Nejsem trochu zaujatý? Jo? No a co! Plačte, plačte všichni vy co máte rádi složitější muziku a nepřijeli jste se podívat na legendu technického metalu do Klánovic. Plačte a trhejte si zbytky vlasů a až si je všechny vytrháte, tak si dejte hluboký předklon a sprintem se vydejte proti nejbližší zdi. Ale co, dobře vám tak. Aspoň jste nám, kteří se postavou spíš držíme při zemi, dopřáli komfort luxusního výhledu.
Čtvrteční den jsem prožil v obavách, že se určitě něco stane. Vykolejí vlak, zlomím si nohu, nebo bude koncert odložen kvůli nějaké kravině. Je to vcelku na bednu těšit se a bát se zároveň, ale já jsem to zvládl zodpovědně. Odpoledne na nádraží už jsem se jenom bál, bo osobní vlak co nás měl dovést do Zábřeha na rychlík měl zpoždění. A to takové, že čas vyhrazený k odjezdu rychlíku za Zábřehu minul už na zastávce v Mohelnici. Naštěstí se u nás nesmí předjíždět, a proto mašinfíra v rychlíku se ve strachu o své body přicoural až za našim zpožděným osobákem. Zaplať pán … . Jedeme na Atheist, tak žádný rouhání.
Když si nás Corbow vyzvedl na nádraží a oznámil nám že se koncert na 100% koná, tak už jsem se pro změnu jen a jen těšil. V Klánovicích nás už čekala hrstka bezvěrců a vypadalo to tak trochu na komorní akci v rodinném kruhu. Ale všichni kromě nevěřícího Shindiho věřili že nás bude dost a taky bylo. Neřikám že moc, ale podle mě tak akorát. Chtěl jsem se na závěr akce zeptat kolik že nás to tam vlastně přišlo, ale v naprosté eufórii jsem na to dočista zapomněl. Prostě tak akorát na pořádnej odvaz. To slovo mi trochu zavání, ale hodí se sem, tak proč ho nevyužít. Koncert bohužel, nezačal v avizovaných 19 hod. , ale až v 20:45. Škoda, velká škoda nevyužitého času, nějaká šikovná předkapela by se hodila. No nic, snad příště. O třech čtvrtkách na devátou to Atheist rozjel. Mé obvyklé mrazení v zádech a husí kůže nabyla přímo gigantických rozměrů. Když na sebe ještě prásknu že jsem měl slzy v očích, vypadal jsem dost možná jak ubrečenej dikobraz z doby ledové. Díky tomu se vedle mě ale udělal velmi příjemný volný prostor k pohybu. Můj výraz ve tváři, dáli se tato část mého těla tak nazvat, bych zřejmě přirovnal k výrazu mého čtyřletého synka, když poprvé uviděl Michala Nesvadbu na vlastní oči. Prostě ráj na zemi. Legendy na dosah ruky, výborná atmosféra lidí co věděli na co přišli, prostě paráda. Tuhle geniální náladu, gigantické rozpoložení mysli i smyslových orgánů, jak párových tak nepárových, z ničehož nic pohltila tma. A je to tady. Moje nejčernější obavy se vyplnily. Je konec. Nebýt na Atheist dal bych se rychle na modlení ať se vše v dobré obrátí. Mé modlitby byly záhy vyslyšeny a jsme zaplať … kdo chceš, zase zpátky. Budiž světlo a budiž Atheist. Takže znova a pěkně od začátku. Athesti totiž začali zase od začátku skladby a tím jsme si přišli o napůl skladby víc. Kdo si to může říct, že? Takže „Unquestionable Presence“ podruhé a husina s mrázem, ale to už znáte. Naprosto skvělá atmosféra. Bylo vidět a slyšet že všichni ti co tam byli, věděli na co jdou a řáááádně si to užívali. Plačte, plačte vy všichni co jste doma seděli. Hrálo se ze všech třech desek, ale bylo vidět že se chlapům do poslední fošny očividně moc nechtělo a tak dávali přednost skladbám z prvních dvou desek. Z Elemets zahráli snad jen Mineral a Air. Bohužel zápisky jsem si nevedl, tož Bůh suď. Co všechno hráli vám neřeknu, jásný je jen to, že toho nebylo tolik, co by jsme si všichni přáli. Jelikož, jak jsem zaslechl, měli snad jen čtyři? zkoušky před celým turné a tak toho nazkoušeli tak žalostně málo. No nevím, každopádně zahráli jen asi 12 kousků. Asi dvanáct a půl, abych byl přesný. Tak jen letmo co jsem pochytil: „Unquestionable Presence“, „Mineral“, „Air“,“ I Deny“, „ Mother Man“ s mým oblíbeným motivem a sólem Tonyho na basu a krátkou rytmickou vložtičkou, a „Piece of time“ na konec. Pozor, ne v tomto pořadí.. Víc jsem toho prosím pěkně pro slzy v očích nechytil. Navíc to není ani můj záměr přesně a důsledně popisovat celou akci. Chci jen nenásilně nastínit perfetktní atmosféru na perfektním koncertě a ještě víc nasrat všechny ty co tam nebyli. Jó a jako přídavek, po přivolání bezvěrných zpět na pódium, dali Atheist, po kratší demokratické dohodě s publikem, ještě jednu věc a tou byla „Air“. Škoda, klidně bych vydržel všechny tři desky pěkně popořadě. Nejsem trochu zaujatý? Jo, no a co! A nic. Byl konec, měsíce těšení a bezesných nocí a je po všem.
Ha, ještě ne.Chlapci přichází mezi své, aby oni poznali je. A poznali. Kluci byli absolutně v pohodě, možná sami byli překvapeni takovým zájmem o ně a tak pózovali, podepisovali se a diskutovali, jako by ani nebyli tím čím jsou. Leckdo by si z nich mohl vzít příklad.
Takže co dodat závěrem. O pár zaváháních chlapců na pódiu při tak strhující atmosféře a čtyřem zkouškám se myslím nemá cenu ani okrajem zmiňovat. Horší už to bylo se zvukem, hlavně na začátku koncertu. Dlouhé bylo taky čekání na začátek samotný (absence předkapely), ale jinak super, opakuji super akce. Viděl jsem toho opravdu dost, ale toto je jednoznačně můj vrchol. Nejsem trochu zaujatý? Jo, no a co. Tak rači už nic.
Dej Bůh a příště zas.
