Angel Blake, kapela založená roku 2004 kytaristou a bubeníkem zaniknuvších legend „The Crown“ natočila již loňský rok nové album „The Descended“, ale jelikož se k jejímu zrecenzování nikdo nějak neměl, musím tak učinit až nyní já, přičemž předesílám, že o tom „dark heavy metalu“, který banda mastí, nemám příliš povědomí. Na druhé straně, heavy metal jsem svého času poslouchal, takže snad přeci jen mohu posoudit, jestli melodie, které tito Švédové z města Trollhättan vykouzlili, jsou dobré, či nikoliv. Ihned první track, „Anywhere But Here“ vás ..ničím nepřekvapí. Stále se opakující kolečkový riff, refrén asi 28x za skladbu, jenž tvoří cca. tři z celkových pěti minut stopáže.
Skutečně u kapely nehledejte nějaké vlivy Koruny, to je již očividně uzavřená kapitola a banda se rozhodla hrát ve stylu třeba finských kolegů Charon. Heavy metalový vokál Tobias Janssona (třeba prog/heavy metaloví Treasure Land) je standartním útvarem, občas trochu připomíná pána Hietalu, občas se stočí někam do prog metalových vod, ovšem svou kvalitou je někde.. inu někde mezi. Kytarové party Marko Tervonena jsou pak jednoduchoučké až hanba, povětšinou se jedná o dva až tři riffy, které sice ve výsledku vytvoří nějakou tu náladu, ale nutno dodat, že pouze náladu průměrnou. Basu Anderse Edlunda pro změnu neslyším skoro vůbec, ať si vše nastavím jakkoliv. Nic naplat. Po dvou rychlejších kompozicích přichází první baladička „ Again“, kdy zpěvák očividně své party hlasově nezvládá.
První pro mne zajímavá skladba se tedy nachází až pod číslem čtyři a sice „When All the Lights Are Out“. Zajímavé sbory, fungující refrén ve stylu Tarot, bicí Janne Saarenpää jsou pak naprostým průměrem, myslel jsem, že dnes již mají bubeníci různě si s bicí soupravou „hrát“, ale asi ne všichni. To je velká škoda, zvláště pro nás milovníky všemožných bicích parádiček. No jsme v heavy metalu, tak se to dá pochopit. Celá deska pak působí poněkud utahaným dojmem, skladatelsky i hráčsky je to přinejlepším průměr. Přiznám se, že jsem se při poslechu již dlouho tak nenudil. 46 minut utahaného heavy metalu (a je úplně jedno v jakých hraje kapela tempech, to je na tom nejzábavnější) by otrávilo kohokoliv, o to horší je, že k tomuto stylu již nadále nemám pražádnou vazbu.
Pro tentokrát jsem tedy nucen zdržet se nějakého hodnocení, jelikož mne deska prostě vůbec nebavila a raději si stokrát pustím již zmiňované Charon, než tohle vláčné, leč trochu neforemné těsto.
P.S.: Rád bych vypíchl ještě nějakou skladbu kromě výše zmiňované ale.. no však víte, kde nic není.. Pro všechny milovníky posmutnělého heavy metalu bych doporučil raději takřka dokonalé The Chant, kteří natočili vynikající album. Na rozdíl od tohoto.
Čas: 46:31
Seznam skladeb:
- Anywhere But Here
- Defenseless
- Again
- When All The Lights Are Out
- Alone
- Wasn't Meant To Last
- In Silence - Augerum
- The Descended
- Silent Voice
- You'll Never Need To Feel Again
