Poměrně dlouho se dařilo kanadskému lišákovi, zpěvákovi velice známých death metalistů Kataklysm před mými zraky utajovat svůj projekt s názvem Ex Deo, jehož první část, nazvaná „Romulus“ se má zabývat výlučně zpracováním Říma, jeho mytologie a celé filosofie. Přiznám se, že, ačkoliv určité dosti jasné náznaky římského porozumění ve tvorbě Kataklysm v minulosti již byly (hlavně na „Epic:The Poetry of War“), nečekal jsem, že si Maurizio Iacono nakonec přeci jen troufne na celý projekt. Koneckonců, proč ne, poslední nahrávka Kataklysm mi osobně přišla až přespříliš líbivá a uvítal bych, kdyby se kapela v budoucnu vrátila k trochu chaoitčtějšímu a méně podbízivému stylu, jenž vybrousila staršími počiny. No myslím si, že je to tak trochu souboj s větrnými mlýny, takže se raději podíváme, co je zač Ex Deo.
Death metal. Epičtější, aby sedl do filosofie projektu a hraný všemi současnými členy Kataklysm (kteří se přidávali jeden po druhém), doplněné o klávesáka Jonathana Leduca ze současně rychle si ve folk metalovém ranku jméno dělajících Blackguard. Po pravdě, právě klávesy jsou jedním z mála odlišení od tvorby domovské formace většiny muzikantů, přičemž sem tam do skladby zapadnou (jednička Romulus), sem tam méně (třeba hned druhý track). Vlastně občas má člověk při poslechu klávesových partů pocit, že se jedná o pasáže z nějakého starého herního soundtracku, třeba z takových „Age of Empires“. Že zveličuji? Možná, konečný soud nechám samozřejmě na vás.
Pokud si ještě vzpomínáte na staré drtičky ve stylu „Era of The Merciless“ či spíše „As The Glorius Weep“, bude vám nová nahrávka zatraceně povědomé. Je méně agresivní a více epická, ale rozhodně ve výsledku mnohem méně podbízivá, než „Prevail“. Celkem rychle přitom zapomenete na svižné hyperblastující tříminutovky, na které jsme zvyklí z tvorby Kataklysm a srovnáte se s citelně delšími stopážemi, jež ruku v ruce s četnými zvukovými efekty (bitevní vřava, pochodující pretoriáni) vykouzlí až nečekaně barevný obrázek krutosti a marnotratné okázalosti tehdejšího Říma. Kromě jiného.
Nazvučení je parádní, odkazuje kamsi mezi alba „Prophecy“ a „Epic“ a já přiznám, že jsem spokojen. Kytary jsou správně zastřené, klávesy, jež jsou vlastně takovou kulisou znají své místo a drží se ho (jakoby snad jejich obsluha byla trochu nejistá z přítomnosti ostřílených profesionálů), o tom, že Max Duhamel je dobrým bicmanem snad nemusím dvakrát vyprávět. Mauricio předvádí své havraní skřeky (méně oblíbené) a nelidský, studený growl.
Kromě toho, na nahrávce si střihnout své party i další „hvězdy“, lídr Nile Karl Sanders nám zahraje nějaký ten part v melodickém fláku „The Final War (Battle of Actium)“, Nergal zase zapěje v „Storm the Gates of Alesia“.
Problém bych ovšem z mé pozice pozorovatele viděl hlavně v delších stopážích, kdy kapela valí pouze několik riffů a proto se časem objevuje nechtěná věc zvaná nuda. Je navíc málo tradičně deathových kapel, které dokáží bez obtíží nahrát hodinové dílko, ovšem je nutno uznat, že Ex Deo se to skoro povedlo. Lépe řečeno, uniklo jim to jen o vlásek. Banda velice pěkně šlape, „Romulus“ je velmi profesionálně napsaná i zahraná nahrávka, ale jednoduše, kdyby její stopáž byla o takovou třetinu kratší, vyhnuli bychom se hluchým místům a určitému stupni repetitivnosti. To, že si při poslechu nové skladby na pár prvních poslechů neuvědomujete, jak že zněla skladba předešlá, je u této kanadské bandy celkem standart, který se jednoduše obrousí vícero poslechy. Otázkou je, zda pro vás budou mít Ex Deo dostatečnou sílu k tomu, se jimi vůbec vícekrát zabývat.
Mně osobně se nahrávka líbí, jediné, co mi přijde nosné jen občas, jsou již zmíněné klávesy, jimž se daří spíše střídavě. Ale což, stále můžeme doufat, že klávesákovi party napsal někdo jiný a je to jeho chyba. A jelikož jsme hodní, už do toho dále šťourat nebudeme.
Závěrečné shrnutí by mohlo znít nějak takto: Ex Deo natočili death metalovou nahrávku ve stylu starších Kataklysm, bez neduhů, jež momentálně otřásají jejich domovskou formací. Obraz Říma je utvrzován klávesovými party a zvukovými efekty, ale to je tak vše. Nečekejte dotek tradičních nástrojů, jen epický, valivý death, který by si klidně mohly pouštět legie při pochodu Evropou. Pochmurné tóny takové „Cruor Nostri Abbas“ k tomu přímo vybízejí. Pro mě osobně se jedná o to lepší z „vedlejšáků“ a pro fandy starších Kataklysm, kteří mají čas a chuť se hodinovou nahrávkou zabývat, se bude jednat o dobré album. Uvidíme, co na to Remus.
Čas: 61:42
Death metal. Epičtější, aby sedl do filosofie projektu a hraný všemi současnými členy Kataklysm (kteří se přidávali jeden po druhém), doplněné o klávesáka Jonathana Leduca ze současně rychle si ve folk metalovém ranku jméno dělajících Blackguard. Po pravdě, právě klávesy jsou jedním z mála odlišení od tvorby domovské formace většiny muzikantů, přičemž sem tam do skladby zapadnou (jednička Romulus), sem tam méně (třeba hned druhý track). Vlastně občas má člověk při poslechu klávesových partů pocit, že se jedná o pasáže z nějakého starého herního soundtracku, třeba z takových „Age of Empires“. Že zveličuji? Možná, konečný soud nechám samozřejmě na vás.
Pokud si ještě vzpomínáte na staré drtičky ve stylu „Era of The Merciless“ či spíše „As The Glorius Weep“, bude vám nová nahrávka zatraceně povědomé. Je méně agresivní a více epická, ale rozhodně ve výsledku mnohem méně podbízivá, než „Prevail“. Celkem rychle přitom zapomenete na svižné hyperblastující tříminutovky, na které jsme zvyklí z tvorby Kataklysm a srovnáte se s citelně delšími stopážemi, jež ruku v ruce s četnými zvukovými efekty (bitevní vřava, pochodující pretoriáni) vykouzlí až nečekaně barevný obrázek krutosti a marnotratné okázalosti tehdejšího Říma. Kromě jiného.
Nazvučení je parádní, odkazuje kamsi mezi alba „Prophecy“ a „Epic“ a já přiznám, že jsem spokojen. Kytary jsou správně zastřené, klávesy, jež jsou vlastně takovou kulisou znají své místo a drží se ho (jakoby snad jejich obsluha byla trochu nejistá z přítomnosti ostřílených profesionálů), o tom, že Max Duhamel je dobrým bicmanem snad nemusím dvakrát vyprávět. Mauricio předvádí své havraní skřeky (méně oblíbené) a nelidský, studený growl.
Kromě toho, na nahrávce si střihnout své party i další „hvězdy“, lídr Nile Karl Sanders nám zahraje nějaký ten part v melodickém fláku „The Final War (Battle of Actium)“, Nergal zase zapěje v „Storm the Gates of Alesia“.
Problém bych ovšem z mé pozice pozorovatele viděl hlavně v delších stopážích, kdy kapela valí pouze několik riffů a proto se časem objevuje nechtěná věc zvaná nuda. Je navíc málo tradičně deathových kapel, které dokáží bez obtíží nahrát hodinové dílko, ovšem je nutno uznat, že Ex Deo se to skoro povedlo. Lépe řečeno, uniklo jim to jen o vlásek. Banda velice pěkně šlape, „Romulus“ je velmi profesionálně napsaná i zahraná nahrávka, ale jednoduše, kdyby její stopáž byla o takovou třetinu kratší, vyhnuli bychom se hluchým místům a určitému stupni repetitivnosti. To, že si při poslechu nové skladby na pár prvních poslechů neuvědomujete, jak že zněla skladba předešlá, je u této kanadské bandy celkem standart, který se jednoduše obrousí vícero poslechy. Otázkou je, zda pro vás budou mít Ex Deo dostatečnou sílu k tomu, se jimi vůbec vícekrát zabývat.
Mně osobně se nahrávka líbí, jediné, co mi přijde nosné jen občas, jsou již zmíněné klávesy, jimž se daří spíše střídavě. Ale což, stále můžeme doufat, že klávesákovi party napsal někdo jiný a je to jeho chyba. A jelikož jsme hodní, už do toho dále šťourat nebudeme.
Závěrečné shrnutí by mohlo znít nějak takto: Ex Deo natočili death metalovou nahrávku ve stylu starších Kataklysm, bez neduhů, jež momentálně otřásají jejich domovskou formací. Obraz Říma je utvrzován klávesovými party a zvukovými efekty, ale to je tak vše. Nečekejte dotek tradičních nástrojů, jen epický, valivý death, který by si klidně mohly pouštět legie při pochodu Evropou. Pochmurné tóny takové „Cruor Nostri Abbas“ k tomu přímo vybízejí. Pro mě osobně se jedná o to lepší z „vedlejšáků“ a pro fandy starších Kataklysm, kteří mají čas a chuť se hodinovou nahrávkou zabývat, se bude jednat o dobré album. Uvidíme, co na to Remus.
Čas: 61:42
Seznam skladeb:
- Romulus
- Storm the Gates of Alesia
- Cry Havoc
- In Her Dark Embrace
- Invictus
- The Final War (Battle of Actium)
- Legio XIII
- Blood, Courage and The God's That Walk The Earth
- Cruor Nostri Abbas
- Surrender the Sun
- The Pantheon (Jupiter's Reign)
