SPV jsou čilá vydavatelská firma z Německa, která do své stáje nedávno získala kapely jako Type O Negative, Motörhead, Manowar či Moonspell a další (Borknagar, Tristania a další) nedávno napodobila přístup jiných „lejblů“ a v rámci své metalové divize (Steamhammer) dala vzniknout zajímavé kompilaci kapel pohybujících se v rozmezí mezi hard rockem a deathem a nutno říci ochutnávka je to díky zastoupení kapel (viz níže) docela chutná.
Start obstarávají mistři deprese z TYPE O NEGATIVE.Táhlé a syrové tóny kytar mají díky nasamplovaným chórům tu správnou pohřební a tajemnou atmosféru a když se muzika díky rychlému sólíčku na basu přirozeně přelije do energického dark rocku s nápaditými melodiemi a charakteristickými čistými zpěvy (Peter Steele), posluchače to nijak nepřekvapí. Type O… to ke konci jaksepatří švihají a jejich úvodní vál z novinky je na úvod fajn volba.
Nekomplikovaný, ale přesto stále zajímavý – takový je hard rock v podání Lemmyho party z MOTÖRHEAD. Živák z červnového 2CD je starou dobrou klasikou, která sice bůhvíjak nepřekvapí, ale při které si můžete v pohodě podupávat do rytmu. Společně s poctivým sólíčkem vzniká kus poctivé muziky, na kterou si můžete vsadit.
O poznání víc to řežou chlapi ze SAXON. Typický heavy-power metal si celkem spokojeně jede v dávno zajetých stylových šablonách vytyčených někdy v osmdesátých letech. Nechybí ani výše posazené vokály. Záležitost je to však spíše pro staromilce a labužníky provařené klasiky, kteří tolik nedají na stoprocentní hudební a textovou původnost. Naopak skladba od ICED EARTH je o něčem jiném, i když stylově si téměř tyká s předchozí kapelou; vokály jsou ještě o něco výš, ale instrumentálních nápadů je tu o poznání méně. Kompozice jsou hodně o zpěvech a kromě hlavní vokální linky nechybí ani charakteristické hymnické chóry, různě poskládané vícehlasy apod.
Progresivisté SYMPHONY X přicházejí s nadupaným zvukem, ale přednost dávají pomalejším techničtějším pasážím v duchu tvrdšího extreme metalu s hevíkovými sóly, které oživují jinak docela pomalu uplývající a poněkud překombinovanou skladbu. Zajímavou fúzi metalu a operních motivů předvádějí KAMELOT. Jinak docela obyčejná hudba díky tomu získává na pompéznosti a švihu a jejich Fantom opery se dobře poslouchá. Svůj podíl na tom mají opět pročištěné a procítěné vokály, které obzvlášť vynikají a díky nimž skladba získává na dramatičnosti. Fúze rychlejší muziky a tragické operní klasiky se tady prostě daří.
RHAPSODY OF FIRE přispívají na disk dalším živákem, který čerpá tentokrát z vyhraného fantasy metalu a la Blind Guardian. Muzika ani zpěv své vzory nezapřou a rychlé power-speedové hoblovačky prošpikované houslemi a trumpetami přímo lákají ke skotačení pod pódiem. Tak jako v jiných předchozích válech nechybí ani zde povinné kytarové sólo.
Do ještě „pohodovějších“ vod nás přenáší měkčí a mellodický emo-metal v podání FREEDOM CALL. Různých zvukových ozdůbek tu je dost a dost a opět si můžete vychutnat promakanou práci s vokály, které se nenásilně střídají a vál je i díky nenáročnému tempu téměř absolutní klídek a své místo v hitparádách si jistě najde.
Jako téměř přesná kopie Katatonie mi ze začátku znějí rockeři z ANNIHILATOR – podobné hysterické vokály a podobné riffování. Rockec je to hodně uměřený a na poslech nenáročný. Dojem mírně uspávající pohody narušují docela solidně nazvučené a zahrané vyhrávky, ovšem jinak mám takový dojem, že Annihilator budou mít v budoucnu dost práce s vlastním originálním výrazem.
Prudký řez a rázné přitvrzení – to přinášejí deathem nabití HATESPHERE. V nasazení i textech je kapela věrná svému názvu a kompromisy tu nečekejte – skladba pěkně sype a i v pomalejších pasážích kapela nic neztrácí na své zuřivé poloze. Nářez jak z učebnice načíná poslední sérii extrémnějších skladeb, neboť na sympatický výkon Hatesphere navazují ještě tvrdší UNLEASHED, kteří sází na rychlé, deathem přiostřené tempo. Muzika je ještě přímočařejší, vokály ještě nařvanější. Fanaticky hoblující kapelu žene vpřed jednoduché a do podvědomí se rychle zapisující rytmické frázování Johnnyho Hedlunda. Hrozivou muziku zpestřuje rychlé sólo a i tady nemám coby příznivce zběsilejších podání výhrad.
Na solidní výkon Unleashed žel nenavazují výpitkové z RAGING SPEEDHORN. Skladba se stupidním názvem je pro mě totální odrhovák s mizernou muzikou k tomu. Ani se zvukem se maníci na rozdíl od předešlých spolků dvakrát nepářou. Vál naštěstí končí stejně rychle, jak začal…
Závěr obstarávají staří známí MOONSPELL, kteří nezklamou a skladba „Luna“ z poslední řadovky je klasikou pro příznivce kvalitního gothic metalu – poklidně ubíhající atmosférický song s dobře vystavěnými riffy, které ještě pamatují blackové časy těchto Portugalců. Fajn tečka na závěr!
Čas: 53:21
Seznam skladeb:
- TYPE O NEGATIVE – Dead Agai
- MOTÖRHEAD – In The Name Of Tragedy (live)
- SAXON – Let Me Feel Your Power
- ICED EARTH – Ten Thousand Strong
- SYMPHONY X – Serpent’s Kiss
- KAMELOT – Ghost Opera
- RHAPSODY OF FIRE – Dawn Of Victory (live)
- FREEDOM CALL – Blackened Sun
- ANNIHILATOR – Couple Suicide
- HATESPHERE – Forever War
- UNLEASHED – Loyalty And Pride
- RAGING SPEEDHORN – Too Drunk To Give A Fuck
- MOONSPELL – Luna
web vydavatele: http://www.spv.de
