Bylo nebylo, jednoho dne, dobou ne příliš ranní, se probudil jistý Glenn Hughes z DEEP PURPLE, a zjistil, že je zpěvákem BLACK SABBATH. Že už to tu jednou bylo? To sice ano, ale popravdě, on Glenn Hughes fakticky ani nebyl zpěvákem BLACK SABBATH... Už jen samotný fakt, že „Seventh Star“ vyšla pod hlavičkou BLACK SABBATH (i když s oním příšerně dlouhým přívlastkem „featuring TONY IOMMI“) je opět pouze nádhernou ukázkou, co je možné udělat, když vydavatelská firma prostě potřebuje mít další album nějaké kapely.
Skutečným faktem bylo v roce 1986 pouze to, že BLACK SABBATH byli mrtví. Po odchodu Iana Gillana a vyhazovu Billa Warda z BLACK SABBATH zbylo pouze torzo ve formě sestavy Iommi-Butler-Nicholls. Vzhledem k tomu, že bez zpěváka nebyly ani koncerty, si dal pauzu i Geezer Butler. A protože skutečně kreativního člověka nelze umlčet, během let, které uplynuly od rozchodu sestavy, která natočila „Born Again“, Tony Iommi napsal materiál pro další album. Ale protože BLACK SABBATH již leželi šest stop pod zemí, rozhodl se, že nové LP vydá jako své sólové album.
V tu chvíli zasáhla všemocná ruka trhu. K čemu je pro vydavatele dobré album Tonyho Iommiho, když pod značkou BLACK SABBATH by se prodávalo mnohem, mnohem lépe. Z alba „TONY IOMMI – Seventh Star“ se tak stalo album „BLACK SABBATH featuring TONY IOMMI – Seventh Star.“ Z dnešního pohledu je to podobné jako kdyby sólová alba Tima Tolkkiho vycházela pod hlavičkou STRATOVARIUS featuring TIMO TOLKKI.
Z původních BLACK SABBATH na „Seventh Star“ účinkuje pouze TONY IOMMI spolu s nejmladším (ne)členem BLACK SABBATH Geoffem Nichollsem. Za mikrofon se postavil původně baskytarista DEEP PURPLE Glenn Hughes, obdařený značným pěveckým talentem a náklonností k drogám. Za bicí se posadil ranař Eric Singer, jehož asi nejznámějším angažmá byli kromě řady jiných američtí KISS. Baskytaru pak na albu má pod prstem Dave Spitz a částečně i Gordon Copley, který nahrál baskytaru pro baladu „No Stranger to Love“.
Přijmeme-li historickou nespravedlnost vůči Tonymu Iommimu a budeme-li považovat „Seventh Star“ za album BLACK SABBATH, pak BLACK SABBATH opět mění kurz, a opět o minimálně 180°. Být BLACK SABBATH lodí, pak by jejím pasažérům z manévrů mezi alby „Never Say Die“ a „Heaven and Hell“, „The Mob Rules“ a „Born Again“ a konečně „Born Again“ a „Seventh Star“ bylo značně nevolno. Lidově řečeno, až na dvojici alb „Heaven and Hell“ a „The Mob Rules“ co se týče alb každý pes jiná ves. Nicméně kdo všechny tyto změny ve zdraví přežil, má vyhráno, neboť po stylové stránce „Seventh Star“ otevírá brány k cestě, ve které budou BLACK SABBATH (nepočítáme-li album „Dehumanizer“) pokračovat až do faktického konce v roce 1995.
Albem „Seventh Star“ postavil Tony Iommi BLACK SABBATH přesně na hranici mezi heavy metalem a hard rockem. Už na „Seventh Star“ se objevují skladby, které by klasické kapely NWOBHM mohly Sabbathům závidět, stejně jako skladby, které nelze označit jinak než za hard rock, případně za album oriented rock (AOR). Po hlasových extrémech ve formě Ozzyho „piskláku“, Diovy pilky a ječivém Gillanově projevu do BLACK SABBATH nastupuje vynikající naprosto neextrémní hlas. Po všech falzetových experimentech má Glenn Hughes klasický mužský hlas s výborným rozsahem, a charakteristickou lehce zastřenou barvou.
Svižné otvíráky BLACK SABBATH umí, a In for the Kill je toho zářným důkazem. Po předchozích Neon Knights, Turn Up the Night a Trashed, které přeci jen byly co se týče rychlosti mírně omezené, v In for the Kill ale Eric Singer provětrává svůj dvoukopák o sto šest. I tato píseň ale balancuje na hranici heavy metalu – co do rychlosti by bylo možné jí zařadit mezi čistě speedmetalové šlehy, v písni si však Glenn Hughes střihá artrockové kudrlinky, ve kterých se dnes tak vyžívá Jorn Lande. Podobnou speedovou šlehou je pak trojka alba Turn to Stone.
Dvojkou „Seventh Star“ je klasická balada No Stranger to Love. Pokud by měla být zvolena desítka nejklasičtějších balad v historii rocku, No Stranger to Love by mezi ně patřila. Možná i proto je dodnes často zařazována na „zasouvákové“ výběry. Glenn Hughes zde dokazuje, že zvládá jak hluboké pasáže v úvodu skladby, tak i vysoko posazený refrén, i když ve výškách je znát, že zde již Glenn Hughes naráží na své mantinely.
Titulní písní alba je pompézní epická Seventh Star, kterou uvádí instrumentální Sphinx (The Guardian). Její těžkotonážní pojetí otevírá cestu pro mnohem delší kompozice, Tony Iommi se ji však rozhodl utnout v rozumném čase necelých pěti a půl minuty. Při poslechu Seventh Star je zřejmé, odkud o generaci mladší kapely čerpaly inspiraci pro své Visions či Elements.
Následuje svižnější kousek Danger Zone, ve které si Tony Iommi opět pohrál s mixem a navrstvil na sebe v sólu snad tisíc kytarových vyhrávek. Více ke kořenům se pak vrací blesově laděná, rozvláčná Heart Like a Wheel. Ke kořenům se vrací Tony Iommi i v sólu písně, které připomíná melancholická sóla z prvotiny „Black Sabbath.“
Závěr alba uzavírá kompozice Angry Heart / In Memory. Šlapavou Angry Heart uzavírá téměř symbolický verš
… and the years slip by like water through your hands …
(… a léta utíkají jako voda mezi prsty …)
na který navazuje poslední píseň alba In Memory... (Ve vzpomínce na...), ve které Tony Iommi vzpomíná na ztraceného přítele. Dnes se lze jen dohadovat, zda tím přítelem nebyli jeho milovaní BLACK SABBATH...
Cesty osudu a drog ovšem vedly k tomu, že tato formace „Seventh Star“ se nedočkala ani turné k albu a kvůli závislosti na kokainu musel Glenn Hughes BLACK SABBATH opustit. Na turné ho pak nahradil Ray Gillen, který sabbathům již několikrát pomohl z bryndy a se kterým se nakonec dal Tony Iommi do skládání nástupce „Seventh Star,“ alba „The Eternal Idol.“
Celkově lze album „Seventh Star“ považovat za jedno z nejvyspělejších alb, které BLACK SABBATH vydali. Propracované skladby alba nepatří mezi prvoplánové hity (snad až na No Stranger to Love), což sice na jednu stranu škodí prodeji alba jako celku, nicméně „Seventh Star“ si po čase oblíbí každý, kdo si dopřeje dostatek času na to, proniknout do něj.
I přes nepříliš idylický osud formace „Seventh Star“ se dvojice Iommi-Hughes ve studiu sešla ještě několikrát. Jejich první produkt koloval na pirátských záznamech tak dlouho, až byl po více než osmi letech vydán pod názvem „The 1996 Dep Session“ a jde vlastně o domixovaný záznam z jam session ve studiu. Druhým kusem se pak stala Iommiho sólovka „Fused,“ která již je regulérním Iommiho studiovým albem.
Čas: 34:52
Seznam stop:
- In for the Kill
- No Stranger to Love
- Turn to Stone
- Sphinx (The Guardian) (Instrumental)
- Seventh Star
- Danger Zone
- Heart Like a Wheel
- Angry Heart
- In Memory...
