Zdá se, že ve Strakonicích se díky aktivním lidem kolem komunitního centra na Ostrově 1415 začíná blýskat na lepší časy. Už potřetí jsem do čím dál lépe vypadajícího prostoru zamířil na koncert dejme tomu alternativní muziky, po KALLE & BABYLONELY a ZUBECH NEHTECH & ZNOUZECTNOSTI přijeli LVMEN, kteří po vydání nového alba „Amen“ trochu nakopli koncertní vrtule. (Johan)
Další hudební skvost undergroundové scény přichystala neformální skupina Jsme Strakonice. Na adresu Ostrov 1415 zavítaly legendy alternativního rocku LVMEN, kteří od září do prosince jedou mini turné převážně s plzeňskými CODE NAME LINHART. Po pátečním vystoupení BETTER WAY a NEURO BATS se v sobotu na Ostrově určitě nezvolnilo, spíše se razantně brnkalo na emoce a euforický prožitek. (Jindra)
CODE NAME LINHART je docela zajímavé seskupení tvořené vizuálně nesourodou čtveřicí – každý muzikant jako by vypadl z jiného hudebního spektra. Dohromady jim to ale ladilo a nezáleželo na tom, jestli hrají dark country nebo post-rock. Respektive nevím, co kapela vlastně hraje, někde jsem viděl uvedeno shoegaze, asi se dá použít i všeobjímající post-hardcore. Ona každá z asi pěti věcí byla jiná, ale nějaké styčné body se najít daly. V první řadě jednoduché, ale naprosto funkční bicí. Když jsme viděli sestavu složenou z kopáku, rytmičáku, hajtky, jednoho činelu a zvonce, koukali jsme v zimě jako zjara. (úsměv) Ale borec věděl, co potřebuje a hrál ta to minimum maximálně úderně a přesně. Kytarista působil velmi nenápadně a pokud opatrně nezpíval, hleděl k zemi, ale to, co hrál, znělo podmanivě. Trochu stranou byl zpěv, „schovaný“ nejen v kytarových plochách, ale i v těch syntetických. To vše projasňovalo banjo, které si nejvíce zahrálo v jedné countryovce, ale přitakávalo i v ostatních písních. Koncert trval šestnáct minut! Což je na jednu stranu skvělé, že kapela držela pozornost přítomných a nehrozilo, že diváci začnou odpadat, na druhou stranu když už vážila cestu, mohla dvě tři věci přidat, půlhodinu bych dal s chutí. (Johan)
O existenci kapely CODE NAME LINHART pojmenované podle československého agenta Státní bezpečnosti operujícího na Kubě jsem kromě několika reportů kolegů zde na Fobii neměl do soboty zdání. Před vystoupením na první pohled dominovala na střídmě osvícené stejdži strohá bicí souprava a modrá perletí blyštící se basa, která, jak se později ukázalo, nepatřila kapele. Ta (basa) v LINHARTECH nefiguruje vůbec. Zato se objevuje banjo, které bylo bohužel slyšet, pouze když došlo na „mládkovské“ sólo. Během prvních dvou skladeb tímto neduhem trpěl také zpěv, který se dal vyčíst pouze z kytaristova pohybu čelistního kloubu. Přesný bubenický rytmus gradovaný jakýmsi napevno přidělaným kravským zvoncem na rantlu objemného kopáku spolu se syntezátorem skvěle zesiloval chvílemi až taneční povahu skladby. Příjemných ani ne dvacet minut noise rocku / country s nevtíravou podporou syntezátoru… jeden vál bych ještě unesl. (Jindra)
Stejně jako začíná poslední deska, v pořadí šestá, „Amen“ skladbou „XXVI“, začal také gig LVMEN. Bylo tedy jasné, že hned prvních deset minut bude mít nezkrotnou atmosféru adekvátní kapele, která živými vystoupení příliš neplýtvá a v UG prostředí si vydobyla postavení kultu. Napínavé prolínání nálad vygradované hradbami post-HC/metalových stěn a zvukových psychedelií umocňovaly smyčky zapadlých klenotů domácí kinematografie, např. z historické balady Františka Vláčila Marketa Lazarová s tehdy ještě mladičkou Magdou Vašáryovou. Nebo roj středověkých poustevníků plahočících se na vrchol poutního kopce. Očekávat od LVMEN zpěv je stejně naivní jako čekat od politiků slušnost. Když už na nějaký ten verbální projev, resp. řev došlo, podělili se o něj baskytarista František Klimt (aka Franta Ikebara), kytarista se srdcem emaře Tomis a klávesista Petr Proft (aka Hvsar). Krom toho Hvsar nahazuje různé loopy hluků, ruchů a pazvuků z iPhonu. Mimochodem dnes již jediný člen zakládající sestavy s právem veta. Dle zvyklosti LVMEN odehráli celý set bez jakéhokoli proslovu nebo nedej satan agitace. S přehledem. Kytarový hluk LVMEN na hony vzdálený od nevkusné korporátní kultury bych si uměl představit jako živý bezezpěvný doprovod němých filmů, jako to svého času dělali POVODÍ OHŘE. (Jindra)
LVMEN mě v podstatě míjí. Paměť mám děravou, takže jsem kamarádům říkal, že jsem kapelu ještě neviděl, ale externí paměť (Coornelus) mi sdělila, že jsem je zhlédl na Brutalu, protože jsem tam na nich byl s ním. Měl pravdu, pamětník. (úsměv) Ale že bych měl koncert na malém Octagonu před očima… Ten strakonický si po třech dnech, které od něj utekly, když píšu tyhle dojmy, pamatuju celkem dobře, i proto, že jsem si konečně poslechl nějaké album kapely, „Amen“, které na Ostrově zaznělo celé. A nejvíc mě bavily skladby č. 1 a č. 4, tzn. „XXVI“ a „XXIX“, možná proto, že v té první vládne parádní melodická kytarová hra, přičemž se střídají vyklidněné party s erupcemi, při kterých to Jan Tomáš pěkně rozbalil. V té druhé je více zpěvu než jinde a taky epický dojezd hraničící s meditativní hudbou. Deska trvá 37 minut, což by asi na koncert bylo málo, tak došlo na jednu starší věc, která mi do koloritu vystoupení zapadla bez potíží, stejně jako působivá projekce, která doprovázela celý koncert. (Johan)
To, že LVMEN táhnou, bylo vidět na velmi pěkné cca na 100hlavé návštěvě (80 předprodej + na místě). A každou mou sporadickou návštěvu sálu a přilehlé chill zóny Ostrova 1415 mě velice příjemně překvapí něco, co tam „minule“ nebylo, nebo jsem si toho prostě nevšiml. Hlavně sál už působí mnohem přívětivěji, stejně tak předsálí, kde je k dispozici „šatna“ i „dětský koutek“. (Jindra)
Fotky: Jindra
