Těžce individualisticky se tvářící muzika je ke slyšení na druhé desce WIGRID. Ze země na našich západních hranicích ležící, zní depresivně odevzdané volání jistého Ulfhednira již od roku 1998. Chlapík to asi nebude mít lehký, toto by ze mě nelezlo ani po týdnu na smrtelný posteli, s Komisařem Rexem, běžícím nepřetržitě v jediném úhlu výhledu.
Úvod obstará klasická modla všech tklivců a černých romantiků.. déšť. Jedinou přítelkyni Astru v peněžence, hned pod fotkou vyjícího vlka; ostrou, pokrytou zčernalými skvrnami a nikdy dlouho planě žíznící. Ozvěna akustik zvolna vrší celý monolit smutku na pomalé bicí a plačící zkreslené kytary. Tempo občas v záblesku naděje pozvedne hlavu a vrhne se do vražedného středního proudu, uklidnění ale přichází záhy spolu se ztrátou sil... Nezbude, než napustit teplou vodu do vany a dát si flašku červenýho. Zvuk nekazí dojem, daný styl staví na lehce zastřeném vyznění s valivými rytmickými plochami a afektovaným vokálem – to vše je zde k nalezení v plné míře. “Die Asche Eines Lebens“ si oblíbí vyznavači depresivního, tichem opanovaného bezútěšna, ti kdož nežádají převratné postupy a změny temp. Patero kompozic, stopáž od 7 do 12 minut, jedna hlasová poloha. To nabízí kulisu k dlouhému snění, na jehož konci může být stejně tak samovolná zástava dechu, jako návštěva polibkuchtivého rozmazleného prince. Trpaslíci budou mít radost, hlavně už nedojídejte to jablko; jestli se proberete.
Tracklist:
- Erwachen (9:25)
- Treibend im Menschenstrom (8:32)
- Tagtraum (7:03)
- Der Schritt in die Tiefe (11:30)
- Die Asche eines Lebens (12:46)
