ZEMĚŽLUČ – Z extrému do extrému

Čekání na případně novinkové album ZEMĚŽLUČE si mohou fanoušci zkrátit poslechem reedice nahrávky z roku 1997 „Z extrému do extrému“. Co jí předcházelo a co o albu říkal předák Šoty? Tady je krátký úsek historie kapely, kterou jsem před časem sepsal a vyšla v Telepatii číslo 3:

»ZEMĚŽLUČ stále aktivně hrála, ale zase se neubránila změnám v sestavě, v roce 1996 se vrátil kytarista Eda (ZEMĚŽLUČ po dlouhé době hrála s dvěma kytarami) i bicmen Malcev (ZEMĚŽLUČ hrála s jedním bubeníkem, Ruda odešel). Ve čtyřech byla pořízena další krátká nahrávka „Jsme na jedný lodi“, pro změnu ve studiu Audio Line, beze změny sedmipalec a kapelní edice. 
Na začátku roku 1997 skončil Peppis po jednom z památných koncertů, který proběhl před UK SUBS v Roxy, načež v březnu nahrála ZEMĚŽLUČ druhou řadovou desku „Z extrému do extrému“, na které se objevilo kromě novinek i několik starších skladeb. Šoty o přípravě druhého velkého alba uváděl: „Já jsem si dával některé věci dohromady již koncem prosince a v průběhu ledna. Od počátku února jsme pak celá kapela začali intenzivněji cvičit a v polovině března nastal nástup do studia. Natáčeli jsme v Audio Line studiu v Brně s Laďou Holkem, kterého považujeme, a to nejen my, za brněnskou jedničku. To, že se zde objevilo pár starších věcí, bylo tím, že krátce před natáčením došlo ke změně v sestavě. Některé věci, se kterými se počítalo, tudíž vypadly, a jelikož jsme se ocitnuli vlastně ve stejné sestavě jako v letech 1990-1992, tak jsme sáhli po několika písních z ,Live 92‘.“ Nahrávka vyšla na MC, CD a LP, přičemž náklad LP činil 300 kusů, ve srovnání s debutem výrazně nižší číslo, protože doba najednou přála hlavně CD formátu. Trio na albu vsadilo na hrubozrnný neurvalý punk, většinou ohlodaný na kost, s melodiemi spíše šetřilo.« 

Z uvedeného je patrné, že ZEMĚŽLUČ album nahrála ve staronové sestavě Pavel „Šoty“ Zachoval, Karel „Eda“ Florián, Martin „Malcev“ Maleček (stejné trio nahrálo i debut „Fajn, bezva, prima“), že na něm nejsou jen nové songy a že ty songy jsou celkem ostré. Na desku se jich vešlo celkem sedmnáct, o jednu více než na první vydání, „Peníze“ prvně vyšly jen na CD (to byla doba… – úsměv –, když se bonusy přidávaly na kompaktní disky).

Z alba zní klasický punk i náznaky hardcore, hned první „Budeš stejnej jako oni“ nabídne v prvních třiceti sekundách všechno pro hardcore punk signifikantní: punkový rytmus, kytarový výjezd, melodický part, obhroublý zpěv. Právě v téhle věci se punk a HC přirozené prolínají, svižné pasáže mají tah na branku, což ještě podtrhuje Šotyho řev, nechybí ale ani typický punk model 77 nebo střídání dvou hlasů v refrénu. Pecka hned na začátku. 

Asi není rozumné popisovat všechny písničky, ale obecná charakteristika taky není úplně snadná. Možná by šly stopy rozdělit do dvou kategorií, jež se místy překrývají, ale dejme tomu takhle… 

Kategorie 1 – hardcore punk, tzn. rychlejší a tvrdší věci, často k pěkně naostřenou kytarou, nabušenými bicími a drsnou basou, zpěv & řev:
„Budeš stejnej jako oni“, „Ček šmejd“, „Jsi nula“, „Díky“, „Svět“, „Podívej se“, „Když jseš blbej“*,„To je nuda“, „Každej v něčem jede“*, „Peníze“.

Kategorie 2 – punk, tzn. volnější tempa, refrény typu halekačka, nějaké ty melodie, rytmické hrátky, učesanější hlasy:
„Z extrému do extrému“, „Naruby“*, „Svět napohled“, „Kde to jsem?“, „Armády světa“, „Nech druhý žít“*, „Nezabiješ!“.

* Poprvé na „Live 92“.

Samozřejmě není možné tvrdit, že v každé kategorii je jedna skladba jako druhá, na to byli pánové rozumní a hledali cesty, jak kterou píseň něčím ozvláštnit, zpestřit, takže si různě pohrávali s náladami, tu působil song vztekleji, tu umírněněji, hodně k pestrosti přispívaly zpěvy, které taky nejsou jako přes kopírák, občas je patrný brněnský přízvuk, což je primárně případ „Naruby“, kterou asi zpívá Eda, jinde používá Šoty jedovatou polohu (např. „Nech druhý žít“), o sborech a halekačkách už jsem se zmínil. Nahrávka jako celek bez potíží obstojí i dnes, je plná chytlavých jasně strukturovaných písniček, které mají švih. 

Různorodé texty mají jedno společné – kritiku nepravostí. Politika, honba za penězi, poničené životní prostředí, války, fašismus, komunismus, rasismus… i po těch letech jsou texty aktuální. A Šoty rozhodně nepsal takové ty jednoduché rýmovačky, se slovy si celkem pohrál.

Zvuk je poznamenán dobou pořízení a možná i jistým nesouladem mezi kapelou a studiovými techniky, což Šoty zmiňuje ve vzpomínkové stati (viz následující odstavec). Ale zase se nedá říci, že by deska hrála nějak extra blbě, zvuk je tišší než na jiných vinylech (takže volume doprava), ale přehledný a vlastně docela  ostrý, k čemuž asi přispěl remastering, o který se postaral současný člen ZEMĚŽLUČE Barmy.

Obaly jsou v případě reedic pod PHR Records většinou výborné, i tento je skvělý. Stejná titulní strana jako kdysi – a pořád je to nálož hnusu a zmaru. Poklad je schovaný uvnitř, dvojlist s texty (včetně překladů do angličtiny), fotkami a hlavně vzpomínkami na dobu nahrávání, které napsal Šoty – a právě tyhle výlety do minulosti mě vždy baví číst, protože obsahují dobové souvislosti a taky zajímavosti, které by jinak zůstaly jen v hlavách přímých účastníků. K viditelnému ještě zbývá dodat, že vinyly jsou čiré a náklad 320 kusů je ručně číslovaný. 

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

• Strana A

1. Budeš stejnej jako oni
2. Ček šmejd
3. Z extrému do extrému
4. Naruby
5. Svět napohled
6. Jsi nula
7. Kde to jsem?
8. Armády světa

• Strana B

1. Díky
2. Svět
3. Nech druhý žít
4. Podívej se
5. Nezabiješ!
6. Když jseš blbej
7. To je nuda
8. Každej v něčem jede
9. Peníze

Čas: cca 39 min.

Sestava:

• Šoty – zpěv, basa
• Eda – kytara, zpěv
• Martin – bicí, zpěv

Facebook
Bandzone

www.phr.cz
Bandcamp