ZEMĚŽLUČ – Všeho do času

Před rokem jsem v recenzi na reedici „Z extrému do extrému“ uváděl, že poslechem uvedeného CD/LP si lze zkrátit čekání na album novinkové. To právě vychází, po pěti letech od předchozího „MMXX“, po čtyřiceti letech existence kapely, kterou od začátku táhne basák a zpěvák Šoty. Kolem něj se muzikanti v různých intervalech střídají, kytarista Barmy to s frontmanem táhne cca patnáct let, bubeník Vive teprve rok třetí, v roce 2013 nahradil Sama Jr. 

Změna na bicí stoličce ale nemá na produkci ZEMĚŽLUČE vliv. Od prvního hrábnutí do strun se hraje ostrý jedovatý hardcore punk s výrazným… vším. Výraznou ostře řezanou kytarou, výraznou brnící baskytarou, výrazným naštvaným hlasem a výraznými pestře naklepanými bubny. Energie ani vzteku s rostoucím věkem hlavně Šotyho a trochu Barmyho neubývá, pánové pohánění mladším tlučmistrem tepou nešvary a neřády a nechodí u toho kolem horké kaše, rovnou do ní šlapou. 

Myslím, že Šotymu rozumím. Vždycky jsem jeho texty respektoval, i když někdy jsem s ním nesouzněl; tentokrát se myslím potkáváme takřka ve všem. Řekl bych, že v textech se prolínají tato témata: 

• současné válečné konflikty (Ukrajina-Rusko, Izrael-Palestina, kdyby začal útok USA na Írán dříve, asi by tam byl taky)
• politici-ksindlové (kromě Putina i Kim, Orbán, Fico, Trump...)
• osobní problémy (s alkoholem)
• „máme se moc dobře, neumíme žít skromně, neumíme si představit, že by se to změnilo“
• hrozba rozšíření válečných konfliktů 
• pocta jednomu nonkonformnímu člověku (Magorovi)
• ostuda jednoho pomatence (Koňýka ze ZÓNY A)
• nostalgie

A vše je, nebo by mělo být, nebo by mohlo být „do času“. „Všeho do času“ je název alba. Trochu z toho mrazí… 

Deska začíná jasnou obžalobou Putina, který je titulován slovem ras. Muzika k tomu hraje ryze punková, střední tempa, melodie, klasika vylepšená kytarovými výjezdy. A zaujmou hrátky se slovy, při poslechu zní ras Putin jako Rasputin. Navazuje… „70 let“, nikoliv, jak uvádí obal, „Vodku nalej“. Nechápu, jak se jednomu z nejlepších vydavatelství může stát taková pohroma, že není v pořádku pořadí skladeb. Ale co už… „70 let“ je HC jízda s výrazným sborovým refrénem, „Vodku nalej taky“, v prvním případě jde o to, jak dobře se máme (ale nemusí to být napořád), v textu druhém jsou použity zkratkovité řeči abonentů čtvrté cenové skupiny na adresu Ukrajiny. Navazuje tématicky podobný song, „Budeme bojovat“, o něco melodičtější a členitější věc, což (členitost) se dá uvést i na adresu „Shalom Shirel“, která pojednává o neustálých odvetách mezi Izraelci a Palestinci, přičemž jako příklad neomluvitelného násilí je zmíněn masakr na festivalu Nova, kterým Hamás vyprovokoval další ataky ze strany Izraele. Další track zdánlivě ráz alba odlehčuje, ale alkoholismus taky není nic veselého, byť zde je proklamace „Nebudu dnes pít“, respektive „Dnes nebudu pít“ (textová příloha jedna verze, obal druhá) bagatelizována hospodským zpěvem a jednoduchostí. To „Magore dík“ je hravější věcička, s recitací na konci.

Druhou stranu otevírá největší hit kompletu, „Až“. Refrén asi nezpívá Šoty, nebo si s hlasem hodně vyhrál; je to velmi intenzivní a apelující song, muzika je ostrá jako žiletka a připomíná mi např. TELEX. A tempo ani kvalita nepolevuje, i „Erich žije“ je skvělá písnička, lehce alternativní, s pestrou rytmikou. To „Hajlovačka“ je melodická a přímá a přímý je i názor na aktivity Koňýka, což je „nazi punk a ruskej trol“, který „zapíjí svůj světa bol“ a „do hlavy ťuk – karambol“. „Nerušte mi kruhy mé“ je typický punk, „Praho ty!“ další alternativní (a taky nejdelší) píseň, vracející se do osmdesátých let a mající onen nostalgický ráz, kterým si moje generace idealizuje tehdejší dobu. Je patrné, že při dramaturgii alba se přemýšlelo, následuje vypalovačka „Zbav nás od Zlého“ a vše zakončují „Psychopati“, jednodušší pohodovka (až na text). 

Album vyšlo na gramodeskách, cédéčkách i kazetách. Obal vinylu je krásný gatefold s dvěma kapsami; v jedné je vložena černá deska, v druhé příloha s texty. Popořadě:
- titulní strana – výřez z Votivního oltáře ze Zlíchova, jehož autorem je Monogramista IP
- zadní strana – fotka kapely, seznam skladeb (s uvedenými lapsusy), kredity
- vnitřek – koláž výjevů z oltáře, z obrazu Uctívání zlatého telete, jehož autorem je francouzský malíř Nicolas Poussin, a z obrazu Apokalypsa, jehož autorem je Marian Kołodziej, osvětimský vězeň
- textová příloha – vnější strany – koláž z fotek hudebníků a obrazů M. Kołodzieje; vnitřní strany – texty v češtině a angličtině; texty žel obsahují několik chyb, Češi s malým č, Židi s malým ž, Gulak s velkým G a k na konci (gulag), světabol se píše dohromady… 
Jinak má všechno řád a vypadá skvěle. V minulosti jsem nad většinou obalů ZEMĚŽLUČE zrovna nejásal, ale tentokrát nemám výhrady a myslím, že jde o nejlepší obal kapely v historii. A výřez z oltáře je dalším sklíčkem do mozaiky „Všeho do času“.

Nahrávka vznikala ve studiu Davos v letech 2024 a 2025, mix a mastering v Golden Hive, takže Otyn & Amák a perfektní výsledek. Vydavatel na webu uvádí, že práce na zvuku způsobily odklad vydání a myslím, že pečlivost se vyplatila. 

ZEMĚŽLUČ je i po čtyřiceti letech existence v životní formě. Minulý počin mi tak do uší nelezl, předminule jsem recenzi „Kolik a komu?“ uzavíral slovy: „Za mě nejlepší album ZEMĚŽLUČE, pestré, ostré více i méně, chytlavé i nasrané, se skvělými texty a výborným zvukem.“ Nyní ji mohu zopakovat, až na to „nejlepší album“, protože nejlepší může být jen jedno a tady si myslím, že jsou obě na stejné úrovni. Takže podruhé podobný level a podobná řeka, z které ZEMĚŽLUČ nevystupuje. 

Seznam skladeb:

• Strana A

1. Ras
2. 70 let
3. Vodku nalej
4. Budeme bojovat
5. Shalom Shirel
6. Dnes nebudu pít
7. Magore dík

• Strana B

1. Až
2. Erich žije
3. Hajlovačka
4. Nerušte mi kruhy mé
5. Praho ty!
6. Zbav nás od Zlého
7. Psychopati

Čas: cca 36 min.

Sestava:

• Šoty – zpěv, basa
• Barmy – kytara, zpěv
• Vive – bicí, zpěv

Facebook
Bandzone

www.phr.cz
Bandcamp