V současné době se core scéna rozrůstá, díky mocným impulsům z USA tak závratným tempem, že nikdo není schopen předvídat, kam až se tenhle trend rozroste. Kapely, které předtím hrály něco jiného se často snaží přiživit na úspěchu žánru a to i za cenu, že klesnou k naprostému průměru bez jakýchkoliv šancí nějak výrazněji se projevit do hudební evoluce. Deathcore je pak stylem, který je jasným důkazem tohoto trendového působení Spojených států. Jen se rozhlédněte a uvidíte, že byste deathcoreové spolky, založené v posledních dvou, třech letech, jen těžko spočítali. To pro milovníky žánru jistě není špatná zpráva, pojďme se podívat, jak se s touto krabičkou perou Demise of All Reason ze slunné Floridy. Inu, celkem obstojně.
Mají vynikajícího growlera/screamera Jeffa Evelena, který disponuje prvotřídním, hrdelním growlem brutálního ražení. Svůj projev často ozvláštňuje skřeky, ne nepodobnými páně Barnesovi (jak jej známe ze SFU), kytary pak hrají téměř regulérní slam, tedy pomalotempý, záhrobní death metal ze staré školy. Vlivů, které v hudbě DOAR najdeme, je bezpočet. Ať už staré klasiky typu Suffocation, All Shall Perish, Beneath the Massacre a tucty jiných. Bicí, které obstarává Mike Iannuzzi jsou pak řádně natriggerovaným strojem, který žene nahrávku dopředu svým typickým, blastujícím způsobem. Ihned od prvních tónů úvodní kompozice „Revelations“ pak naprosto jistě víte, že se nacházíte na dalším solidním deathcorovém albu. Pro fanoušky žánru je tu vše, co potřebují. Bezostyšná brutalita, slam střídající se s technickými pasážemi, přesné a dokonale padnoucí bicí a zpěv. Basa je vynikající, dobře nazvučená a hlavně čitelná. To vše jsou atributy, které dělají, z jinak průměrně složené a zahrané desky záležitost hodnou poslechu.
Ačkoliv se často nevyhnou klišé (čtvrtá „Ghost of Sparta“ - docela už mě nebaví stále číst ty samé bláboly, které často nemají se Spartou nic společného, ale odkazují jen na testosteronový spektákl pro americkou „historickou“ veřejnost (ehm..)) Jen malá chybka na kráse jinak poměrně dobře fungující jízdy. Jsem si jistý, že jste již v žánru objevili lepší kapely (stále ještě nejsem žádným znalcem žánru, jelikož mne tolik neoslovuje), ale troufám si tvrdit, že Demise of All Reason váš hlad po dobrém deathcoru na nějakou tu chvilku ukojí. Zajímavé, melodické vlivy krajanů Unearth v již zmíněné, „sparťanské“ skladbě překvapí, chvíli jsem si skutečně myslel, zda jsem omylem do přehrávače nevložil „The Oncoming Storm“. Kapelka to ovšem hned dohnala slamem a 16kovými kopáky (zajímavé spojení), takže návrat zpět.
Kapela však i na zbývajícím prostoru desky nepolevuje, přináší porci stále dopředu se valícího deathcoru bez jakékoliv snahy o kompromis. Spousta breakdownů, spousta technických kytarových vyhrávek, vynikající vokál (byť ke konci alba trochu polevující), zajímavé příklony k a odklony od metalcoru. Ve výsledku se ale album hezky poslouchá a byť se banda nachází v žánru již přeplněném, ukazuje, že hrát umí a entuziasmus nechybí. Posluchač tím samozřejmě jen získá, když nic jiného, tak minimálně půl hodinu skvělé muziky. A pod to se mohu podepsat.
P.S.: A ty rockové riffy ve stylu Carcass v druhé polovině alba jsou prostě..vynikající. Jen tak dál.
Čas: 33:23
Seznam skladeb:
Mají vynikajícího growlera/screamera Jeffa Evelena, který disponuje prvotřídním, hrdelním growlem brutálního ražení. Svůj projev často ozvláštňuje skřeky, ne nepodobnými páně Barnesovi (jak jej známe ze SFU), kytary pak hrají téměř regulérní slam, tedy pomalotempý, záhrobní death metal ze staré školy. Vlivů, které v hudbě DOAR najdeme, je bezpočet. Ať už staré klasiky typu Suffocation, All Shall Perish, Beneath the Massacre a tucty jiných. Bicí, které obstarává Mike Iannuzzi jsou pak řádně natriggerovaným strojem, který žene nahrávku dopředu svým typickým, blastujícím způsobem. Ihned od prvních tónů úvodní kompozice „Revelations“ pak naprosto jistě víte, že se nacházíte na dalším solidním deathcorovém albu. Pro fanoušky žánru je tu vše, co potřebují. Bezostyšná brutalita, slam střídající se s technickými pasážemi, přesné a dokonale padnoucí bicí a zpěv. Basa je vynikající, dobře nazvučená a hlavně čitelná. To vše jsou atributy, které dělají, z jinak průměrně složené a zahrané desky záležitost hodnou poslechu.
Ačkoliv se často nevyhnou klišé (čtvrtá „Ghost of Sparta“ - docela už mě nebaví stále číst ty samé bláboly, které často nemají se Spartou nic společného, ale odkazují jen na testosteronový spektákl pro americkou „historickou“ veřejnost (ehm..)) Jen malá chybka na kráse jinak poměrně dobře fungující jízdy. Jsem si jistý, že jste již v žánru objevili lepší kapely (stále ještě nejsem žádným znalcem žánru, jelikož mne tolik neoslovuje), ale troufám si tvrdit, že Demise of All Reason váš hlad po dobrém deathcoru na nějakou tu chvilku ukojí. Zajímavé, melodické vlivy krajanů Unearth v již zmíněné, „sparťanské“ skladbě překvapí, chvíli jsem si skutečně myslel, zda jsem omylem do přehrávače nevložil „The Oncoming Storm“. Kapelka to ovšem hned dohnala slamem a 16kovými kopáky (zajímavé spojení), takže návrat zpět.
Kapela však i na zbývajícím prostoru desky nepolevuje, přináší porci stále dopředu se valícího deathcoru bez jakékoliv snahy o kompromis. Spousta breakdownů, spousta technických kytarových vyhrávek, vynikající vokál (byť ke konci alba trochu polevující), zajímavé příklony k a odklony od metalcoru. Ve výsledku se ale album hezky poslouchá a byť se banda nachází v žánru již přeplněném, ukazuje, že hrát umí a entuziasmus nechybí. Posluchač tím samozřejmě jen získá, když nic jiného, tak minimálně půl hodinu skvělé muziky. A pod to se mohu podepsat.
P.S.: A ty rockové riffy ve stylu Carcass v druhé polovině alba jsou prostě..vynikající. Jen tak dál.
Čas: 33:23
Seznam skladeb:
- Revelations
- Price of Tyranny
- Mechanically Separated
- Ghost of Sparta
- The Imposing Will
- The Gunshine State
- Paralyzed and Pregnant
- Sitting Alone Naked in my Room Watching Sealab 2021
