Asi jsem natvrdlý, ale nějak mi unikl začátek koncertu. V podstatě jsem v den konání koncertu zjistil, že nemám tušení, od kolika hodin se celá akce koná. Na netu jsem tedy navštívil stránky klubu Bordo, kde byla jako začátek avizovaná 21.00 hodina, což mi přišlo moc pozdě, vzhledem k tomu, že měly zahrát čtyři kapely. Pro jistotu jsem se tedy podíval na stránky pořádající agentury Shindy production. Ti měli akci psanou od 19.00, což mi zase přišlo příliš brzo. Rozhodl jsem se tedy klub vyhledat až kolem osmé… takový přijatelný a vcelku logický kompromis. Nicméně do budoucna budu vždy věřit pořádajícímu, neboť jsem do klubu vstoupil v 19.45 a z jediných zástupců domácí scény, tedy LOCOMOTIVE jsem neviděl vůbec nic. To mě opravdu mrzí, protože naposledy, co jsme s nimi hráli mě tahle partička doslova zabušila svým soundem do země. Jediné, co jsem se od známých dozvěděl bylo, že zahráli jako vždy. Což pro mě znamená naprosto nabušený parní stroj, co si hrne svůj nekompromisní hard core a nedívá se doleva ani do prava. V podstatě mě v naší vlasti, v tomto hudebním ranku takto zaujali pouze dvě kapely a to E. O. S. a právě LOCOMOTIVE. Škoda…. Alespoň jsem čtenářům fobiazinu uštědřil fotku, jak se kytarista se zpěvákem dívají ze zákulisí na další partičku večera 
.
Tou byli BLINDED COLONY ze Švédska. Kapela hrála rychle, melodicky, ale vlastně úplně stejně jako tuny dalších a dalších kapel ze švédských luhů a hájů. Vsázela především na nové skladby ze zatím posledního alba Bedtime Prayers. Těm, jakož i celému setu vévodil hlasový projev mladičkého zpěváka Johana Schustera. Ten opravdu slušně zpíval, ale též ječel, chrochtal a já nevím co ještě. Navíc měl tu a tam z mašinky puštěný druhý hlas, takže se podařily vytvořit docela příjemné harmonie. Zato ostatní hráči, především kytarista Tobias Olsson, vypadali jako by je něco děsně netěšilo, trápilo či nudilo. A svým způsobem bych to samé místy napsal o celkovém dojmu z kapely. Místy mě tak trochu nudili, ale místy docela překvapili. Škoda zvuku, který byl tento večer fakt příšerný. Když si uvědomím, že nakonec, proti Ektomorf, měli zvuk asi nejlepší… tak mě zpětně jímá hrůza a je mi všech zúčastněných líto.
Druhá kapelka KAYSER, rovněž ze Švédska, vsadila na valivé riffy a show ala Dismember. Jejich vystoupení mělo oproti Blinded Colony razanci a švih. Zpěvák Spice byl rozený showman, a tak si pomaličku získával publikum na svou stranu. Dokonce se před pódiem, kromě kotle fotografů, utvořil minikotlík pařičů. Skupina pózovala fotografům, ale přitom umě hrála takový ten big beatový death metálek. Co mě docela potěšilo byla slayerovská kombinace sólových kytar. Většinu sól obstarávali totiž oba kytaristé Jokke a Swaney v pořadí – chvíli já, chvíli ty. A vzhledem k tomu, že oba na svůj nástroj opravdu uměli, bylo se i na co dívat. Skupina zahrála i rozpačitý přídavek a opustila pódium.
Pauzu před hvězdou večera jsem trávil s jedním kolegou, který mi povídal o dokumentu, který viděl o EKTOMORF. Mimo jiné v něm bylo, že si Zoltán vydělával v Holandsku tak, že uklízel v tamních rodinách. Při myšlence na náš xenofóbní (nechci psát rasistický) národ, jsme se docela pobavili. No považte sami, že by do nějaké dobře situované rodinky v Čechách přišel jako uklízeč nějaký cikán a navíc by vypadal právě jako Zoltán, tj. kérky až po krk, pearsing a dlouhé vlasy :-). Je to sice úsměvné, ale na druhou stranu smutné. Možná právě díky zkušenostem s lidskou netolerantností je hudba Ektomorf tak naštvaná a nekompromisní.
Po úvodním intru už patřilo pódium bratrům Farkasům a jejich doprovodu, tj. dredatému kytaristovi Tamási Schrottnerovi a neskutečnému řezníkovi, tedy bubeníkovi Józsefovi Szakácsimu. Pokud se u Kayser vytvořil mini kotel, tak tady vznikl neskutečný hyper kotel (mimochodem mě docela překvapila návštěvnost, protože klub byl úplně plnný – Ektomorf si pomalu ale jistě stabilizují svou pozici i v čechách). Snad celý klub skákal a pogoval, až se sami muzikanti divili. Úvod obstarala geniální sepulturovina Outcast, ze stejnojmenného alba z loňského roku. Tomu také patřila většina setlistu (viz foto). Zbylé skladby obstaralo album Instinct. Z něj mě asi nejvíce potěšila skladbička Holy Noise, kterou jsem ale díky mizernému zvuku skoro nepoznal. Rozepisovat se o hudbě maďarských Soulfy – Sepulturovcích snad ani nemusím. Jde prostě o energii, která se rodila v cikánských ghettech a spojila tamní folklór s thrash/death metalovým srdcem. Přídavek obstarala skladbička Red I z nového alba a pak už jen dohrálo outro a ticho po pěšině… škoda, myslím si, že tak skvělé a skandující publikum by si ještě jeden přídavek zasloužilo.
