Trendy tvoří marketing a poptávka hladových, proto neznamená, že každá kapela, která se nevlastním zapříčiněním stala součástí módního třesku, musí být ihned trapná, komerční a kdo ví, co ještě. O kvalitách metalcoreového podnebí jsme se mohli přesvědčit nedávno.
Pondělní den byl nádherný. Jasno, sluneční paprsky se jaly olizovat pokožku a oslepovat, většina lidí plnila své povinnosti jako je u pracovního dne běžně zvykem, a já si užíval druhého dne v Praze. Procházel jsem Staromákem, Karlovým mostem, omrkl jsem i Petřín, vzpomínal na předchozí den konající se koncert Cannibal Corpse a těšil se na večerní koncert předních metalcoreových skupin.
S několika kamarády jsme se půl hodiny před avizovanou 19:00 na plakátech sešli na Palmovce, abychom společně navštívili Abaton v němž se vše událo. Aniž jsme se stačili rozkoukat, už od dveří koncertní místnosti jsme byli nuceni reagovat na dění v sále, neboť první grupa právě začala běsnit. Že to bude mazec od začátku do konce, jsem začal tušit už po 5 minutách, protože když začne první kapela a nastaví laťku tak vysoko jako 12. března I KILLED THE FROM QUEEN, tak si můžete zajít zpět do šatny a zbavit se tam všeho (pokud jste tak již neučinili ihned u vstupu), co by vám mohlo bránit svobodně se pohybovat, neboli pařit, šílet, křepčit, či říkejme tomu třeba hardkórově moshovat. Každá energicky hrající kapela mohla tentokrát vyrazit na koncert jako zaměstnanec za povinným školením. Jejich manageři a labely jim navíc měli slevit z diet a za ušetřené penízky vyrazit na koncert taktéž, aby do budoucna věděli, jak vypadá kapela, kterou se vyčmuchává a tahá z garáže. Výborné metalové riffy a rytmy v moderním hardcore podání. Odpich z 0 na 100 za 5 vteřin! Pohyb pětice Australanů při hraní (kromě bubeníka pochopitelně) byl velmi působivý – nervní, důrazný a tanečky asijských bojovníků připomínající. Škubání těly, vyzdvihování kytar, sekání nimi do rytmů skladeb, skákání, roznožky, otáčení strunným nástrojem kolem krku za pomocí popruhu jenž kytarista nesundal z krku, to je jen stručný výčet prvků a fint pohybové dramaturgie mladíků. Výborný snědý řvoun s nejspíš italskými předky umocňoval našlapanou muziku svým taktéž nikoho nešetřícím vokálem. Vše klapalo, jen víc osobitosti chybělo. Za pár let, kdo ví? U této kapely nelze nezmínit i velmi dobře zvolený oděv, který je součástí celkové image kapely. Džínové bokovky, kožené či pyramidové pásky, dopasovaná trička velikosti S, delší vlasy a parádní kecky. Přesně podle dnešní americké módy, která mi osobně ani trochu nevadí, ale chápu, že vše je jen otázka vkusu.
ALL SHALL PERISH nabídli netradičnější pojetí metalcoreového žánru, neboť se přes všechny typické znaky nové metalové vlny opírali o klasický death metal, jemuž odpovídal i kanální, ačkoli velmi pestrý řev, jehož polohy se rozpínaly od přidušeného sípotu přes otevřený hrdelní křik až po hluboký growling. Zpěvák hnětl hlasivky znamenitě a na pódiu se taky nezastavil. Pořád nalevo napravo, jen spoluhráči se ne a ne odpoutat od země. Hudebně velmi příjemné, ale nebýt frontmana, tak se nijak zvlášť nebavím. Hlasy kolemstojících chválily spíš poslední nahrávky než samotné vystoupení Kaliforňanů.
BLEEDING THROUGH, zámořská akvizice, momentálně brázdící Evropou s ostatními spolky line upu vysokou laťku nesesadila. Pozice světové špičky je potvrzovaná každičkou pasáží. Napumpovaný metalcore klasického obsazení (2 kytary, basa, bicí, mikrák) s poletujícími melodiemi umocněnými Martou hrající na klávesy se držel zabijáckého zvuku a nasazení spíš, než jemnější a líbivější stránky metalu po vzoru příkladných refrénových Killswitch Engage. Brandan Schieppati zachází s mikrofonem jako zedník s lžící. Drží ho v rukou téměř denně. Přivykl k vyštěkávání myšlenek jako kazatel k šíření slova Božího. Brandan není žádná křepelka, ale kus pořádného chlapa s vycvičeným a pokérovaným tělem, který by Vám mohl zlomit ruku jako párátko. Z něho však nejde strach, a z jeho kumpánů taky ne. Přes veškerou naštvanost a nesmlouvavost působí kapela velmi příjemným, vlídným a přátelským dojmem. Sebevědomé chování dovoluje suverénně zvládnuté hudební řemeslo. Když jste naladění na stejnou vlnu, zpozorujete, resp. vycítíte esprit, s jakým Bleeding Through odevzdávají posluchačům každý tón, gesto, slovo, a uznale se pokloníte závěrem. Toto vystoupení na mne zanechalo stopy stejně jako to následující Calibanu, i když možná o něco trvalejší, hlubší.
Nedělní hovězí polévka musí být horká. Pokud vám vychladne o trošičku víc, než je teplota podávání, tak nebudete dělat cavyky, polévku sníte, a možná ani nepostřehnete drobný teplotní rozdíl. Pravý gurmán by si ovšem nepatrnou, vtipně zabalenou narážku zajisté neodpustil. S CALIBANem, v porovnání s předchozími BT, to dopadlo v Praze podobně jako s nesprávně servírovanou polévkou. Fanoušek si na první pohled/poslech možná ani neuvědomil, že šťáva Němcům krapet chyběla, ačkoli si tím nejsem stoprocentně jistý, protože já se nášupem, který Evropané předvedli, nechal smést. To spíš veřejné mínění po koncertě nosilo na rukou „krvácející skrz svou cílevědomou tvorbu“. Nota bene Caliban uvolnili kus pořádné metalcoreové pozitivně ničící síly, a dle mého soudu taky předvedli, jak se hraje světový metal s neopomínanou hardcoreovou tradicí. Zásadním mínusem byl falešný zpěv kytaristy Denise. Třeba nový song, který zahráli i na pražské zastávce, začal velmi slibně ohlušujícími detonačními poryvy riffů, ostrého ryku a syntetické vystýlky, a když přišla řada na čistý Denisův zpěv, vše šlo do háje. Čitelnost se vytratila, takže ani nevím, co si mám o nové skladbě myslet. K mírnému zlepšení melodických linek došlo u hitové The Beloved And The Hatred z alba The Opposite from Within. Hudbě nevyčítám ani Ň. Pochvalu si zaslouží i Andreas Doerner – muž gotické image, vlastnící rázné hlasivky, jimiž ohleduplně nešetří. :)
Výborné kapely, dobrý zvuk, príma lidi, vhodný koncertní prostor s balkónem, povolený stagediving i vstřícná cena vstupenky, toť atributy, které dovolily vypuknout zábavě naplno. Tuto čtyřčlennou sestavu bych rád viděl na společném turné i v budoucnu. Velmi rád bych si celou akci zopakoval. Jen kdybych tu Prahu měl o kousek blíž. :)
