Je smutné, že v době, kdy recenzuji tuhle nahrávku, je kapela několik měsíců oficiálně mrtvá. CD jsem sice dostal s křížkem po funuse, ale protože v sestavě figurovalo několik kamarádů, má pro mě recenze smysl. Při prvním songu mě sice děsí značně plechový a plochý sound, nicméně po pár minutách mi to už ani nepřijde, ba naopak, celkem příjemně se to poslouchá a vše je poměrně dobře slyšet (to, že bych přidal na kytarách je spíše můj subjektivní pohled na věc). První vál "Strach" se rozjíždí celkem nadějně v duchu starých hardcore kapel - song má švih, ale dovedl bych si tam klidně představit disbeatovou punkovici tak, jak je to občas nesměle naznačeno. Mluvení ve stylu "kokotů" (podobnost hlasu je neuvěřitelná) mě ale varuje, že se půjde mnohem přístupnějším směrem, než bych chtěl. Další vály jsou pak mnohem houpavější a více "taneční", čili jako dělané pro nespoutané pogo, kterého jsem byl několikráte svědkem. Opět zde slyším měrou vrchovatou tolik populární odkaz RATM, tedy především některé postupy a riffy nejsou zrovna moc původní. Ale tady o originalitu moc nejde, hlavně aby muzika měla pořádný odpich, což ZNZ splňuje bezezbytku. Textová náplň je kriticky smýšlející, ale spíš než konkrétní témata se zde probírají pocity a pohled na svět z předpokládaného úhlu pohledu. Překvapivě nejlepším válem je song "Žabička" s prapodivným názvem i textovým obsahem. Rovněž názvy věcí jako: "Jednou to přijde", "Zapomeň" či "Zlej sen" působí trochu laciným až "zábavovým" dojmem. Jinak jsem zaslechl i pár chybek a hlas místy nemá potřebnou dynamiku, takže v tišších pasážích působí dost ztraceně (doporučuju věnovat zpěvu více času ve studiu). Co jsem tak měl možnost sledovat, tak ZNZ se stala hodně oblíbeným bandem v mém okolí, avšak spíš než vyjímečností produkce, tak kamarádskými vztahy a kořeny dvou členů v této lokalitě. Netroufám si tvrdit, jak by kapela uspěla ve zcela cizím prostředí a hlavně před přirozeně kritickým publikem.
