Čtvrtek 16.11.06 se pro kapelu Locomotive se zapíše do historie jako den, kdy jim vyšlo první DVD (Life In Bratislava). To byl samozřejmě důvod svolat pár fans, nějaké spřátelené kapely a pořádně to rozjet. Stalo se. Do českobudějovického Marty’s clubu se nakonec nasoukalo přes 320 lidiček, což slibovalo slušnou atmosféru. Po deváté hodině už nebylo v klubu téměř k hnutí, a to mělo za neblahý následek dlouhé fronty na pivo a neúprosné vedro. Tyto dva prvky dohromady působily kolaps a to ještě show nezačala.
Jako první rozezněli své nástroje Hazydecay. Kapelu jsem více jak rok neslyšel, tak jsem byl zvědavý, co že se změnilo. Řekl bych, že zas tak moc ne a ani nevím jestli je to dobře nebo ne. Zdá se mi, že kluci přece jenom trošku přitvrdili. Nakonec to byl schopnej Hard core. Ovšem, abych se přiznal, tak jsem se více vítal s kámošema, než aby jsem pozorně poslouchal. Tímto se kapele omlouvám.
Zato druhou kapelu Born Again jsem si vychutnal až po samý vrch. Hardcore s příchutí švédského metalu, to je něco pro mě. Hudba je založená na nosných kytarových melodiích, hutných bicích a energickém zpěvu. Kluci mají v rukávu jeden trumf a tím je nápaditost. Už i v tomhle stylu jsem slyšel spousty kopií, ale Born Again to umí podat tak trošku jinak. Přesvědčili mě o tom už loni na demu The Scars Of Wounded. Na živo kapela neměla chybu a i přes nepříliš korektní zvuk z nich energie jen sršela.
Když se podíváme do historie skupiny Locomotive, tak zjistíme, že toho zase až tak moc za ta léta nenahrála. Zato koncertů sjela nespočet. A stejně tak jako nenatočila žádnej špatnej matroš, tak snad ani neodehrála jeden špatnej koncert. A zahrát špatně doma? To by Lokotkám místní nažhavené publikum nemuselo nikdy odpustit. Ale nechme planých úvah a pojďme k tomu, co se právě odehrává na pódiu. Na prknech totiž zuří skutečná thrash coreová bestie. Energie, která valí do lidí už od prvních tónů se odráží od zdí a zpátky jako by nabíjela kapelu, která stále chytá větší tempo. Hraje se převážně z posledního alba Ornament z Pijavic, ale zazní i starší čísla z alba Homo sapiens. Dochází na mnou oblíbené songy jako Ornament z pijavic, Vrať se nebo Kdo teď. Vše zahráno s takovou lehkostí a precizností, kterou jsem naposledy viděl u Pro-painu, se kterým se kapela nejednou potkala na pódiu.
Nadchází křest, na pódium už se rve nesmrtelná legenda budějovického podzemí, kterému nikdo jiný neřekne jinak než Rajče (nebo mrdko či pitcho). Pokud tušíte, že se jedná o leadera další výtečné kapely Colp, jste správně. Rajčáka doprovází Erza ze skupiny Shatter, která tu dnes sice měla hrát, ale pro nemoc bubeníka se tak nestalo. Erza s Rajčetem pronesli srdcervoucí projevy, popřáli hodně zdaru novému DVD a už stříká šampaňské a show pokračuje dál.
V závěrečných fázích koncertů už je v sále snad sto stupňů a v lidech vře krev. Alespoň to tak na první pohled vypadalo při pohledu na kotel. Došlo i na nějaké nastavení a koncert končí. Stovky žíznivců útočí na bar a dožadují se rezavého moku, který ovšem jako naschvál pění až je to sprostý. Na tohle jsem se nemohl dívat. Loučím se s hvězdami budějického podzemí a razím vstřebávat příjemný zážitek do víru velkoměsta.
Na dálku přeji klukům také hodně zdaru a určitě se budu těšit na další koncert, protože Locomotive nikdy prostě nenudí.
Foto: Pavel Eder
