V některé ze svých předchozích recenzí jsem žehral na nedostatek dodaných informací. Tak to u Axamenta rozhodně nehrozí. Plakát, průvodní dopis, leták, zadní strana CD… Většina informací je raději napsána několikrát… Nemá to chybu. A teď už vzhůru do Belgie, odkud pánové pocházejí. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že tamní scéna žije rušným životem a lze na ni najít spoustu zajímavých seskupení. Mohl jsem se o tom přesvědčit i na vlastní oči a uši při návštěvě super festíku v Gentu, kam jsem se dostal díky cestovní kanceláři Trollech :o).
Jako první zaujme zajímavý motiv s hodinami na obalu v metalově netradičním zabarvení a zajímavá slovní hříčka, která dala celému albu název. A hned po úvodních vteřinách zaujme věc další. Naprosto skvělý zvuk! Ostatně, stačí napsat pár jmen a vše bude jasné. Natáčelo se v Jacob Hansen studiu v Dánsku (Mercenary, Aborted…) a vše bylo mixováno v jednom z nejznámějších metalových studií, švedském Fredmanu (In Flames, Dimmu Borgir, Soilwork…), za asistence Fredrika Nordströma a Patrika Jerkstena. Mastering pak proběhl v Mastering room. Více asi nemá cenu dodávat. Investice do zvukového hávu se kapele rozhodně vyplatila a hned zajistila plusové bodíky pro nahrávku. Ale tím nechci nijak snižovat hudební složku. Samotní hudebníci a vydávající společnost hudbu škatulkují složitým termínem modern progressive symphonic darkness. Hm, jak tak nad tím dumám… Moderní to je, progresivní rovněž, symfonické a temné také, takže souhlas. Jen bych ještě doplnil výraz black metal, kam Ever–Arch–I–Tech-Ture bez pochyb patří. Mezi nejznámější představitele daných hudebních končin patří Dimmu Borgir a Cradle of Filth a spoustu styčných bodů s nimi lze najít i zde. Nicméně „špindírům“ již nějaký ten pátek dochází dech a jejich poslední nahrávky mají značně rozporuplnou kvalitu (Ech, kdeže jsou časy skvostů jako The principle of evil made flesh, Dusk and her embrace a Cruelty and the beast…) a tak se v případě Axamenta nabízí alternativa k jejich vystřídání v přehrávači.
Hned úvodní pecka Incognation slouží jako klasický vzorek celého alba. Pozvolný start a rozjezd se spoustou kláves a množstvím symfonických pasáží. Ten klávesový motiv a klavír mi trochu připomněl klipovku Progenies of the great apocalypse od Dimmu Borgir. A kytarové sólo a po něm následující thrashové rify se také povedly. Takže start za jedna. A ten zvuk… Následná Demons shelter within se pomalu rozjíždí za doprovdu klavíru, přidává se sekající kytara a následně i sólo. Nevím jak dlouho hudebníci trápí svoje instrumenty, ale jejich schopnosti jsou na slušné úrovni. V celé skladbě se neustále něco děje a při každém dalším poslechu naleznete nějakou další vychytávku. Zejména co se týče kláves. A radost je poslouchat i širokou škálu vokálů. Od nejhlubších hrdelních až po ty nejvyšší skřehoty. Další výhodu vidím v tom, že délka skladeb se pohybuje kolem 5 minut a na rozdíl od mnohých kolegů se neutápí v sáhodlouhém opakování stejných, kolikráte velmi nudných motivů. Trojka Ashes to flesh potěší čistým vokálem, kdy mi opět na mysl vyvstanuli Dimmu, kde má Vortex velmi podobně zabarvený hlas. A opět podařené sólo a pěkný závěr skladby s průzračným vokálem, akustickým brnkáním a smyčci. Další věc A nation in atrophy je pravděpodobně největším rychlíkem z celého alba a dává vzpomenout na nejlepší okamžiky kariéry Cradle. Bubeník zde o sobě dává hodně vědět a živě mu asi nebudou vidět ani ruce, ani nohy. Následné skladby se nesou v podobně pestrém duchu a v každé z nich najdete zajímavý motiv, který jednotlivé skladby od sebe odlišuje. Peckou, která ale zmíněna být musí, je osmá Threnody for an endling, ve které hostuje mega zajímavý a hlavně kvalitní host. Tím není nikdo jiný než Daniel Gildenlow z mých milovaných Pain of Salvation! Tak tomu říkám pecka. Celou skladbu to hází do netušených končin a dotek progressu, ve kterém se Daniel musí cítit jako doma, nechybí. A řešit jeho pěvecké kvality odmítám. Kdo zná jeho domovskou kapelu ví o čem je řeč. A při poslechu této věci mám občas pocit, že poslouchám právě Pain of Salvation, na čemž má největší podíl právě jeho přednes. Ale to je celkem pochopitelné. Prostě lahůdka a pro mne vrchol alba. A snad ještě zmínit předchozí titulní Ever–Arch–I–Tech-Ture. Čistě instrumentální věc, která má atmosféru soundtracku k nějakému šílenému snímku. Ten psychopatický smích vše jen umocňuje. Konkrétně u této věci jsem pátral v paměti, kde jsem podobnou atmošku zaslechl. A vzpomněl si na Morgul a Arcturus. Následující pecky utečou jako voda a máme tu konec. Naštěstí stačí pouze zmačknout tlačítko play a dát si vše znovu.
Po všech stránkách dotažené album, kterému se těžko dokazují nějaké chyby. Spousta velkých kapel by raději tuto nahrávku poslouchat neměla (zdravím Daniho parťáky do Anglie :o), protože by mohlo nastat období těžkých depresí. Nějaké ty bodíky si nechávám v rezervě. Přeci jen jsou v daném ranku alba, která o malý kousek tento kotouček převyšují. Ale to nic nemění na faktu, že jsem velmi příjemně překvapen a k Ever–Arch–I–Tech-Ture se někdy v budoucnu s chutí vrátím. A vzhledem k tomu, že v black metalu upřednostňuji většinou sebranky staršího data, s prasáckým zvukem, bez kláves a podobné bombastičnosti, překvapuje množství bodů a spokojenost s nahrávkou i mě samotného :o) Celkem by mne zajímal rozpočet na tuto nahrávku… Zvuk, grafika, propagace, host… Shiver records po dlouhé době vydalo něco, co stojí za poslech.
čas: 63:54
seznam skladeb:
Chapter I: The chainreaction is initiated
- Incognation
- Demons shelter within
- Ashes to flesh
- A nation in atrophy
- The midnight grotesque
Chapter II: The chainreaction is terminated
- Prophet set to witness
- Ever-Arch-I-Tech-Ture
- Threnody for an endling
Chapter III: The chainreaction is saturated
- Ravager 1.6.6.3.
- Of genesis and apocalypse
- Foreboding
- Shackless cross
- The omniscient
