Kytarista, klávesák, skladatel, textař, studiový inženýr, producent – to vše v jedné osobě je mladoboleslavský umělec Michal Zeman, který už patnáct let pevně třímá v rukou prapor své vlastní formace EPILOG. O ní jsem poprvé psal na Fobii tři dny před koncem roku 2021, při příležitosti vydání jejího tehdy aktuálního alba „Providence Asylum“. A zhruba po čtyřech a půl letech dnes při stejné události, tedy vydání nového, celkově již šestého, řadového CD s názvem „Digital Afterlife“, přicházím se svým pohledem na současnou hudební tvář tohoto mezinárodního uskupení.
Pro oživení si kapelní tvorby jsem si ještě před poslechem letošní novinky několikrát přehrál právě nahrávku z roku 2021, abych měl možnost celkového srovnání obou počinů a zachytil jsem i případný vývoj produkované muziky. Faktem je, že EPILOG z mého úhlu pohledu ve skladatelském procesu stále sází na kombinaci heavy a power metalu s elementy hard rocku, ovšem s trochu jinou stavbou a poněkud odlišným výsledným vyzněním, než bylo v minulosti zvykem. Do úplného nitra skladeb po jejich úvodním přehrání nejspíš neproniknete (soudím dle vlastní zkušenosti) a bude potřeba věnovat jim poněkud více času, protože jsou tentokrát na poslech o něco komplikovanější. K tomu doplním, že jsou místy i lehce rychlejší, tvrdší a vzhledem ke zvolenému námětu textů, vyjádřeném i v samotném názvu alba, též ponuřejší (temnější). Navíc jsou v nich zakomponované i prvky progresivního metalu, které jim přidávají další nový rozměr. Melodie zde nejsou na první poslech tak výrazné jako před lety a lze je nalézt spíše pod povrchem písní, nežli přímo na něm. V souhrnu řečeno, od evropského pojetí power metalu se skupina posunula spíše směrem k jeho zámořské podobě, podložené syrovějším výsledným zvukem.
To, že k nějakým inovacím dojde, mohla signalizovat i částečná obměna sestavy, konkrétně mám na mysli zcela nově zformovanou údernou anglo – americkou rytmiku, tvořenou dvěma multiinstrumentalisty, jimiž jsou současný basák kanadských thrashmetalových (v novější tvorbě v kombinaci s dalšími odnožemi metalu) veteránů ANNIHILATOR Rich Gray (zde v pozici speciálního hosta) a bicí baterii obsluhující Frank Shane (sólo projekt AGAINST ALL GODS). Tato dvojka doplnila tři známé tváře z předchozí řadovky, z čehož je zřejmé, že vše při starém zůstalo na postu zpěváka, jímž je už na čtvrté desce v řadě osvědčený Švéd Rob Lundgren, současně člen dalších mezinárodních seskupení MENTALIST a REVEAL. Domácí muzikantskou školu tak zastupuje už pouze kytarové duo vytvořené při vzniku alba číslo pět, tedy hlavní hybatel dění Michal Zeman a jeho parťák Karel Fejtl (oba dva se zároveň chopili i klávesových nástrojů). Dalším zahraničním hudebníkem, jehož jméno můžeme zaznamenat na přebalu CD, je italský muzikant a studiový inženýr Simone Mularoni, který v roli hosta vystřihnul kytarové sólo v závěrečné věci „My Insanity“.
A když už jsem tuto píseň zmínil, tak bych k ní hned mohl dodat i pár dalších povšimnutí. Po většinu svého hracího času zní jako rocková/metalová balada, a to i díky tomu, že v ní účinkuje, jak je uvedeno v bookletu, „clean guitar“ v podání druhého kytarového hosta Martina Škody, která do děje vstupuje celkem třikrát. Pokud by snad někoho zajímalo jenom Simoneho sólo, tak to je umístěné v šesté minutě hracího času, z celkových osmi a půl, takže se o „My Insanity“ dá mluvit v podstatě jako o závěrečném eposu celé nahrávky. Baladou, tentokrát s přídomkem power, je i velmi procítěným způsobem zpěvu opatřená sedmička „Blood of Ages“. Dvojka „Ambassador“ byla kapelou vybraná jako první singl a k posluchačům se rozletěla na počátku března, tedy dva měsíce před oficiálním vydáním CD. Skladba samotná je postavená na kombinaci pomalejších úseků s rychlými „rubanicemi“, jimž dominují bubny, nejprve v jednoduché úderné a následně i propracovanější formě. Singlem číslo dvě je kus s velmi proslaveným, i když zde trochu jinak psaným, názvem „Pain – Killer“, který i přímo cituje z titulní pecky legendárního alba britských JUDAS PRIEST „Painkiller“ z roku 1990. V porovnání s ní je ale „P – K“ melodičtější a pořádný „nářez“ v ní přichází až v posledních desítkách vteřin jejího trvání. Ohlasy na ni jsem zaznamenal různé, někdo ji haní, jiný velebí, takže klasika. (úsměv) Sám Michal Zeman se k ní vyjádřil v tom smyslu, že je to vlastně taková pocta EPILOGU nejen směrem k tvorbě JP, ale i k dalším metalovým veličinám z osmdesátých let. Šestá „Darkened Souls" sice nemá nijak extra dlouhou stopáž (cca pět a půl minuty), ale i tak obsahuje slušné množství hudebních výrazů. Po krátkém klávesovém úvodu se dostává ke slovu rychlá energická pasáž, která se posléze překlápí do melodičtější polohy a během následného zpomalování tempa se k výraznému slovu opět dostávají klapky. Robův hlas zde můžeme slyšet hned ve dvou vokálních liniích, samozřejmě především v té hlavní, nad níž je ovšem umístěná ještě jedna, ve vyšší poloze. Zastavit bych se chtěl určitě i u, v podstatě dvoudílné, kompozice zařazené pod položkami tři a čtyři. Její první a stěžejní část „The Story of Charles Dexter Word” mapuje příběh jedné fiktivní románové postavy od amerického spisovatele H.P. Lovecrafta. Hudební stránka nabízí rockovější začátek, po němž následuje kombinace pomalejších (většina songu) a rychlejších částí s emotivním Robovým zpěvem, a podruhé, v rámci nosiče, zařazenou „čistou“ kytarou. Část druhá, necelých třicet vteřin dlouhá klavírní instrumentálka „Charles Freedom Memory Suite”, je vlastně jejím definitivním zakončením.
Veškerý materiál se nahrával během celého roku 2025 už tradičně ve studiu Episound a jeho výsledný mix a mastering obstaral samotný Mike, který je zároveň i producentem desky.
Pro fyzickou verzi nahrávky byl zvolený šestipanelový digipack, jehož součástí je dvacetistránkový booklet přinášející spolu s výtvarnou náplní v podobě futuristických kreseb i fotografie muzikantů, textovou součást skladeb (jejím stoprocentním autorem je Michal Zeman) a informace související se vznikem a obsahem CD. Mezi nimi je například uvedeno, že o většinu muziky se postaral Mike ve spolupráci s kapelou, ve třech kusech v kooperaci s bývalým členem EPILOGU Martinem Škodou (ten si zároveň zahrál na kytaru v písních číslo tři a deset) a dvakrát se jako tvůrce zapsal Karel Fejtl. Obrázky, grafika a design jsou dílem osoby vystupující na sítích pod nickem Codeslave, která tvoří prostřednictvím umělé inteligence. I když jsem o něm na fyzickém nosiči žádnou zmínku nenašel, tak vydavatelem je prý znovu firma Smile Music.
Jestli si teď v duchu kladete otázku, proč je Michal Zeman v bookletu někdy uvedený svým občanským jménem a jindy zase přezdívkou Mike, tak je to asi kvůli větší personální pestrosti. (smích) Každopádně je to jedna a ta samá osoba, a hlavně velmi kvalitní všestranný domácí umělec.
Závěr? O řemeslné kvalitě cédéčka není třeba pochybovat, všichni zúčastnění muzikanti se ukázali ve velmi dobrém světle, což je ostatně u EPILOGU tradiční záležitost. Změna ve výsledném zvuku tady je, ale protože je stále dílem Michala, tak v něm zůstal i jeho rukopis. Skladbám je potřeba věnovat soustředěnou pozornost, za níž se vám jedna po druhé jistě rády odmění.
Přesné hodnocení: 7,5/10
Seznam skladeb:
- Digital Afterlife
- Ambassador
- The Story of Charles Dexter Word
- Charles Freedom – Memory Suite
- Pain – Killer
- Darkened Souls
- Blood of Ages
- Systém Failured
- Doctor!
- My Insanity
Čas: 44:22
Sestava:
- Rob Lundgren – zpěv
- Michal Zeman – kytara, klávesy
- Karel Fejtl – kytara, klávesy
- Frank Shane – bicí
- Rich Gray (j.h.) – baskytara
Hosté:
- Martin Škoda – kytara (3, 10)
- Simone Mularoni – kytarové sólo (10)
