S touto brněnskou kapelou jsem se v minulosti setkal pouze jednou, prostřednictvím materiálu Fact-Or-Your Fiction?, tehdy ještě pod (o písmenko delším) názvem Rhondian. Starší demáče a CD Too High mě minuly, nové album si ale cestu do mého přehrávače našlo. A vůbec toho nelituju. I když Fact ... bylo na domácí poměry a na svou dobu poměrně odvážnou a osamělou záležitostí, Enter ... je o světelný rok dále. Po všech směrech vyspělé a dotažené dílo oscilující mezi elektronikou a samply na jedné straně a metalem, hard core či industriálem na straně druhé. Na první pohled (ale nikoliv poslech) by to mohlo svádět k domněnce o šíleném alchymistovi, který všechny přísady smíchal v kotlíku a čekal, co z toho vyleze. To ale není případ téhle desky. Tito novodobí chemikálové sakra dobře věděli, kterou ingredienci kam použít a výsledkem je překvapivě hodnotná kolekce dvanácti skladeb. Hned ta první patří mezi tvrdší, s velkým podílem ostrých kytarových riffů, samplů (Olas Hladký jr.), zkresleným vokálem (Martina Abrahámová) a do samplované rytmiky šikovně naklepaných živých bicích (Honza Lukl). A abych sestavu zkompletoval, nesmím zapomenout na basáka (Marek Loučka), který je sice nejméně nápadným hráčem, přesto si jeho nástroj pozorný posluchač najde.
Zatímco úvod prvního songu není na první poslech výrazně hitový, refrén „je to chaos na kvadrát" si nezapamatuje akorát jedinec postižený ztrátou krátko- i dlouhodobé paměti. Dvojka je na tom s chytlavostí o kus dále, možná škoda, že se nepokračuje česky, ale i tak povedená věcička s velmi dobrým ženským zpěvem, občas doplněným o mužský hlasový element. S trojkou roste podíl umělých tónů, zpěv je opět přes efekt a na mysl se mi vkrádá myšlenka, že méně (zkreslování zpěvu) by možná mohlo znamenat více. Nejlepší vál se skrývá pod numerem čtyři, kdy po pomalejším rozjezdu přichází pasáž s chytlavým refrénem a Martina ukazuje, že se postupem času skvěle vyzpívala. Hned další, poměrně odlehčená a spíše taková zasněná skladba mé předcházející tvrzení jen potvrzuje. Následuje přitvrzení (Berserk) s ostrou kytarou, ale i kosmickými zvuky. Dětský „divný" smích a dětský „divný" zpěv uvozuje pomalejší anglicky odzpívanou skladbičku, kde v refrénu pomáhá vícero hlásků. Skoro pop – tak by šla zařadit osmička Weekend on the Earth, kde je kytary jak šafránu, zato takřka klasických kláves si užijeme dosyta; zpěv opět neupravený a tím pádem pro mě vítaný. A po volnějším úseku zákonitě přichází zdrsnění, jednak s Chemicky free, jednak s novou verzí nejlepšího songu z Fact ..., který je samozřejmě výrazně předělán a je na něm patrné, jak kapela za těch šest let pokročila. Poslední dvě skladby zase patří k těm umírněnějším, Lolita 3D je pomalá a melancholická záležitost, kde mi Martina dokonce připomíná Báru Basikovou, v Bpm zase registruju dětské hlásky – a nemají malý podíl.
Výrazným kladem je vykročení k českým textům, které mají převahu nad anglickými. Sice obsahují řadu jinotajů a odkazů na nějaké sci-fi nebo PC hry, což sice nepatří mezi mé koníčky, ale nejsou to žádné slátaniny a do téhle cyber muziky to sedne dokonale. A další, veskrze pozitivní, překvapení skrývá multimediální oddělení cédéčka. Když pominu bohatou fotogalerii, zbývají mi dva nadstandardní videoklipy a jeden nestandardní klip o klipu. Zatímco poslední záležitost je sled vtipných situací z natáčení nejnovějšího klipu, oba řadové klipy rozhodně stojí za pozornost. V Cosmic girl se dokonce objevují profi herci, a ne ledajací, Pavel Liška a Gabriela Ježková + spousta tančících holčiček i jejich trochu odrostlejších kolegyň a celé to působí jako nějaká ujetá verze Akt X (Liška je kouzelnej). V Paralelních životech se zpočátku objevují záběry různých historických mašinek, které se střídají se střihy na kapelu v „civilu" (Olas zubařem!), aby druhá půlka zachytila kapelu při koncertu před pohyblivým soustrojím.
Třešničkou na cyber metalovém dortíku je potom excelentní sound z Haciendy a zajímavě řešený booklet s roboty, který mají na svědomí chorvatští tvůrci. Když tak na konci x-tého poslechu přemýšlím, co bych na albu změnil, napadá mě akorát již zmiňované zkreslování ženského zpěvu. Kdyby Martinin hlas zůstal častěji přirozený, asi by se mi album líbilo ještě víc. Ale to je jen taková drobnost, deska je vydařená a dostala mě poměrně rychle, a to přesto, že se v podobné muzice prakticky vůbec nevyznám a neorientuju. Kombinace melodických a tvrdých pasáží resp. umělých a živých nástrojů tady prostě funguje.
Čas: 40:55
Seznam skladeb:
- Zběsilá jízda (Mona Lisa Overdrive)
- ...And grow away from Sun
- Struktura konvergence 2
- Paralelní životy
- Tired subway
- Berserk!
- We left our playgrounds too soon
- Weekend on the Earth
- Chemicky free
- I enjoy life like poison
- Lolita 3D
- Bpm
Web: http://www.rhodian.cz
