Slovenská skupina GLOOM se nikam nežene, za 25letou existenci vydala čtyři řadová alba, která dělí tu větší, tu kratší doba. Po vzniku v roce 2001 se na debut „Nostalgia“ čekalo pět let, na další „Catharsis“ pak dokonce let jedenáct, ale to bylo způsobeno i tím, že kapela nějaké roky nefungovala. V roce 2020 následovalo třetí CD „Awaken“ a letos tedy čtvrté „Reflexions“.
Všechny nahrávky už pamatuje jen zakladatel kapely Radoslav Priputen, kterého si pamětníci jistě spojí i s deathmetalovými slovenskými legendami INSEPULTUS a PERVERSITY. Po skonu INSEPULTUS vdechl život nové kapele, která se vydala do úplně jiných vod, od počátku plave v gotickém metalu až rocku, ale nikoliv tom gothic rocku tradičního ražení typu SISTERS OF MERCY, THE CURE nebo našeho XIII. STOLETÍ, ale toho, který vychází ze severské melodické muziky, tzn. pozdější SENTENCED, TO/DIE/FOR, HIM, z českých kapel mě napadají např. již nehrající GREEDY INVALID. Spolu s Radem už není ze zakládajících členů nikdo, od roku 2014 to s ním táhne zpěvák Martin Pazdera, o rok později se připojil basák Miroslav Maľcovský, kytaristé Tomáš Petrík a Lukáš Trón nahradili dlouholetého člena Igora Tináka v roce 2023.
Album začíná normální skladbou, žádné intro, rovnou se jde na věc. Kytara, bicí, skoro až pompézní rozjezd, který zjemňují klávesy i citlivý melodický mužský zpěv, takže po jiskřivém začátku následuje melancholické zvolnění, jež s nástupem zpěvačky dostává ještě jiný ráz, řekněme hitový. Na střídání pomalejších a svižnějších pasáží je muzika GLOOM postavena obecně, stejně tak na střídání hlasů , klávesových vsuvkách nebo podkladech. Ale nechybí ani ostřejší party, takže to není jen o takovém tom smířlivém melodizování. Oba vokalisté jsou ve formě, Martin si se svým ležérním lehce zastřeným hlasem hezky pohrává a ponechané nádechy u některých slov jen podtrhují autentičnost projevu, hostující Marcela dostává velký prostor a její, řekl bych školený, hlas se do muziky ideálně hodí.
V druhé „Nevermore“ dostává víc místa baskytara, ale co určitě fanoušky gotického metalu zaujme a potěší, je dvojhlasný refrén, který Martin korunuje hardrockovým chraplákem. Zdánlivě jednoduchá stavba písničky až tak jednoduchá není, zpomalení a zachmuření uprostřed šablonku boří, ale nikterak dramaticky. Silné melodie, náznaky PARADISE LOST z časů „Draconian Times“ a sólo, to je „Vanisher“, v níž se hlasy obou pějících prolínají. „Lies“ je živější, rychlejší a důraznější věc, naproti tomu „Unspoken“ křehčí a elektronikou prostoupená věcička; ony nějaké ty syntetické hrátky zazněly i dříve, ale tady jsou zřetelnější.
Album příjemně plyne, GLOOM si pohrávají s náladami, nepouští se do kontroverzí a krkolomností, vše má řád, jedna přívětivá melodie střídá druhou, kvalitní zpěvy a instrumentace, vše do sebe zapadá a je jen na vkusu posluchačů, zda se na střední vlny naladí. Někdy se mně to daří hůř, když mi to přijde přeslazené nebo se objeví triviální klávesová linka, takže na HIM worshipu „Sweet Fall“ si tolik nesmlsnu – mám radši hořkou čokoládu, tahle je mléčná s větším podílem cukru. (úsměv) Ale dvojhlasy jsou i tak fajn, tentokrát doplňuje frontmana Katarína téhož příjmení, takže asi manželka.
„Shiver“ vrací na scénu šťavnatou muziku, typickou GLOOMOVINU, takže popisem bych opakoval již vyřčené, „Black Butterflies“ je odlehčená pocitovka, bicí v ní nahrál kytarista Lukáš, ale kdybych si to nepřečetl, nenapadlo by mě to, kapelu zas nenapadlo tento mix popu a rocku něčím osvěžit, takže se to celé převaluje odnikud nikam. A přeskočím titulní věc a srovnám pomalou věc GLOOMU s pomalou věcí MODUSU, která je jako napůl skrytý bonus zařazena na konci, aniž by byla v oficiálním seznamu skladeb, ale v bookletu zmíněná je. „Karty sú už rozdané“ je hitovka z osmdesátých let a cover v hudební rovině vcelku věrný originálu jen dokládá, že před čtyřiceti lety uměli Slováci složit hezké písničky. Typicky slovensky melodické, kompozičně dokonalé, pop art rock, řekl bych, samozřejmě nechybí hry na city, ale je to takové opravdové. Ján Lehotský, principál MODUSU, „vychoval“ řadu dobře známých zpěváků, v kapele s ním působili Miro Žbirka, Marika Gombitová, Marán Greksa nebo Pavol Hammel, skladbu „Karty sú už rozdané“ nazpíval Ján Lehotský s Ivonou Novotnou. A abych nezapomněl na to srovnání – MODUS byl už tenkrát mnohem přesvědčivější a kreativnější, „Black Butterflies“ proti „Kartám“ ztrácí barvu. Zato zpěvák a zpěvačka v coveru barvy hlasů neztrácí, přistoupili k tomu po svém, Martin se netlačí do míst, která mu nejsou přirozená a drží se níž než Janko v originálu, stejně tak si to po svém pojala Marcela – takové covery mají smysl.
Titulní věc, která na streamovacích platformách album zakončuje, sice nemá ten typický GLOOM kabátek, ale já ji považuju za vrchol alba. Doom rock/metal, pomalá tempa, nenápadné melodie a feeling, který neumím popsat, prostě to tam je. Nejdelší skladba a přitom se to nezdá, a když se vrátím k následujícímu coveru, kterému už jsem věnoval víc slov, než by se slušelo, tak mám z obou věcí podobné pocity, jsou to silné návykové kousky. GLOOM to možná berou jako vykročení ze své obvyklé produkce, ale u mě to spíná ty správné obvody. Závěr alba se povedl, ale nejen závěr, ono je dobré celé, za pozitivum považuju i to, že se skladby liší, že si každý posluchač gothic metalu (s těmi všemi variacemi) něco vybere. Samozřejmě pokud nebazíruje na chrapotech, řevech a dalších extrémních vokálních poalohách, ty na „Reflexions“ nenajde.
Obal ctí tradice žánru i kapely. GLOOM měli pokaždé na titulní straně dívku a pokračují v tom i na „Reflexions“, tentokrát ženské tělo levituje v zeleném světle. Nic moc originálního, ale účel to plní dobře, stejně jako obsah bookletu. Stránky mají podobný design jako front cover, obsahují texty, fotky členů kapely a nechybí ani podrobné informace o nahrávání a seznam všech, kteří se na CD podíleli. Obal je z dílny Emptybia Design, což se rovná kytarista Lukáš, který je autorem desítek obalů alb metalových kapel.
Seznam skladeb:
- Beloved
- Nevermore
- Vanisher
- Lies
- Unspoken
- Sweet Fall
- Shiver
- Black Butterflies
- Reflexions
- Karty sú už rozdané
Čas: 45:16
Sestava:
- Martin Pazdera – vocals, keyboards
- Tomáš Petrík – guitars, acoustic guitars
- Lukáš Trón – guitars, keyboards, drums (8)
- Miroslav Maľcovský – bass, keyboards
- Radoslav Priputen – drums
Hosté:
- Marcela Jurčenková – female vocals
- Martin Tomášik – guitar solo (3)
- Katarína Pazdera – female vocals, piano (6)
- Martin Gábor – guitar solo (7)
- Ema Maľcovská – baby cry (9)
- Igor Tinák – guitars (10)
