CRONENBERG – Anatomical Apocalypse

Richard Alan Weeks je démon. Aktuálně působí v 35 kapelách/projektech, původně v Anglii, nyní v Kanadě. V řadě z nich jede sólo, stylově se taky neomezuje – death, doom, black, grindcore; jedna nahrávka střídá další, takže ty počítat nebudu, zvědavější odkáži na metalový archiv.

Mně přistál ve schránce projekt CRONENBERG, respektive kazeta s nahrávkou „Anatomical Apocalypse“, která vyšla u tuzemského labelu Rotting Raccoon Records. CRONENBERG poprvé zaburácel v roce 2020, kdy vyšlo EP „Body Horror“, takže se v případě názvu projektu nabízí paralela se slavným kanadským režisérem Davidem Cronenbergem, kterému se přezdívá mistr tělesného hororu a který má mimo jiné na kontě filmy Moucha nebo Rabid, podle kterého je pojmenovaný jeden song CRONENBERG z debutového alba „Gorehammer“. 

Na letošním albu „Anatomical Apocalypse“ jsou, soudě dle názvů skladeb, témata různorodá, hororová, lékařská, patologická, infekční, herní, sci-fi apod. I obal s tím koresponduje, na titulní straně je nějaká potvora z komiksu, na vnitřní straně pak souboj potvor v několika komiksových stripech – autorem je indonéský ilustrátor Awan Pena. Nechybí seznam skladeb a jednotvárné kredity – vše napsal, nahrál, zaznamenal, zmixoval i zmástroval Grandmaster Flush, což jedna z identit R. A. Weekse. 

Instrumentální intro navodí zvědavost, co že se bude hrát, protože je nejednoznačné, chvíli při zemi, chvíli svižnější. To první nachroptěná věc už odpověď dává – chvíli je to death metal pomalý a ponurý, chvíli rychlejší a nad hutným spodkem se producírují kytarové vyhrávky ve vyšších tónech. K tomu zvláštně zabarvený chrapot, zastřený a nemocný hlas. Na začátku songu je dialog uloupený nejspíš z nějakého filmu a podobné vsuvky se objevují častěji, vyplňují skoro všechny mezery, možná jsou i z počítačových her, ale to je jen dohad, když jde o zkreslené hlasy. 

Celou nahrávkou se vine zneklidňující nálada, je to takové těkání mezi nepříjemnými a melodickými pasážemi, které jsou často zajímavě pojaté. V tomto směru vyniká „Tomie“, což je tísnivá a zároveň zvláštně pozitivní skladba – vím, že si odporuju, ale na mě tak působí, stejně tak v ní slyším lehký psychedelický opar, škoda podivně useknutého konce. V následující „Satanic Infection“ se koketuje s doom metalem, místy je to ponor do bažin, ze kterých se vynořuje sloganovitý refrén. Ale ne vše mi leze do uší, krátká „Out of Body Orgy“ s mluvenými úseky je zabrzděná a zní jako demo z osmdesátých let, což by nevadilo, kdyby nechyběl nějaký záchytný bod. Do vyšších obrátek se dostane „Self-Inflicted Taxidermy“, ale nejen těch, hraje se i pomalu, kytara kvílí a opět se dá mluvit o doom metalu, kytarové vybrnkávání pak hezky zakončuje první stranu bílé kazety s černým potiskem.

Druhá strana začíná nenápadně, ale zhruba ve třetině nabírá „Grey Goo“ epický ráz, takže je tu zase jiná poloha. A „Unending Kaleidoscopic Gender“, která trvá jen minutu a půl, se kloní ke grindcore, takže prolínání různých podob deathmetalového řemesla pokračuje. Dlouhé mluvené intro na začátku „The Machine Inside the Meat“ asi uvádí do děje, leč moje znalost angličny není dostatečně na výši, takže nevím, jestli jde o něco na způsob vraždícího monstra s lidským rozumem, nebo o něco docela jiného. (úsměv) Hudebně se zase přeskakuje, chvíli se hraje primitivní OSDM, chvíli techničtější – a opět zaujmou kytarové hrátky. Méně asi bicí, které jsou na celé nahrávce spíše nenápadné, dá se asi říci obyčejné, v mixu spíše upozaděné. Zvuk je undergroundový, lehce ušpiněný, ale nikoliv na úkor srozumitelnosti; hlavně na kytarách si dal Grandmaster Flush záležet. Taky si dal záležet, aby posluchače zadupal do země, to když sedm a půl minuty vydržel v dusivém tísnivém módu skoro funerálního doomu („Raining Guts“), naproti tomu techničtější lehce nathrashlá „The Interminable Evolution of Eternally Inexhaustible Anatomy“ se poslouchá snadno, stejně jako valivá „Arrival of the Qu“.

I když mi zpočátku nahrávka moc do uší nelezla, nakonec její poslech nepovažuju za promarněný čas.  Mistr Weeks tak trochu klame tělem, pod drsnou a zdánlivě nepropustnou slupkou se schovává i technická a melodická muzika, zvuk kytary je mnohdy docela příjemně zabarvený, basa taky občas vystrčí růžky, takže takový slušný průměr. 

Seznam skladeb:

• Side A

1. Aberrant Transmutation 
2. Surgery is Destiny 
3. Tomie
4. Satanic Infection
5. Out of Body Orgy
6. Self-Inflicted Taxidermy

• Side B

1. Grey Goo
2. Unending Kaleidoscopic Gender
3. The Machine Inside the Meat
4. Raining Guts
5. The Interminable Evolution of Eternally Inexhaustible Anatomy
6. Arrival of the Qu

Čas: cca 48 min.

Sestava:

• Grandmaster Flush – all instrumentation

YouTube
Bandcamp

Facebook
YouTube