Pardubická kapela Navar existuje od roku 1999, tři a půl roku v ní působil Julián Záhorovský (finalista prvního ročníku Superstar – nevím, nakolik je tahle informace pro čtenáře zajímavá, ale když to Navar zmiňují v přiloženém dopisu, tak já to zmíním taky) a poslední tři roky se věnuje melodickému metalu. Mé sympatie měli pánové ještě dříve, než jsem si CD poslechl. Proč? No kvůli účastníkovi Superstar ne. Ale kvůli českým názvům skladeb, které navíc často slibují zpracování nějakého historického tématu, což můžu.
Takže jdeme na to ... dávám si několik poslechů a postupně do tvorby pardubických pronikám. Album 1621 nabízí takřka hodinu klasického heavy metalu s všudypřítomnými klávesami a s občasným zrychlením do speedu, k tomu kvalitní variabilní zpěv, občas i sborový. Tolik moje definice stylu. V poslední době se znovu začínají objevovat skupiny, které se tomuto, v Čechách skoro zapomenutému stylu, věnují. A Navar podle mě patří mezi ty, které uspěly. Prvním důvodem jsou vesměs kvalitní české texty, díky nimž se songy stávají snadno a rychle zapamatovatelnými. A hudba? Po minutovém intru (hezký motiv, který by možná vystačil i na řádnou skladbu), je tu hodně rychlej nátěr, jedna z nejlepších skladeb z celého materiálu. Zatímco muzikanti to mydlí o sto šest, zpěvák s výrazem pracuje (že by i nějaká zpěvandule chvilkama pomohla?) a mění hlas, přičemž se nezalekne ani trošku hrubší polohy. Blaník je skladba dvou tváří. Tu přívětivější má úvod a také instrumentální pasáž uprostřed či v závěru, za zbytečnost považuji halekavý refrén (nebo co to je) „óoóóóoou" – to už jsem považoval za mrtvé, a ejhle, oni si s tím pokoj nedají. Výborný zpěv dává Valkýrám mnohem lepší vysvědčení, skladba ani přes sedmiminutovou stopáž vůbec nenudí, nabízí změny tempa od středního po nářeznické. Smutná skladba, která dala albu název, popisuje neradostné období našich dějin, kdy na Staroměstském náměstí v Praze popravil kat Jan Mydlář 27 stavovských předáků. Hudebně vypilplaná píseň, s výrazným melodickým motivem a chytlavým refrénem. Tak hádej je tak trošku minimalistická věc, skoro balada, skoro kousek na taneční zábavu, akorát se pánové nemůžou rozhodnout, jestli z toho udělají ploužák, nebo ne; já bych se toho nebál a klidně bych zvolnil – už text o lásce k tomu nabádá. Slušný rozjezd sedmé skladby trochu kazí refrén, Smutná královna mi přijde trochu jednodušší a konec je takovej nijakej. Klasicky upírské téma – to je Drákula, hudebně spíše průměr – jakoby nahrávce v těchto místech trochu docházel dech. Jenže opak je pravdou – desítka je to zase o třídu lepší. Křižáci, na první poslech možná jednoduchá skladba, po několika poslechách skrytý poklad. Žádné zbytečné tóny, valivé střední tempo, zdařile zakomponované klávesy – další z vrcholů desky. Následují Tulák je speedovka v tempu s dusotem kopáků. V závěrečné Síle boje mě nejprve refrén doslova nervoval, ale časem jsem si buď zvykl, nebo otupěl ... skladba je jinak opět povedená, nechybí ani minimalistická pasáž, ani kytarové vyhrávky, ani táhlé tóny kláves, vespod pěkně vrní baskytara (ta je slyšet velice dobře na celé nahrávce).
Nakonec ještě věci, které by příště chtěly dotáhnout. První je zvuk – ten sice není vyloženě špatný, všechny nástroje jsou dobře čitelné, ale celkově do špičky ještě něco chybí. A ještě jednu drobnost bych doporučil – udělat něco s logem. No, myslím, že je na čase, aby se v Čechách objevilo vydavatelství zaměřené na heavy – speed - power metal. Kapel přibývá, kvality taky, a mezi ty výraznější soubory, kromě Rimortis, Cruel či Salamandry, by se v budoucnu mohli zařadit i Navar. Našlápnuto mají velmi dobře ... firmy kde jste???
Čas: 55:25
Seznam skladeb:
- De Profundis
- Ďábel mor
- Blaník
- Valkýry
- 1621
- Tak hádej
- Je nevinnej
- Smutná královna
- Drákula
- Křižáci
- Tulák
- Síla boje
Web: http://www.navar.cz