BATTLELORE – Evernight

Když se někde ve Finsku v roce 1999 dávala dohromady původně dvoučlenná kapela BATTLELORE, málokdo tušil, co toto zprvu docela nenápadné seskupení v relativně krátkém období dokáže. V dekadentních časech konce století, kdy se již v rámci mírně bezradné scény běžně kombinovaly a křížily nejrůznější metalové subžánry, se nováčci Battlelore zorientovali dobře a společnými silami vytvořili dvě slibná dema inspirovaná starou dobrou Tolkienovou fantasy. Ve své době se nejednalo sice o nic převratně originálního (viz předchozí tvorba slovutných Blind Guardian), ovšem na rozdíl od jiných kapel, které kultovní literatury využívaly především pro své texty, Battlelore šli ještě o něco dál a pomocí dovedného metalového mixu a absolutní věrnosti příběhům ze Středozemě výrazně přispěli k utváření fantasy metalu jako takového. Zajímavý zvuk kapele brzy přitáhl nejen silného vydavatele (Napalm Records), ale i další talentované muzikanty, takže se celý bitevní kolos mohl konečně rozjet na plné obrátky. I přes nevyhnutelné personální obměny se kapele v rozmezí let 2001 – 2005 podařilo vydat tři řadová alba včetně koncertního DVD (životopis kapely rovněž zdobí úspěšné evropské turné z r.2004). Na podzim loňského roku, těsně před nahráním aktuální novinky, však kapela vstupovala do studia s již ustálenou sedmičlennou zkušenou sestavou včetně ústřední dvojice vokalistů – mužský, do murmuru laděný řev a zklidňující ženský zpěv obstarali léty společného nahrávání a harcování prověření členové – Tomi a Kaisa.

Čtvrté album v pořadí – novinka Evernight tak plynule navazuje na předchozí počiny a zavádí nás do temnějších a celkově melancholičtějších poloh mysli Battlelore. Hudební základ desky by se na první pohled mohl zdát poněkud jednotvárný, ale ve skutečnosti je to jeden velký, dovedně ukočírovaný mišmaš – melodický doom si tu podává ruku s gothic metalem a blackem, desku zdobí nepřehlédnutelné symfo pasáže tu jako z dílny ve své době slibných blackových progresivistů Dimmu Borgir, tu zase jako z alchymické laboratoře magií posedlých Therion. Celé je to tak vyumělkované, a tak „pohodové“, že se nelze ubránit místy až popovým asociacím. :-)

Zkušenost a dobré řemeslné zvládnutí instrumentů jsou každopádně nepřehlédnutelné a patří k největším kladům této příjemné a profesionální desky. Zvuk spíše doomových kytar je úmyslně zastřenější a „temnější“, což ovšem platí pouze v riffech – na albu totiž dostávají prostor nejrůznější dynamické kytarové vyhrávky, a rozklady, které se hned tu a hned tamhle vyšvihnou nad temné šedivé dravé vody a přinutí vás pořádně nastražit špičatá ušiska. A není to jen o kytarách – na dávnověké atmosféře a vcelku dovedně vyjádřených náladách mají velký podíl také klávesy, bez kterých se žádný vál na desce prostě neobejde. Právě Maria, klávesačka a flétnistka v jedné osobě, se svými rejstříky jednotlivé skladby šikovně koloruje a někde dokonce vystřihne zatraceně dramatický pařivý atmo závěr jak vystřižený z tvorby Dimmu… konce devadesátých let. Bicí společně s basou se drží spíše opodál a platí to překvapivě i o vokálech, které jsou velmi uměřené a v duchu smyslu pro harmonii do celku nenásilně zapadají, byť za cenu ztráty určité syrovosti a vlastní osobitosti. Škoda jen, že se na albu tak málo schází oba vokály společně – pořádný majestátný mužsko-ženský sbor zazní až v poslední skladbě…

I když deska nepostrádá dramatické a rychlé pasáže, celkově se jedná spíše o příjemnou náladovou oddychovku jako stvořenou pro soustředěný poslech. Album je vůbec poskládáno s obrovským citem pro mysl posluchače – Battlelore jsou jako dobře šlapající stroj, v kterém žádná součástka nepřekáží a příliš nepřečnívá – melodické linky jednotlivých nástrojů jsou velmi příjemné (ba až líbivé), v muzice se jakoby nenápadně (ovšem na místech, kde je to nejvíc vhod) mihnou odzkoušené postupy jiných slavných souputníků a korunu tomu dávají doslova standardní a velmi dobré vokály. Marketingově vzato, je to výborné album stvořené především pro náročné konzumenty metalové muziky.

I přes poctivou práci však má album také své slabé stránky. I když je deska vedená silně perfekcionisticky, neubrání se tu a tam některým hluchým, sterilním pasážím a v půlce alba můžete navíc získat pocit určité schématičnosti. Faktem je, že každá skladba sice začíná jinak (a zajímavě), ale zbytek si je hodně podobný – po svěžím startu následuje spíše pomalejší prostředek, v kterém Battlelore sbírají síly, aby tomu v závěrečných vypjatých a skvěle vygradovaných pasážích dali pořádně na pr..l. Na druhou stranu mají tito Finové stále dost zajímavých nápadů a na albu to je znát. Přesto novinka co do atmošky neúčinkuje zdaleka tak jak má – buď je to určitým rutinním přístupem, nebo celkovým uměřeným konceptem alba – muzika se poslouchá dobře, ale silná naléhavost či opravdové, jitřící emoce jsou zde zastoupeny spíše v menší míře. Na druhou stranu nepochybuji, že naživo to bude jistě o něčem jiném.

Výše naškrábané však nemůže nic změnit závěrečném kladném zhodnocení této desky. Battlelore model 2007 se poslouchají hezky a i já si jejich pestrou a nápaditou fantasy muziku dýchající duchem starodávna jednoduše užil…

Čas: 42:55

Seznam skladeb:

1. House of Heroes
2. Ocean’s Elysium
3. Summon the Wolves
4. We Are the Legions
5. Into the New World
6. Longing Horizon
7. Mask of Flies
8. The Cloak and the Dagger
9. Beneath the Waves

web kapely: http://www.battlelore.net

web vydavatele: http://www.napalmrecords.com