Večer kytarových králů. Stručné a výstižné. Všichni vystupující muzikanti sice dosahovali nadprůměrných kvalit, kytaristé se však po právu těšili největšího zájmu všech přítomných, a to nemluvím pouze o hlavní hvězdě večera, kterou většina z vás zná z kapel RAGE, MIND ODYSSEY a někteří možná i jako automobilového závodníka.
Začněme ale pěkně popořadě. Do Brna dorážím velmi brzy, abych stihl stanovený začátek (18:00). Jak vzápětí s Nathy zjistíme, nic není tak horké, jak vypadá. Klub prázdný, přítomný byl pouze výčepní a pořadatelé. No nic, tak slezeme na jedno Starobrno. Znalci ví, proč nepíšu pivo… Po hodince a půl se vydrápeme do schodů a ejhle, pár fans už se přihrnulo. Netrvalo dlouho a nadešel čas pro pořádající THIEF.
Před vystoupením jsem byl více než skeptický… Mladí kluci, heavy metal a ještě k tomu jsem o nich nikdy dříve neslyšel. Kombinace, která z 99 % případů končí mým expresním úprkem k výčepu. Undergroundový světe div se, tentokrát tomu bylo jinak. V první řadě mně učarovala velice přívětivá Thomasova hra na kytaru. Žádné překombinované nesmysly, krkolomné neumětelství, ale naopak nápad, lehkost, preciznost a hlavně nadšení a neuvěřitelně viditelná radost z hraní. Do toho nepatrné pokusy o hrubší growling, paráda! Tahle by to mělo vypadat. Na svůj věk (19) obdivuhodný, stejně precizní výkon podal baskytarista Michal a jsem přesvědčen, že na souhře a energii této bratrské dvojice staví celá kapela. THIEF po tomto vystoupení opustil zpěvák Lukas a přestože se snažil pracovat s poměrně specifickým čistým vokálem, na jevišti působil spíše jako veterán, kterému síly ubývají. Jakoby už se těšil, až to bude mít za sebou. I z toho důvodu zřetelně nejlépe vyzněly instrumentálky „Storm“ a „New Project“. Cover od KORN očividně udělal radost přítomným kamarádům v publiku, osobně si myslím, že kdyby se vynechal, nic by se nestalo. Bubeník Filip se mi zdálo, jakoby se místy nudil, jsem ale zvědavý, jak bude svoji zručnost a techniku nadále pilovat. Určitě by to stálo za to. Suma sumárum - příjemná heavy/rock–metalová prezentace, kterou jsem nenásilně (ano, zní to neuvěřitelně, ale je tomu tak) vstřebal.
Ačkoliv plakáty upozorňují na VIKTORA SMOLSKého coby hlavní hvězdu večera, celé tour a koncert se uskutečnil pouze a jedině kvůli vydání nového alba starých harcovníků SEVEN. A tak díky velmi přátelským vztahům Honzy „Kirka“ Běhunka a Victora Smoského vzniklo neobyčejné vystoupení. První polovinu SEVEN věnovali dnes křtěnému dítku „Sevem Daedly Sins“ a zazněly i písně z čtyřpísňového EP „Lost Hero“, které bylo součástí dubnového magazínu Spark. Leč pocit z EP mám doposud nemastný neslaný, ostatní písně z novinky zněly rozhodně kytarověji . Zkrátka když Kirk nehraje žádná sóla, tak mě průměrný heavy metal SEVEN vůbec nic neříká. Po pár písních mírně graduje napětí a na pódium je vyzván speciální host, tedy kytarista německých metalových mohykánů RAGE – Victor Smolski, aby pokřtil nové album „sedmiček“. Muzikanti z jižních Čech mizí do zákulisí a Viktor v doprovodu vycházejícího z minidiskové mašinky, kterou si sebou přinesl, startuje svůj předem připravený set. Virtuóz ze všech dnes předvedených kytaristů jasně nejzkušenější, nejvyhranější a nejznámější. Doufal jsem aspoň trochu, že Viktor představí skutečné skladby ze svých sólovek „The Heretic“ a „Majesty & Passion“, nicméně každý kdo ví, o čem je řeč, chápe, že symfonický orchestr z „krabičky“ zkrátka není to pravé ořechové. Obzvlášť když na nahrávkách se tyto elementy doplňují cirka půl na půl. To by taky půl svého setu Victor mohl stát a koukat na dav fanoušků a asi by z toho neměl nic ani dav ani on sám… Nepletu-li se, tak zazněla jedna pasáž, kterou Mr. Smolski hrál i na pražském hudebním veletrhu HUVEL 2004, kde jsem se s ním živě poprvé setkal a samozřejmě, že už tehdy mě jeho hra uchvátila. Tu a tam se mi i zdálo, jako bych některé momenty poznával ze sólových desek, ale vše bylo poskládáno tak, abychom se neustále kochali šíleným a krkolomným lechtáním strun. Geniálně pak vypadá i zní Viktorova zvláštní technika, takový dvouprstý „tapping“. Jestliže je tato technika i přímo pojmenovaná, tak se omlouvám za svoji neznalost a budu rád, když mě v komentářích opravíte a doplníte. Nechyběl závěr, v němž si Viktor pomocí kytary roztleskal přítomné diváky, kteří hltali každý jeho pohyb a každý zvuk který vyšel z jeho Yamahy. Při této příležitosti jsem si okamžitě vzpomněl na hrdiny typu Joe Satriani nebo Steve Vai, kteří při svých vystoupeních takto rozproudí celou halu, prostě paráda. Ke skvělé atmosféře připočtěme Viktorovy grimasy a skromnost, se kterou vystupuje nejen na pódiu a výsledkem ani nemůže být nic jiného než skvělý dojem.
Sólovým vystoupením samozřejmě nic nekončí. K rodákovi z Běloruska žijícím mnoho let v Německu přistupují všichni ze SEVEN, tedy krom zpěváka Jiřího Komberce. Intrumentálka v níž se Kirk s Viktorem famózně doplňují, absolutně převyšuje vše po celý večer slyšené. Jelikož i samotná pozvánka na koncert obsahovala zmínku a tom, že zazní hitovky od RAGE, právě tohle je ona chvíle. SEVEM s Viktorem odehráli dvě metalové hymny, z nichž jsem bezpečně poznal klipovku "Down" z legendárího "Unity". Nicméně kromě výkonu kytaristy, jakožto jediného "originálu" se nikdo z dalších kvalitám RAGE nepřiblížil, což na druhou stranu určitě nebylo cílem nikoho z vystupujících. Multiinstrumentalista Smolski po bouřlivém potlesku opouští pódium a SEVEN dojíždí svůj set, v němž ,tuším, předvedli ještě dvě písně a jeden vykřičený přídavek.
Ačkoliv začátek vypadal beznadějně, lidí přišlo něco k 80 platícím. Vzhledem k tomu, že předchozí a následující den v Praze a Zlíně byl koncert pro čtenáře výše zmíněného magazínu zdarma a zde bylo ponecháno plné vstupné, slušný výsledek. Klidně bych si tuhle jednoznačně krásnou kytarovou podívanou, postupem času gradující k dokonalosti, prožil znovu!
Sepsal Anxur
