Na letošní rok byla mimo jiné plánovaná také nová deska „gothic“ metalové kapely Trail of Tears, která se vždy snažila držet krok se svými stylovými souputníky Tristanií či Sirenií a uznejme, vycházelo jim to spíše střídavě. Sebranka jako by snad nemohla najít sama sebe a dlouho se točila v kolotoči pouhého napodobování již zahraného, na jedno album pak dokonce vyhodili svou zpěvačku a zkoušeli to ve dvou mužských zpěvácích, aby se k sopránu Cathriny Paulsen opět vrátili. Přiznám se, že jejich původní zpěvačka, Helena Iren Michaelsen se mi vždy líbila a stále líbí více, ale vzhledem k tomu, že teď řádí v Imperii, rozhodně jsme o její vcelku slušný vokál nepřišli.
Po výměně obou kytaristů v roce 2007 se také dalo čekat, že instrumentace se povedou jinými stezkami a opravdu. Ze zatěžkaného gothic metalu Trail of Tears opět vklouzli do kostýmu moderního metalu, kde dvojšlapky létají vzduchem, šestistrunky vyhrávají melodic death metalové riffy a takřka black/coreový vokál, jenž se střídá s tak trochu uřvaným „sopránem“, který ovšem tentokrát zapomíná na jakýkoliv „gotický“ patos a přírodním stylem dotváří tvorbu kapely. Nezní falešně, ale drží se (i vlivem nazvučení) hodně zpátky a pro srovnání barvy hlasu bych vybral třeba paní Carinu Eglundovou, jak ji znáte z alb Evergrey.
Občas kapela nasadí celkem fungující riff, ovšem po většinu stopáže se na vás vyvalí ten moderní, v tomto případě zatraceně překlávesovaný marast se sem tam slušně odvedenými growly, kterými se ovšem šetřilo, aby to snad holky v pubertě příliš neodrazovalo od koupě. Škoda, jelikož samotný ženský vokál za moc nestojí, chladně si odzpívává své party a když přenechá trochu místa i vokalistovi Ronny Thorsenovi, jste celkem rádi.
Pamatujete si ještě, jak jsme před pár řádky mluvili o držení kroku se svými souputníky? V šestce „"A Storm at Will"“ se "ToT" vrací ke své oblíbené zábavě z minulosti – a sice k vykrádání stylotvůrců Nightwish. Jako bych slyšel Tarju zpívat o bouřích, Cathrine si dokonce i trochu drze dovolí okopírovat vrstvené sbory přesně v Tarjině stylu to vše společně s pomp „operatic“ vokály.. No tedy, i ty riffy jsou stejné..
Pro fandy atmosférického, trendy „gothic metalu“ nové vlny bude nová deska Trail of Tears jistě požehnáním. Pro ty ostatní ovšem bude „Bloodstained Endurance“ spíše zkouškou jejich výdrže, jelikož většina pasáží je plochých jako máloco (momentální nedostatek fantazie) a melodic death metalové riffy, které každý slyšel již stokrát to nezachrání. Vlastně musím konstatovat, že Trail of Tears jsou něco jako poslední album Graveworm s tím, že „ToT“ tvůrčí impotence dle mého provází již několik posledních alb. Ti červíci byli alespoň zábavní, když už nic jiného, ovšem tato semi-black – semi gothic metalová mozaika na mne příliš nezafungovala. A to jsem tomu věnoval několik poslechů, zatraceně.. Co takhle nějaký ten nový „Beyond The Veil“ vážení? Kdokoliv, prosím?
Čas: 46:02
Po výměně obou kytaristů v roce 2007 se také dalo čekat, že instrumentace se povedou jinými stezkami a opravdu. Ze zatěžkaného gothic metalu Trail of Tears opět vklouzli do kostýmu moderního metalu, kde dvojšlapky létají vzduchem, šestistrunky vyhrávají melodic death metalové riffy a takřka black/coreový vokál, jenž se střídá s tak trochu uřvaným „sopránem“, který ovšem tentokrát zapomíná na jakýkoliv „gotický“ patos a přírodním stylem dotváří tvorbu kapely. Nezní falešně, ale drží se (i vlivem nazvučení) hodně zpátky a pro srovnání barvy hlasu bych vybral třeba paní Carinu Eglundovou, jak ji znáte z alb Evergrey.
Občas kapela nasadí celkem fungující riff, ovšem po většinu stopáže se na vás vyvalí ten moderní, v tomto případě zatraceně překlávesovaný marast se sem tam slušně odvedenými growly, kterými se ovšem šetřilo, aby to snad holky v pubertě příliš neodrazovalo od koupě. Škoda, jelikož samotný ženský vokál za moc nestojí, chladně si odzpívává své party a když přenechá trochu místa i vokalistovi Ronny Thorsenovi, jste celkem rádi.
Pamatujete si ještě, jak jsme před pár řádky mluvili o držení kroku se svými souputníky? V šestce „"A Storm at Will"“ se "ToT" vrací ke své oblíbené zábavě z minulosti – a sice k vykrádání stylotvůrců Nightwish. Jako bych slyšel Tarju zpívat o bouřích, Cathrine si dokonce i trochu drze dovolí okopírovat vrstvené sbory přesně v Tarjině stylu to vše společně s pomp „operatic“ vokály.. No tedy, i ty riffy jsou stejné..
Pro fandy atmosférického, trendy „gothic metalu“ nové vlny bude nová deska Trail of Tears jistě požehnáním. Pro ty ostatní ovšem bude „Bloodstained Endurance“ spíše zkouškou jejich výdrže, jelikož většina pasáží je plochých jako máloco (momentální nedostatek fantazie) a melodic death metalové riffy, které každý slyšel již stokrát to nezachrání. Vlastně musím konstatovat, že Trail of Tears jsou něco jako poslední album Graveworm s tím, že „ToT“ tvůrčí impotence dle mého provází již několik posledních alb. Ti červíci byli alespoň zábavní, když už nic jiného, ovšem tato semi-black – semi gothic metalová mozaika na mne příliš nezafungovala. A to jsem tomu věnoval několik poslechů, zatraceně.. Co takhle nějaký ten nový „Beyond The Veil“ vážení? Kdokoliv, prosím?
Čas: 46:02
Seznam skladeb:
- The Feverish Alliance
- Once Kissed By The Serpent (Twice Bitten By Truth)
- Bloodstained Endurance
- Triumphant Gleam
- In The Valley Of Ashes
- A Storm At Will
- Take Aim.Reclaim.Prevail
- The Desperation Corridors
- Farewell To Sanity
- Dead End Gaze
- Faith Comes Knocking
- Onward March The Merciless
