Pohled pesimistický:
Kdybych nevěděl, že The No-Mads jsou Poláci, tipoval bych Německo. A kdyby mi někdo nahrávku pustil a nechal mě hádat, tipoval bych Holy Moses. Tím se snažím naznačit hudební směřování souboru, v jehož řadách se vyskytuje podobná dračice, jako je Sabina Classen. A Sylwia, s přezdívkou Alcoholady, to asi bude pěkný číslo. Stačí se podívat na fotky kapely - tentokrát jsem neodolal a pár jich pod recenzi lupnul. Sylwiin hlásek má totiž s mnohem blíže k alkoholem šlechtěnému mužskému chrapláku než k romantickému female vokálku. A mám takový pocit, že kapela právě díky jediné polské ženě za mikrofonem v thrash metalové kapele přitahuje pozornost. Jak jinak si vysvětlit, že s takhle mizerným materiálem skončí pod Metal Mind a pobere v polské mutaci Metal Hammeru nejlepší umístění v kategorii polská skupina roku, nejlepší polský song, polský hudebník roku (Sylwia!). Abych moc nenapínal – tahle parta produkuje naprosto obyčejný thrash metal, chvílemi snad s přídomkem agro. Muzika je to jednoduchá, snadno předvídatelná, s minimem překvapení. Rytmika je monotónní, kytarové rify slyším nejméně posté a Sylwia řve pořád dokola stejně a stejně. A aby nebylo hloupostí málo, pátá skladba, věnovaná Nicolu Paganinimu, to je vrchol trapnosti, stejně jako dvě německy odhulákaný štychy. Grafický doprovod se mi taky nelíbí, nepovedené logo, nevkusný obal. Tudy cesty nevedou.
Body: nízký
Pohled optimistický:
Kdybych nevěděl, že The No-Mads jsou Poláci, tipoval bych Německo. A kdyby mi někdo nahrávku pustil a nechal mě hádat, tipoval bych Holy Moses. Tím se snažím naznačit hudební směřování souboru, v jehož řadách se vyskytuje podobná dračice, jako je Sabina Classen. A Sylwia, s přezdívkou Alcoholady, to asi bude pěkný číslo. Stačí se podívat na fotky kapely - tentokrát jsem neodolal a pár jich pod recenzi lupnul. Kromě toho, že zpěvačka je pohledná žena, má v hrdle dynamit. Dynamit dokonale padnoucí k thrashovině, která se od prvního tónu rozpoutá a trvá, s jedinou přestávkou, celý hrací čas „Nepříčetného" alba. Metal Mind sáhl po jistotě, která v poslední době v Polsku vzlétla k vrcholu – pobrala v polské mutaci Metal Hammeru nejlepší umístění v kategorii polská skupina roku, nejlepší polský song, polský hudebník roku (Sylwia!). A zcela zaslouženě. Thrashová jízda staré školy, žádné kompromisy a ve chvíli, kdy by třeba mohla produkce Ne-Magorů začít lehce nudit, přichází odlehčení. Šestka The Caprice začíná ulítlou operní árií (hostující zpěvák), kterou vystřídá kytarová jízda jako vystřižená z produkce The Great Kat. Potom ale zase začíná muzika, která potěší každého thrashera, který nedá dopustit na Kreator, Holy Moses nebo Sodom v době jejich největší slávy. Převládající angličtinu doplňují dvě německy odkřičené skladby, hlavně Thrash Alkoholisation odsejpá jedna radost. Až na samotný závěr přichází vydechnutí, pomalejší, ale o to promakanější The Return ukazuje, že kapela vládne nejen zběsilým tempem, ale dokáže napsat i uvolněnější záležitost – ale pozor, žádný sladký zpěv, pořád je to jazýček přejetý šmirglpapírem. Jednoduchý obal, výstižná kresba – ke grafice žádné výhrady. Takhle si představuju zábavnou a vkusnou agresívní muziku.
Body: vysoký
Pohled nezaujatý a objektivní:
Vše, co bylo v předcházejících odstavcích napsáno, je svým způsobem pravda. Pro někoho takřka dokonalé thrashové album, pro jiného totální hloupost. Já jsem zakotvil přesně uprostřed mezi optimistickým a pesimistickým táborem. Kapele to hraje, ale o žádnou převratnou záležitost se nejedná. Myslím, že naživo to bude řádná jízda, kterou poslech doma v pohodlí nemůže nahradit. Pro staromilce odkojené výše uvedenými tlupami jsou The No-Mads trefou do černého, já bych dal přednost koncertu. Že by tip pro pořadatele následujícího letního jihočeského svinského apokalyptického festu?
Čas: 40:02
Seznam skladeb:
- The Day After
- Violence Riddled
- Thrash Alkoholisation
- Insane
- False Queens Of Metal (Extremination)
- The Caprice
- Mercyful Hate
- Keine Eintracht
- I Am Your God Part I
- I Am Your God Part II
- The Return
