PETROLEUM – Tělobraní

Už to bude bezmála rok, kdy se mi Tom ozval se zprávou, že bude znovu účastníkem projektu PETROLEUM a kdy jsem mohl díky naším vřelým vztahům nahlédnout pod pokličku vzniku tohoto díla. Jako pro fanouška to byla cesta bezesporu velice zajímavá a v mnoha směrech poučná. Přesto, vůbec se nedá říct, že jsme si s „Tělobraním“ padli na první dobrou do náruče. Nebo spíš takto, na první dobrou, kdy jsem měl v ruce texty a dema obsahující pouze Chymusův zpěv, tak vlastně ano, ale v momentě, kdy se do nahrávek zapojil ženský operní vokál, nastal blok a já se na nahrávku ne a ne naladit. Nejde o to, že bych měl něco proti ženskému zpěvu, nebo si snad troufal hodnotit kvalitu přednesu madam Dáňové, to ani náhodou! Za vše může přelom století a vyrojení stovek, možná tisíců podprůměrných smeček, jež si na něžném pohlaví u mikrofonu postavily kariéru a zaplevelily scénu tuctovým zbožím na jedno brdo.

Trvalo opravdu dlouho, než se mi novinka PETROLEUM uhnízdila v mysli. Za prvé, nahrávka je natolik komplexní, že na ni nelze nahlížet stejně hloupým přístupem, který jsem volil já, tedy vytáhnout do popředí pozitivní prvky a sekci nelíbí se upozadit. To zkrátka nefunguje. Buď to přijmeš jako celek, nebo nech být a běž dál. Za druhé, album „Tělobraní“ se nedá poslouchat jako kulisa k libovolné činosti. Respektive dá, ale jen těžko si užiješ, co je nabídnuto. S tím souvisí mé za třetí. K dokonalému zážitku je třeba ideální mentální rozpoložení – rozhodně se nejedná o dílo pro každou příležitost. Klidně se může stát, že ho několikrát otráveně odložíš a vrhneš se jinam, aby pak nastala ta pravá chvíle, a aniž si to pořádně uvědomíš, jsi ztracen a pohlcen.

Tak to alespoň zafungovalo u mne. Mnohokrát jsem po pár minutách zastavoval přehrávání a celkem otráveně vrčel na obálku. Vše bylo špatně. Intro plné klišé, kdy jsem koulel očima a říkal jsem si, že jestli se ještě ozve hrom a zazní zvuk bouře, mají tam asi vše. Sral mne klavír v úvodu „Matutina“, tuctové melodie a o tom, jak mi drásal nervy školený zpěv, jsem se zmínil už v úvodu. Jenomže nastal den dé, hodina há, kdy se propojily výše zmíněné faktory a vše do sebe víceméně zaklaplo. Melodie, pravda nijak ve své originalitě omračující, staly se pro neveselé sdělení doprovodem takřka dokonalým, těšil jsem se na každý jednotlivý úder tympánisty Silenthella, hltal každé slovo Michaely a světe div se, soprán jsem nejenže vzal na milost, ale už si bez něho album ani nedovedl představit. Výjimkou budiž Chymus. Tady jsem měl od počátku příjemné šimrání v zádech, protože tenhle borec se prostě nemíní spokojit s tím, co má, neustále se snaží rozvíjet a třebaže mu příroda nastavila (tak jako každému) jisté mantinely, nedbá a vytýčenou hranici mění v gumový ohradník, který natahuje až k samotným limitům deformace. Výsledkem jsou hlasové polohy a barvy, jenž jsou i pro mnohaleté sledovatele divokého frontmana premiérové.

Kde se překvapení nekoná, je textová stránka alba, protože tady už léta platí Chymus za jednoho z těch nejlepších, které vyvrhlo vřídlo domácí undergroundové scény. Zde se hlavním tématem koncepčního díla stává smrt, respektive cesta, pochybnosti a otázky duše opouštějící tělesnou schránku, kdy je do role uklidňující a chlácholivé průvodkyně posazen zmíněný operní zpěv a chladně věcnou madam smrt pak ztvárňuje vokalistova půvabná manželka Michaela. Jasně, i tady se setkáme s individuálními přístupy k příběhu alba, kdy se na dané téma bude jinak dívat osmnáctiletý floutek (sorry) a jinak šedesátiletý prďola (taky sorry), ale i zde jsem přesvědčený, že jde o materiál natolik silný, že jej i přes rozdílný pohled na věc dokážou ocenit obě kategorie.

Ne, album „Tělobraní“ není pro každého, a i ti vyvolení budou pro jeho vychutnání sahat v ryze specifických náladách, ale budete-li trpěliví a dáte mu šanci, už se ho nikdy nezbavíte.

Seznam skladeb:

1. Popelem svým zúrodníme zemi
2. Matutina
3. Laudy
4. Kapkami vody:
5. Prima
6. Tercie
7. Rozmluva v šeru poledním
8. Sexta
9. Nona
10. Plameni očistný
11. Nešpory
12. Kompletář
13. Do vánku půlnočního

Čas: 38:43

Sestava:

• Tom F. Hanzl – vocals
• Ivo Plaček – drums
• Aleister – guitars, bass, keyboards, accordion, banjo
• Andrea Dáňová – sopranos 
• Michaela Hanzl – narration, tibetan bowl, triangle & rainstick
• Silenthell – timpani
• Vít Janata – keyboards, pipe organ

Facebook
Bandzone
Spotify
YouTube