Na Ostrov 1415 míří naše kroky čím dál častěji. Letos jsme tam viděli UŽ JSME DOMA, loni v prosinci LVMEN a jeden z členů LVMEN se na místo činu vrátil první červnový pátek v řadách skupiny TOMÁŠ PALUCHA. Tu přijeli podpořit stylově spříznění Pražané LYSSA, z nichž většina působí v kolektivu Silver Rocket, který vydává alba nejen skupiny LYSSA (a řady dalších), ale má prsty i v nějakých nahrávkách TOMÁŠE PALUCHY. Uzavřený kruh, ani žánrově nejsou kapely vzdálené, různě variují rock, tu post-, tu noise, ale nejen to… (Johan)
Pražští LYSSA mají v žánrovém vínku uvedené adjektivum noiserocková kapela, což potvrdily první basové frekvence, které zároveň avizovaly, že poslech by nemusel být úplně příjemný. Přesto variantu se špunty v uších odkládám na neurčito. Po chvíli si buď ucho zvyklo, nebo zvukař provedl mírnou korekci. Jako v podobném žánrovém revíru cení zuby agresivita a syrovost, LYSSA dominuje temnou repetitivní hutností, na které se nejvíce podepisuje převaha nukleárních baskytarových vibrací nahlodávaných kvílivou, vybrnkávanou kytarou jinak oproštěnou od hutných riffů. Oba nástroje si tak navzájem lezou smysluplně do zelí. Předností jsou přesvědčivé texty, které se pro svou naléhavost vrací v nekonečném kruhu k myšlence dané skladby. (Jindra)
Špunty do uší ještě při zvukovce. Noise rock, opravdu noise. Nejsem cílovka, ale přístup obou kapel mi je sympatický, na koncert vyrazili kamarádi, tak jsem si šel rozšířit obzory. I když LYSSU už jsem kdysi viděl, před šesti roky… A tak nějak, jak jsem si ji pamatoval, se předvedla i ve Strakonicích. Bylo to dost nahlas, bylo to dost temné, taky dost drnčivé, protože výrazná basa…, taky alternativní a tak. Petr toho moc nenazpíval a když už se do toho pustil, tak jeho civilní projev do muziky hezky sedl. Sem tam nějakým slovem přispěl i bubeník Záhoř, kytarista Michael se věnoval jen svému nástroji a krabičkám. (Johan)
Při letmém pohledu na stroze osvětlenou scénu při vystoupení TOMÁŠ PALUCHA bylo něco jinak než obvykle. To něco mi naskočilo až při snaze Honzy Tomáše pozdravit se s publikem. Správně, byla to absence mikrofonů, tedy zcela instrumentální gig, pouze se smyčkami dávkovanými baskytaristou a saxofonistou Tomášem Vondrou. Úsilí o maximální dokonalost rytmiky byla čitelná z Tomášova (Vondra) čelního postavení a očního kontaktu s bubeníkem. Z druhé strany bicích vartoval kytarista Honza Tomáš a tvořili tak spolu obrannou palisádu hájící srdce celého stroje. Zhruba po třetí skladbě druhý kytarista Libor Palucha mění kytaru za basu a uvolňuje tím ruce T. Vondrovi. Ten si věší na krk saxofon, čímž vdechnul vystoupení druhou tvář. Po skladbách se zastoupením saxofonu se nástroje vrací do původních rukou. I když koncert, na rozdíl od minulého vystoupení, proběhl bez audiovizuálního doprovodu, fantazii a představivost bylo možné inhalovat z ambientu, krautrocku, post-metalu, zemitého undergroundu, garážového rocku a trochy zvukové alchymie. Nevím jak kolegové, osobně jsem identifikoval skladby „Wilde Jagd“ či „Divočina“ z posledního alba „Rauš“. Základní hrací dobu ukončila skladba „Hlad Pistol“, v prodloužení skórovala mj. skladba „Ursiny“. Bezchybný koncert, při kterém jsme my fanoušci nepociťovali zásadní problém, možná snad Honza Tomáš, který několikrát zaklekl k pedalboardu a lomcoval s konektorem svojí kytary. (Jindra)
TOMÁŠE PALUCHU (snad se to tak dá skloňovat) jsem živě ještě nepotkal, ale jeho existenci samozřejmě eviduju, o album „Rauš“ jsem v době vydání lehce zavadil, ale tím to tehdy skončilo. Takže jsem absolvoval pořádnou premiéru až tentokrát a ta se povedla. Kapela hrála výborně, vše začínalo od razantního bubeníka, který paličky, blány ani činely vůbec nešetřil. Jak píše Jindra, na pódiu nebyly mikrofony, takže se jen hrálo, ale ono toho bylo ke slyšení i tak dost, různorodé skladby měly to hlavní – drive. Honza se do toho hodně pokládal, podobně jako v případě LVMEN minule, hodně toho odehrál i basák/saxofonista, nejméně nápadným členem sestavy tak byl kytarista/basák. (Johan)
Asi kvůli naší hamižnosti si s Johanem občas koupíme lístky v předprodeji s vědomím ušetřeného půlkila a s pocitem, že máme své finance pevně pod kontrolou. (úsměv) Ani v tomto případě to nebylo nutné, jelikož v sobotu dorazilo ještě méně lidí než před necelými třemi lety, cca dvacet sympatizantů. Věřím, že s alternativní a potažmo s nemainstreamovou muzikou je to téměř všude stejné. Ti mladší ji musí nejprve objevit a ti starší si na ni třeba zase vzpomenout. (Jindra)
No jo no, návštěva nebyla zrovna masová, a důvody jsou asi dva: nejde o muziku pro davy a ve stejnou dobu se na druhém strakonickém Ostrově hrál veselejší punk. Ale těch pár jedinců (myslím, že jich bylo o něco víc než dvacet) dobře vědělo, na jakou muziku přišlo… A potěšila účast několika mladých tváří, o kterých jsme si mysleli, že zabloudily někam, kam nepatří, ale když si jedna slečna koupila desku, tak asi věděla, co činí. (úsměv) A k předprodeji – ono ani tak nejde o kontrolu nad třemi čtyřmi stovkami, ale jistotu, že nepřijdeme na vyprodaný koncert. On tedy asi ani další podobný večer vyprodaný nebude, ale doufejme, že bude (jako že se uskuteční). Prostor 1415 je na podobné akce jako dělaný, místa je v něm pro sto až dvě stě lidí dost, zvuk se daří naladit kvalitní… (Johan)
Fotky: Jindra
