Hezky vypravený digipack i booklet, kvalitní grafika, kvalitní materiál (lesklý papír s vyšší gramáží, lakovaný hlavní motiv na přední straně obalu), klasické atributy produktů francouzského labelu, o jehož vydáních referujeme pravidelně. Pravidelně jsme taky psali o JOURS PÂLES, kteří sypou alba jako na běžícím pásu, za pět let existence stihli čtyři: „Éclosion“ (2021), „Tensions“ (2022), „Dissolution“ (2024) a „Résonances“ (2025).
Obdivuhodná kadence, ale že by se laťka kvality zvedala, to bych neřekl. Třetí placka mi přišla povedená nejméně, se čtvrtou jsem se zpočátku taky úplně nepotkával. Asi nejvíc mi překážela přepálená délka alba i některých skladeb. Intro „La frontière entre nous et le néant“ se obejde bez zpěvu, je to taková kytarová rozcvička, která neurazí, zpočátku pomalá, postupně nabere švih a jako pozvánka k poslechu dalších skladeb funguje. Druhá „Une splendeur devenue terne“ hraje jedenáct minut. Ale najít v ní nějaký motiv jako záchytný bod není snadné. Ono to tak nějak hezky hraje, střídají se různé nálady, nechybí melodie, odlehčená ani divá muzika, ale když těch jedenáct minut dohraje, nezůstává z nich žádný hlubší dojem, respektive zůstává dojem, že se to nepovedlo. Snad jen zpěv utkví, frontman má osobitý projev, nejde o klasický blackový skřehot, ale zvláštní teatrální hysterický řev. A nejen jím se prezentuje, nechybí ani civilní zpěv, recitace nebo další extrémní polohy.
Od třetí stopy dostává muzika řád, „L'essentialité du frisson“ je svižná jízda proložená zpomalovacími pruhy, pomalejší části jsou hezky zaranžované a řada melodií působí příjemně, nikoliv otravně. Navíc některé zvuky, nejspíš kytarové, mají zvláštní nádech; i kdybych nevěděl, že poslouchám francouzskou kapelu, do té Francie by mě házely. To samé mě napadá na začátku „Cinéraire“, melodie mají šarm, lehkost, a ani nemusí Spellbound otevřít pusu a je to tam. Zpěv je, jak už naznačují názvy songů, francouzsky, často docela dobře srozumitelný. Srozumitelná je i muzika, ať tahle nazpívaná, nebo další instrumentálka, v níž se pracuje s menším počtem prostředků, dlouho jen se samotnou kytarou, pak se hraje pulzující skoro heavy metal s takřka permanentním kytarovým sólováním.
I další kousky jsou slušné a mě napadá, proč je na albu ona jedenáctiminutová nesourodá skladba. Bez ní by nahrávka disponovala snesitelnou stopáží, já bych se hned na začátku nečertil a do poslechu dalších věcí se nenutil, abych se zbavil povinnosti napsat recenzi. Ano, zní to pitomě, ale asi třikrát jsem se v průběhu „Une splendeur devenue terne“ dostal do stavu nechuti dál poslouchat. Až když jsem vytrval, našel jsem recept: přeskakovat stopu číslo dvě. Protože pak se dostaví spokojenost, největší se sedmou „Viens avec moi“, která začíná lehce rozervanou pasáží, na kterou navazuje postupně gradující muzika, která kombinuje oldschoolové blackmetalové rytmy s moderním přístupem, k tomu zajímavý zvuk s výraznou baskytarou, tohle se poslouchá příjemně. I zvuk leze dobře do uší, bubeník Ben Lesous v B-Blast records studiu to sejmul, smíchal i zmástroval slušně.
I při poslechu „J. Savile“ se dostavují hlavně pozitivní pocity, i tahle skladba se povedla; určité inspirační zdroje nezapře (SATYRICON), ale zároveň disponuje mnohými interesantními party, hlavně ty dryáčnické jsou bezva, trochu horší je „cirkusová“ vložka, démonické strašení naopak fajnové. I předposlední kousek drží laťku na solidní výši, je vzdušnější, melodie jsou epické, dobrá předzvěst blížícího se závěru, který… no jak to napsat a neopakovat se… bych nechal s dvojkou ležet ladem. Kuňkání a cinkání na klávesy, k tomu strohé bicí, zní to… no děsně.
V myšlení Spellbounda, hlavní figury kapely, se nevyznám, nebo v jeho vkusu, nebo v tom, co všechno se mu zdá zveřejnění hodné. Vedle povedených songů prdne klidně úplnou volovinu a předlouhou motaninu – kdyby ty dvě na albu nebyly, byl bych spokojený, takhle to musím zohlednit a ze sedmičky až osmičky pro většinu skladeb končím na šestce za dvě trojky, max. čtyřky.
Ještě pár slov k obalu – titulní strana je výrazně hezčí než minule, lakovaných plošek je v digipacku několik, obrázky jsou hezky udělané (Sébastien Grenier), grafika přehledná a hezky srovnaná (Tryfar), horší je to s čitelností textů a vůbec všech údajů, které jsou nasázeny drobným fontem.
Seznam skladeb:
- La frontière entre nous et le néant
- Une splendeur devenue terne
- L'essentialité du frisson
- Cinéraire
- Incommensurable (chanson pour Aldérica II)
- Mouvement ostentatoire rémanent totalitaire
- Viens avec moi
- J. Savile
- La plus belles des saisons
- 10/11/2021
Čas: 57:57
Sestava:
- Spellbound – chant, paroles, compositions
- Alexis – guitares
- Alex – basse
- Ben L. – batterie
- Stéph – guitares
