Jako první nastoupili Worldescape. O této kapele jsem nic neslyšel a po prvním songu jsem pochopil proč. Docela mladá kapela, které toho na první pohled moc neodehrála. Melodický death metal ve starším duchu, ale bohužel velmi amatérsky zahraný. Po šestnácti koncertech toho měli asi dost, zaslechl jsem od zpěváka něco i o nemoci. Nic to však nenapravilo rozpačitý dojem. Musí asi ještě hodně zamakat…
Druzí v pořadí Fall Of Serenity byli ve všech směrech naprosto jinde a to v dobrém slova smyslu. Už od nástupu bylo na nich naopak vidět (jako ostatně vždycky), že na koncertě odevzdají všechno a předchozí koncerty na nich nebyly poznat. Totální nasazení a nadhled. Hrálo se především z nové desky, kterou FOS propagují - The Crossfire, ale zaznělo i několik málo songů z předchozí úspěšné Bloodred Salvation. Podle informací kapely byla nová deska přijata u fans i kritiky velmi dobře a prodej byl za měsíc po vydání jako u předchozí za půl roku. Kapela měla trochu problémy ze začátku se zvukem, což se postupem času naštěstí zlepšilo. No i tak bicí zlobili neustále a technici neustále něco dolaďovali. Abych nebyl jen pozitivní, možná právě kvůli těmto problémům bych řekl, že jsem již viděl jejich lepší vystoupení. Každopádně o této kapele ještě hodně uslyšíme.
Hatesphere částečně přestavěli bicí a možná i trochu ostatní aparáty a na celkovém zvuku se to podepsalo velkou měrou. Musím se přiznat, že nejsem fanouškem této dánské kapely, ale předvedli svou muziku v tom nejlepším světle. Kapela před několika měsíci musela řešit uvolněnou pozici zpěváka a angažovala mladíka Jonathana. Dle zákulisních informací mu během turné někde nechtěli prodat ani cigarety :-) Zpět k muzice… Sekaný thrash death naservírovaný během o něco málo více než půl hodinky. Dle songů Sickness Within, Murderous Intent, Reaper Of Life, The Coming Of Chaos, Lies and Deceit se hrálo především z posledních alb. Překvapivě pak nejvíce z předposledního než posledního.
Po poněkud delší přestávce ohlašující příchod hlavní hvězdy večera a větší úpravě pódia včetně instalování vlajek oblíbených kapel Iron Maiden, Motörhead a satanského plyšového maskota (snad včelka SatanMája), se dospělo ke švédské čtveřici Dismember. Pokud se dalo o předcházejících kapelách říci, že vše tlačili energicky kupředu, Dismember se dali popsat jako naprosto klidní, hrající s nadhledem a vědomi si své pozice. Myslím, že ten nadhled nebyl na úkor chuti k hraní a i z fotek musí být jasné, že si koncert užívali na sto procent. Sázeli jeden song za druhým a musím říct, že převažovaly ty „časem“ prověřené jako: Bleed for Me, Dreaming In Red, Collection By Blood, atd. Na jejich set už byl klub slušně zaplněn a také kotel byl tomu úměrný. Dismember jsem si na Brutalu moc neužil, ale o to víc byl tento koncert vydařený.
