Když jsem zaslechl, že Marduk vyráží na turné společně s Unleashed, Ensiferum, Vreid (atd.), ale že zastávka pro ČR se uskuteční jen v Brně a navíc ve všední den, moje naděje na pekelný zážitek roztály. Zanedlouho opět zmrzly, když se provalilo, že na leden 2008 je v plánu další tour společně s kapelami In Battle, Zonaria a Artisian a absolutního bodu mrazu dosáhly poté, co se nám v Plzni objevil plakátek s tím, že Marduk mi přijedou zahrát až pod nos.
Začátek akce byl avizován na 20. hodinu. Když jsem ve 20:05 dorazil na místo (s přihlédnutím na nechtěné standardní zpoždění začátku každé akce), frontman skupiny Artisian už zdravil plzeňské publikum a zaznívaly první tóny. Bundu do šatny, drink do ruky a hurá do sálu. Ten už vypadal dost zaplněný a další černé máničky stále přicházely. Každý se bavil s každým, ale pozornosti britské kapele se moc nedostávalo. Zvuk byl mírně řečeno na nic. Basů tolik, že mi přetaktovávaly puls a přestože kytarista jezdil prsty po hmatníku hbitě nahoru a dolů, slyšet to nebylo. Jen basová koule a vytažený vokál. V pomalejších valivých pasážích bylo sice slyšet víc a ty kvituji. Rozjel-li se násyp, nebylo čitelné vůbec nic. Je mi to líto, ale víc o Artisian napsat nemůžu, jelikož jsem nic víc neslyšel.
Po asi patnáctiminutové pauze zaznívá působivé symfonické intro a na pódiu stojí veliké transparenty s písmenem "Z". Přichází čtyři kluci (vypadají opravdu mladě, všichni okolo dvaceti let) a jen co končí intro, hrabají do strun a pedálů. Se sálem to cloumá o poznání víc. Zvuk je pěkně hutný a čitelný. Dvě kytary, basa a bicí, s podporou kláves z playbacku. Kytaristi a basák ve stylových oblečcích předvádějí sehrané vrtule. Před nimi už běsní slušný kotel a atmosféra houstne. Malý hubený zpěvák s kytarou na bříšku si prozpěvuje hlasem, přirovnatelným k samotnému Peteru Tägtgrenovi. Ovšem celá Zonaria zní jako Hypocrisy. Místy až moc okatě a nevím jestli věřit, zda je to okopírované schválně, nebo je to jen shoda náhod. Pasáže jako vystřižené z Fire in the Sky nebo Deathrow od Hypocrisy se stejným klávesovým podbarvením, tempem, rytmem a vokálem. Nicméně výstup se mi moc líbil. Kluci jsou na pódiu sehraní, zvuk se povedl a atmosféra dvojnásob. Pokud jste příznivci švédských Hypocrisy, určitě si Zonarii poslechněte.
Další čtvrthodinka a první zvuky In Battle mě nutí pospíšit si u pisoáru. Nevím proč, ale zvuk se vrátil tam, kde začal - přebuzené basy, kytary nerozeznatelně někde v pozadí, bicmanův kopák drtí lebky a vokál je mele na kostní moučku. O In Battle jsem toho slyšel hodně a tohle měla být moje první čest s nimi. Bez pochyby jsou to ostřílení pardálové, zaslouženě jedoucí s Marduk po Evropě (což se o Artisian říct nedá). Zvuk mě zas vyloženě zklamal a já se s nastraženým sluchem snažil pochytit něco z jejich vystoupení, ve většině případů marně. Mnohohlavému kotli pod pódiem zřejmě kvalita zvuku nevadila, tak alespoň atmosféra stála za hřích. Přestože zvuk degradoval kvalitu "v bitvě", ve finále celek hodnotím kladně. Hlasitý večer se nachýlil ke konci a všichni přítomní očekávali to, kvůli čemu přišli. In Battle končili těsně po jedenácté a Marduk měli začít pět minut po půl dvanácté, což splnili.
Na pódium se valí mračna dýmu a z beden se ozývá morbidní intro "1651", použité na posledním albu (naživo však bez vokálu). Na stage se sem tam mihne v zácloně kouře zlá postava s warpaintem. Po chvíli je line-up kompletní, v závěru intra se rozsvítí reflektory a nelidský skřek zní z "úst" Mortuuse s "kornůtem" nad hlavou. Dav zvedá les rukou jako odpověď, bicman odklepe tři doby a švédská čtyřka rozehřmí "The Levelling Dust" (první flák z poslední desky). Zvuk je ze začátku navzdory obavám v rámci standardu, během celého setu se postupně vykrystalizoval do povedené formy. Z desky "Rom 512" zazněly jen tři skladby, včetně mé oblíbené (staronové) "Imago Mortis". Zbytek setu tvořily staré osvědčené fláky z "Panzer Division Marduk", "Nightwing" a tak podobně. Marduk slízli pochopitelně největší a nejdivočejší kotel toho večera. Moc chválím výkon Mortuuse. Občas se stává terčem kritiky, ale z toho, co předváděl v Plzni, mi šel mráz po zádech. Je až k neuvěření, jakou choleru můžou vydat lidské hlasivky. A to jak ve skladbách, tak i mezi nimi, když mluvil (relativně) čistým hlasem.
Na prosincový koncert Marduk v Brně jsem četl vesměs negativní reakce. V Plzni si pro ČR reputaci napravili jak se patří. Ještě dlouho bude v západních Čechách cítit hnilobný puch rozkladu a morový sloup na Náměstí republiky se ještě chvěje, o katedrále Sv. Bartoloměje nemluvě.
