F.O.B. - Outside The Palace Walls

PAŘÁT – Shadows From Underground vol. 3 CD 2007, Crystal Production/Pařát

Třetí skládanka hitů v režii Pařátu se jako vejci podobá těm předchozím, snad jen zahraničních akvizic postupně přibývá. Samozřejmostí je jak bohatý booklet, tak i vyvážený zvuk.

Úvod obstarává instrumentálka od mistra Blackoshe resp. jeho projektu Cales, který právě vydává čtvrté album. Typická práce mistra kytaristy se poslouchá jedna báseň a připomíná nejlepší album Cales – The Pass In Time. Německá kapela Fjoergyn vydala v létě novinkové album Sado Et Masoch a právě z něj pochází ukázka Die Hierarchie der Angel. Monumentální opus kombinující avantgardní post black metal s vážnou hudbou by mohl zaujmout třeba příznivce Lacrimosy. Fjoergyn jsou ale výrazně tvrdší a používají drsnější zpěv, jak jinak, v němčině. Parasophisma se před nedávnem probrala z letargie a konečně spatřilo světlo světa před sedmi lety nahrané CD s tak dlouhým názvem, že jsem línej ho psát – ostatně recenzi celého díla si můžete přečíst sami na jiném místě tohoto portálu. Staří známí Openhelloví matadoři Desaster po letech v undergroundu přesídlili pod Metal Blade a i pod nimi pokračují ve svém ratata black thrash metalu. Léty prověřená stálice nemůže zklamat. Švýcarský folk metal Eluveitie míchá tradiční hudební nástroje s elektrickými a jejich Kelty načichlý materiál se poslouchá hodně příjemně, hlavně díky prolínání nevlezlých melodií a ostřejšího vokálu, snad jen drnkání nějakého pa-nástroje na pozadí působí lehce rušivě. Ještě větší pohoda jsou v úvodu další folk black metalisté Black Messiah. Ti narozdíl od většiny souputníků tvoří trochu jiným způsobem – folkové pasáže se střídají s rychlým černotou načichlým šrumcem.

Six Degrees Of Separation, jedna z mých nejoblíbenějších kapel letos předhodila skvělé nové album, recenzoval nedávno kolegáček IFA a s tím co napsal, lze jen souhlasit. Ukázka Tekno-prophet není možná nejlepší položkou alba SDOS, přesto je jednou z nejvýraznějších položek celého výběru Stínů z podzemí číslo tři. Tuzemské heavy metalisty D.N.A. jsem měl nedávno v pácu komplet, takže kdo je zvědavější na delší pitvu, nechť radostně listuje těmito stránkami. Jen pro pořádek – nejklasičtější heavy metal, jakej si dovedete představit.

A přitvrdíme s Bad Face, kteří zakotvili u Élysion a vydali nedávno nové album Emotions Burn. Pro mě neznámá kapela mi nadělila největší překvapení z celé kompilace. Tak dobrý jsem to opravdu nečekal – našlapaný hutný vál s výbornou rytmikou a technickými finesami opravdu baví! Le Scrawl mě nedávno zaujali na Brutal Assaultu a také zdejší ochutnávka z jejich materiálu (dokonce v exkluzivní premiéře) je zajímavá. Kolotoč mezi jazzem, metalem, swingem, popem a grindem se spoustou rytmických změn je určen hlavně neortodoxním posluchačům. Sezarbil se vracejí po dlouhých sedmi letech s dlouhohrajícím diskem a stále drhnou nikterak výjimečný černočerný kov, i když úvod skladby celkem překvapivě míří i do trochu jiných sfér.

A poté přichází grindové šílenosti Defeated Sanity, Necrocannibalistic Vomitorium a 2 Minuta Dreka, ke kterým jako vždycky nemám komentář, prostě mě tyhle prasečinky nebaví. To Forrest Jump jsou jiný kafe, jejich CD Orgasmix (ale i předchozí materiály) patří k tomu nej, co česká post core scéna nabízí. Výborný vokál, výborný zvuk i instrumentální výkony, další z českých top kapel. Rainbird přilétají z Běloruska a popravdě nevím, co si o nich mám myslet. Přijdou mi takoví hodně jednoduší, začátečničtí, stylově snad nějaký kříženec gothic doom rocku a heavy metalu, vokály (drsnější s melodickým) se překrývají – připomíná mi to demáč z roku cvaj, protože i zvuk je hodně plochý a nevýrazný. Gothic Sky jsou druhou východní akvizicí. A znovu je to taková pohodovka jednoduchovka s kořeny v doomu, jako kdyby Rusové tak trochu zaspali dobu. Nějak jim neladí melodie s bicíma ani se zpěvem, možná klávesy snesou trochu přísnější měřítko. Závěrečná zběsilost Inhumate je ze čtyř představených grindovin jednoznačně nejlepší. I když ani tahle masáž pro mě není lehce stravitelná, aspoň uznávám, že takhle asi jo... No a to je vše. Třetí kolečko z Pařátu opět představuje zajímavá seskupení a nabízí pár horkých tipů. U mě to z českých zástupců mají dobré Cales, SDOS, Bad Face a Forrest Jump, ze zahraničních Fjoergyn, Desaster, Eluveitie a Le Scrawl.

Čas: 72:07

www.paratmagazine.com

www.crystalprod.cz

 


Zveřejněno: 07. 10. 2007
Přečteno:
3171 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

14. 10. 2007 20:50 napsal/a Ifa
Pařát
Tak jsem se tím prokousal a opět spokojenost. Při pročítání reportů na staré Open Hell mi upadla nejedna alkoholická slzička. Rozhovory taky super. Kam páni redaktoři pořád chodíte na ty otázky? A že se Ioanner vykoupal ve vlastních sračkách? To je jeho blbost, čtenář si udělá úsudek sám...