Cestou z domovské Plzně prožívám klasická dobrodružství, na nichž již tradičně měla lví podíl organizace s názvem České dráhy a postavy pohybující se uvnitř a kolem nádraží. Uf, kolikrát se jedná o persony, u nichž výraz zajímavé plně nevystihuje jejich podstatu a vzhled. Zjistil jsem, že patrně přitahuji ty, jenž nemají peníze a potřebovali by nějaké drobné, aby se dostali domů? No, na druhou stranu, alespoň někoho přitahuji :o) Ale přiznávám, že ten, kterého pětikoruna, má jediná drobná mince, absolutně neuspokojila a vybízel mi, atˇ si mažu rozměnit, že má času dost a počká, mě totálně odzbrojil :o) Dorážím do Kralup a dostávám informace, že koncert začne až ve 22 hodin a tak ještě stíháme dvě pivka a dlabanec. No, pivka, byl to Staropramen? Po vstupu do klubu a přivítání mě zaráží poměrně nízká účast návštěvníků. Ale ta mi nakonec v Ponorce poslední dobou zaráží téměř pořád. A nejen tam. Nakonec kolem 60 platících dorazilo, ale dle mého názoru slabota. All je takový Don Quijote a Pigeon jeho věrný druh Sancho Panza. Taky se mi zdá, že neustále a vytrvale útočí na větrné mlýny a napadá mě i cosi o házení perel? Ale oba pořadatele to zjevně baví a koncert si skvěle užili. A ti co dorazili rovněž. Hned od začátku vládla v klubu skvělá atmosféra a ta vydržela až do konce. Ostatně, Payo (zdar chlape!) to ve svém reportu rovněž zmiňuje. Prostředí vskutku rodinné? No, prostě málokterý klubový koncík si užiju jako ten v Ponorce a ty hodiny ve vlaku mi absulutně nevadí.
Ale k tomu nejdůležitějšímu (ne, nemyslím alkohol :o), k hudbě. Jako první vyráží do boje F.O.B. V posledních měsících jsem je viděl opravdu častokrát a rovněž pravidelně o nich v reportech referoval. Takže stručně. Zvuk byl v Ponorce měli vynikající a pokud se nejednalo o jejich úplně nejlepší vystoupení co jsem viděl, tak se jednalo o jedno z nejlepších. Nadšení, nasazení, přehled a nápady v jednom. Tedy, vlastně ve třech. Klasický playlist kladoucí důraz na poslední CD Default a k tomu pár překvapení. Pecku The horse blowjob jsem nečekal. Snad pouze dodám, že kromě deathu jsem tentokrát při tomto koncertu v jejich hudbě hodně cítil i jeho o několik let staršího brášku slyšícího na jméno thrash a Bendis holdoval sólům v míře větší než se mi zdálo jindy (inu, táborský Steve Vai:o). Jen se mi tentokrát jejich set jevil poměrně krátkým. Ale je pravda, že se začínalo poměrně pozdě. Jen tak dál, mládenci? (no, mládenci? :o)
Další se derou na prkna Strangemind z Plzně. Oproti předchozí bandě se znatelně ubírá na plynu a agresi střídá náladovost a komplikovanost skladeb. Je opravdu těžké jejich hudbu škatulkovat, popřípadě k někomu přirovnat. Ale to už jsem psal několikrát. Špetka gotiky, rocku, lehčího metalu, to vše podbarvené klávesy a k tomu hlubší ženský vokál. Netuším proč, ale vzpomněl jsem si na moje milované Porcupine Tree (zpěvák a kytarista Bilbo mi Stevena Wilsona připomínal i vzhledově. Možná je to tím, že oba vystupují v brýlích :o) a neméně skvělé Fields of the Nephilim. Ale dané přirovnání je jen a pouze orientační. Hrálo se ze zatím posledního cédesa Blind vision (klipovka Falling asleep, Crystal statue?) a dostalo se samozřejmě i na další věci (klasická Liberation, Ash?). Kdo čekal na cover Nightwish, také se dočkal. Ostatně klávesový motiv při zvukovce dával tušit, že na něj dojde. Stejně jako F.O.B. jsem i Strangemind viděl už tolikrát, že mi nemůžou ničím překvapit. A nutno podotknout, že ani zklamat. Zpěvačka Broňa měla mít hlasovou indispozici z důvodu nemoci, ale mě se zdálo vše v pohodě. Povedené vystoupení korunované slušným zvukem. Nezbývá, než vyhlížet nové CD, které by mělo vyjít někdy v květnu a těšit se, že se setkáme na některém z letních festů. A když ne tam, tak v Plzni Pod lampou určitě. Už se tam těším na křest novinky.
Čas letí a Dark Gamballe začínají v poměrně pozdní hodinu. Ale zjevně to nevadí ani jim, ani těm pod nimi. Hned od jejich příchodu a prvního tónu je jasná jejich profesionalita a členství v tuzemské první lize. A to ve všem. Zvuk, pódiová prezentace, instrumentace? Radost pohledět, ale hlavně poslouchat. Je zajímavé pozorovat, jaký hudební vývoj kapela prodělala od jejich death metalového debutu Sex ´n death. Začíná se peckou In-flagranti ze zatím poslední Superstar a pokračuje se s Oni (ta kytara v téhle věci nemá chybu! A refrén: Uvaž líp lana, houpe se náš svět, divná koule, jen se houpe co to jde? jsem si s chutí zařval s ostatními :o) a z tohoto alba došlo ještě na Baletky v hlavě, Běh na dlouhou trať, Strýčka Sama (zazněl 2x, na závěr jako přídavek) a Krystaly (vč. zkresleného vokálu)? Na Merizo nanen z roku 2002 se samozřejmě také dostalo a to díky hitovce a klipovce v jednom s názvem Můry a Plochy ze dvou skel. V brzké době by měla spatřit světlo světa novinka honosící se jménem Bonboniéra a návštěvník v Ponorce dostal k ochutnání hned 3 nové bonbónky (Sprint, V horách a tuším, že Zapal mi můj neon), které pokračují tam, kde Supestar zkončila. Takže o kvalitu bude postaráno. Živě novinky zněly skvěle. K Dark Gamballe patří i věci převzaté. Opět došlo na Blind od Korn a Zubatou od Pražského výběru. 10 běhá (no, v rámci možností prostoru), nadává na sloup uprostřed už tak malého pódia (na ten nadávají téměř všichni zde hrající) a hlavně naprosto suverénně zpívá. Mimochodem, netuším, co to ?desítka? na sebe napatlala, ale při nasvícení světly to vypadalo fuckt efektně a zajímavě. S vokály mu poměrně pravidelně vypomáhá Robotom, který kvalit jeho vokálu nedosahuje, ale účel to splní. Tak mě napadá, že pódium vypadalo moc hezky. Zvláštní nasvícení, bicí a aparáty omotané jakousi pavučinou vypadaly, jako by si s nimi zalaškovala Odula :o) A nechápu, jak bicí mohly vydržet ty rány, které do nich sázel bubeník. Pod kapelou se chvílemi rozjíždí pěkný kotel. Pravda, měl ho na starosti pouze jediný člověk (hell-o Pigeon), ale to nic neubírá na jeho intenzitě a už vůbec ne na zajímavosti :o) Dark Gamballe mám při poslechu z desek rád, ale až při živém vystoupení vyjde najevo jejich síla v plné parádě. A drobounká výtka na závěr. Uvítal bych nějakou pecku z mojí nejoblíbenější ?platně? Robotory a koncert tak o dvě hodiny delší :o)
Na některých koncertech bývá zvykem, že po jejich zkončení se vyráží směrem k domovu. No, v Kralupech to tak rozhodně není. Jako tradičně probíhá za hojné účasti after party v Ponorce, která po trdičním přesunu k Pigeonovi pokračuje do rána a někteří jedinci, jako třeba já a další (zdravím Bilba!) nejdou spát téměř vůbec :o) Pravda, po vystoupení z vlaku jsem v plzeňské MHD málem omdlel vyčerpáním, ale ani na chvíli jsem výletu nelitoval. Spousta skvělých lidí (nebudu jmenovat, byl by to dlouhý seznam, ale zdravím všechny!) a prvotřídní muziky? Mega poděkování a stejně tolik obdivu Allovi a Pigeonovi za jejich trpělivost a oddanost muzice. Nevím, jestli bych na jejich místě vydržel ty neustálé finanční a časové dotace a zachoval si při tom stále dobrou náladu a nadšení. No, jsem zvědav, dočkáme-li se party s pořadovým číslem 8. A drobný vzkaz pro Ripa. Ten Absinth neměl chybu :o)))
