Tak se nám ze záhrobí vrátila další kapela…
Trend je jasný, řada muzikantů si chce připomenout dávné časy, a tak oprašuje nástroje i někdejší nahrávky a vrací se na pódia se starým materiálem, mnohdy v podivných sestavách nemajících s původními mnoho společného. Nebo na to jdou jinak, nahrají songy nové a dělají radost primárně sobě, protože v metalových tocích proteklo hodně vody, většina starších fanoušků je jinde a mladí mají své favority. Mně je sympatičtější druhý přístup, ale že bych nad všemi takovými nahrávkami jásal, to říci nemohu. Jasně, člověk si zavzpomíná a připomene staré dobré časy.
V případě MONASTERIAL CRYPT jde o druhou variantu, ústřední postavě skupiny (fungující zhruba v letech 1994 až 2000) Pavlu „Payovi“ Merklovi se zastesklo po melodickém doom/deathu a když mu u nás s podobnou muzikou nikdo dlouhé roky neudělal radost, rozhodl se, že si ji udělá sám – aspoň to tak nějak vysvětluje v obalu CD. Spojil se s Honzou Kapákem, který do čtyř nových skladeb nahrál bicí a basu, Payo se jako ve většině svých angažmá (EXISTENCE, BRATRSTVO LUNY) chopil kytary a navíc i mikrofonu.
Dvojice nahrála čtyři nové skladby pojmenované podle ročních období, otextované v angličtině, což je u nyní spíše projektu neobvyklé, stará tvorba byla v češtině. Stará tvorba, z které jsem si poslechl CD „Stáří“, byla typickým produktem své doby, dnešním pohledem šlo o lehce naivní doom/death se zpěvy modelu kráska & zvíře, s celkem slušnými melodiemi a nápady. Nové věci ducha doby nezapřou, je to spíše doom než death, převládají pomalá tempa a teskné melodie a čisté kytarové tóny. Zpěvu není mnoho, on taky Payo není žádný velký pěvec, takže si pomáhá i recitací. „Autumn“, ani „Autumn“ (album, ani skladba) nejsou depresivní, není to takový ten těžký ponurý doom, doomové je tempo, ale muzika nervy nedrásá a ani to není plačtivé, navzdory textu o blížícím se konci (jak přírodního cyklu, tak života) vyznívá skladba tak nějak neutrálně, nebo lehce pozitivně, melodie jsou příjemné a ani závěrečná pasáž s výraznou baskytarou to na negativní stranu neodklání. „Winter“ je vlastně podobný případ, mírně temnější, ale i tady probleskují vyšší kytarové tóny, nechybí ani vybrnkávaný part a stejně jako v předchozím kousku zastřený „nezpěv“ i recitace. Některé melodie jsou velmi hezké, místy je to načichlé gotikou, netrpěliví posluchači možná budou hořekovat nad repeticemi – leč takhle se doom hrál před těmi třiceti roky.
Nejvýraznější je „Spring“. Teoreticky by měla být největším zmarem „Zima“ a s ní spojené utrpení a smrt, ale paradoxně je to „Jaro“, které má drsnější rozjezd a strašidelnější zpěv upravený nějakým efektem. Ani tady nechybí jakési minimalistické intermezzo, v němž tóny připomínají zvuk violoncella nebo violy, pak se vrací epická muzika a výrazný hlas, tohle je nejen nejvýraznější, ale i nejlepší věc, s textem, který je prostý pozitivních myšlenek, na poušti je i jaro strastiplné. Texty jsou... no plné doomového klišé, nechybí snad jediné „doomové“ slovo: „sadness“, „crying“, „sorrow“, „death“, „lost“, „memories“, „suffering“, „pain“, „alone“, „tears“, „darkness“, „eternity“, „silence“, „despair“ a dokonce „my dying bride“. Ti psáni velkými písmeny probleskují nahrávkou jako inspirátoři, v „Summer“ jsou některé party z dílny MY DYING BRIDE přiznané. Ani „Léto“ není o radosti z hezkého počasí, slunce spaluje mrtvou nevěstu. Devítiminutová skladba se logicky nikam nežene, má nejdoomovější ráz a smutek z ní čiší na sto honů. Prim zase hrají smutné kytarové tony a taky bicí, které jsou ve všech čtyřech písních naklepány velmi zajímavě, není to jen bum čvacht, Honza vdechuje skladbám život, byť v nich jde hlavně o smrt.
Čtyři nové skladby MONASTERIAL CRYPT jsou určitě lepší než jejich prastará tvorba, což je samozřejmé, protože Payo za čtvrtstoletí načerpal zkušenosti jako autor i instrumentalista, navíc si nechal pomoci od protřelého harcovníka, takže výsledkem je kvalitní nahrávka, které potěší staromilce a pamětníky časů, kdy to ve světě táhla velká anglická trojka a u nás nejen severomoravské party.
7/10
Čtrnáctistránkový skládaný booklet obsahuje na straně MONASTERIAL CRYPT to, co je u jakýchkoli vydání potřebné – texty (česky i anglicky), kredity a tři fotky (podzemí, hřbitov s kostelem, krajina s křížem, dá se říci typické doomové atributy). Na straně BRATRSTVA texty nejsou, kromě kreditů je tam cosi jako příběh splitka a hlavních tvůrců, kteří se potkali v dobách MONASTERIAL a po cca šestileté pauze v BRATRSTVU. Změnili pseudonymy (Payo na Darkthepa, Ropothámo na R. X. Tháma) i žánr, ale zůstala jim chuť dělat náladotvornou melodickou muziku. V bookletu je kromě úryvku z historie MONASTERIAL CRYPT zveřejněné v Pařátu (nikoliv na Fobii, jak obal chybně uvádí) a citace ze Sparku i Payův a Thámův odstavec týkající se kompletu, nechybí ani fotky obou včetně jedné letité. Obal je po grafické stránce jako vždy u produktů LunArtu přehledný a vkusný, titulní strany má pro CD dvě a lze si vybrat, kterou nechat viditelnou, pro vinyl vznikla společná verze, kterou jsem použil jako titulní obrázek této recenze. Když jsem nakousl gramofonovou desku, tak ta vyšla v nákladu 100 kusů a je na ní pozoruhodné, že obsahuje tři čtvrtiny materiálu, od každé kapely jen tři skladby ze čtyř, což je… jak říkali Cimrmani, zhůvěřilost. Chápu, že přes padesát minut se na vinyl vměstnává těžko, ale než takhle, to bych ho snad radši nedělal vůbec.
BRATRSTVU LUNY patří na CD stopy 1–4, ale nechal jsem je až po MONASTERIAL, protože nejde o novinky, ale starší materiál s novým zvukem a jiným zpěvem. R. X. Thámo v obalu uvádí, že u některých skladeb z „Carpe Diem“ „jejich finání vyznění nedosáhlo na původní představy“. Takže se pánové „pustili do nového produkčního dobrodružství, neboť stejné songy zaujaly i zpěváka Bruzse“, který na původní nahrávce nezpíval, tam byl členem BRATRSTVA Xpíl (Matěj Lipský). Vybrané čtyři věci mají s těmi od MONASTERIAL společného autora, Paya/Darkthepa, ale odlišnou tvář. Nejblíže mají ke gotickému rocku, ale někdy je přídavné jméno navíc a jiné vhodné mě nenapadá, tak tedy rock.
„Carpe Diem“ jsem v roce 2014, kdy vyšlo, recenzoval a úplně u vytržení jsem z něj nebyl, předchozí dva zářezy mě bavily víc. Některé texty mi nešly pod nos, některé skladby mi přišly slabší, část se mi líbila.
Tady je jako první zařazena asi nejlepším textem (o prokletému básníkovi Villonovi) opatřená skladba „První z prokletých“, jejíž začátek není moc výrazný, až s refrénem a později příspěvkem hostující zpěvačky Anniki Fokk (Anny Neuwirthové, někdejší zpěvačky ADOR DORATH) nabírá song švih i atmosféru. Nabízí se srovnání s první verzí – takže chybí úvodní recitace Ovidiových slov, zvuk je o poznání tvrdší, hlubší a zpěv je samozřejmě úplně jiný, kromě Annina. Na albu „Clamare“ mi zpěv Bruzse D. nesedl, některé skladby mi znechutil východočeskou měkkou výslovností, obecně mi do muziky BRATRSTVA pasoval Xpíl lépe. Ani tady jsem si nemohl zvyknout, protože mám v hlavě původní verze, ale na druhou stranu musím uznat, že se Bruzs zlepšil a už to není tak divné jako poprvé.
Další dva songy patřily na „Carpe Diem“ k těm lepším nebo výraznějším, ať už jde o pohodovou melodiemi vyšperkovanou písničku „Mezi sfingami“ nebo (zde) o intro zkrácenou lehce experimentální „2084?“ s techno rytmy – obě disponují silnými epickými momenty nebo chytlavými melodiemi. V „2084?“ byl Xpíl mnohem uvěřitelnější a taky pestřejší; když Bruzs zpívá „otevří dnešní noviny“, zase je tu ta protivná výslovnost. V posledních „Promenádách chimér“ je to o něco lepší, ale skladba nepatří k vrcholům alba, natož tvorby BRATRSTVA LUNY.
Remastering a nový zvukový háv skladbám určitě neuškodil, produkce je modernější, zvuk nástrojů výraznější, na zpěv si nedokážu zvyknout, takže to zakončím tak, že jde o pokus zajímavý hlavně pro zapálené fanoušky BRATRTSTVA LUNY, mezi něž jsem se roky řadil, ale v poslední době se mi nedaří na vlnu kapely naladit. Třeba to změní avizované nové album „Aquarius“.
Remake – nebodováno.
Seznam skladeb:
BRATRSTVO LUNY
- První z prokletých
- Mezi sfingami
- 2084?
- Promenády chimér*
MONASTERIAL CRYPT
- Autumn
- Winter
- Spring
- Summer*
* nejsou na LP
Čas: 51:22
Sestavy:
BRATRSTVO LUNY
- Darkthep – hudba, kytary
- R. X. Thámo – texty, sbory, recitace
- Bruzs D. – zpěv
- Haik – basová kytara
- Kobdzey – bicí, klávesy, perkuse, syntezátor, piano, sbory, recitace
- Anniki Fokk – sbory, recitace
MONASTERIAL CRYPT
- Payo – music, lyrics, guitars, vocals
- Honza Kapák – drums, bass
