AORLHAC, ASPHODÈLE, CRÉPUSCULE D'HIVER. To je výčet kapel, o kterých jsme v minulosti na Fobii psali a ve kterých se různou měrou realizoval Spellbound, klávesista, bubeník a vokalista, který holduje hlavně melodickému black metalu. Aktuálně stojí v čele nového seskupení JOURS PÂLES, jehož název zjevně navazuje na jediné album ASPHODÈLE, které se právě tak jmenovalo.
JOURS PÂLES je asi spíše projekt než regulérní kapela, vedle Spellbounda, což je Francouz, jej tvoří jeho krajan na bicí, ale taky Švéd Christian Larsson (baskytara, v minulosti mj. SHINING), Američan James Sloan (kytara, UADA a řada dalších kapel), hostuje dokonce Rus z gruzínské kapely, takže čert ví, jak by to bylo s případnými koncerty, kdyby se koncertovat dalo.
Album „Éclosion“ otevírá melodická hitovka „Illunés“, která má po hudební stránce stejně blízko k black jako k heavy metalu. Průnik těchto žánrů se nachází v dark metalu, který mi místy připomíná staré nahrávky MOONSPELL a podobně laděných potemnělých, přesto melodických part. Spellboundův vokál působí poněkud neobvykle, snad se příliš nezmýlím, když jej označím jako zastřený civilní řev. I když nejen ostřejšími polohami se hlavní persona JOURS PÂLES prezentuje, hned v první písni používá i expresivní a obyčejné vyprávění, chvilku taky hluboký řev. Kytaristé sázejí melodické vyhrávky a sóla (jasný heavymetalový odkaz), basák z dalekého severu rozhodně nebyl přizván zbytečně, protože jeho pestrá hra je dobře slyšet.
Padesátiminutové album nepůsobí jako příliš dlouhé – díky spoustě změn tempa, rytmu, nálady… a řadě melodií a kytarových eskapád se poslouchá, jak se říká, samo, hlavně pokud je posluchač fanouškem melodického/atmosférického black metalu. Paradoxem je, že ač je Spellbound klávesák, klávesy se objevují sporadicky, prim jednoznačně hrají kytary, které mají na svědomí i většinu atmosférických pasáží, v pomalé „Ma dysthymie, sa vastitude“ to místy zastává dokonce baskytara, což je trefa do černého.
Desku půlí skladba „Eclamé“, v níž se objevuje ženský zpěv, o který se postarala Ondine ze skupiny SIILHOUTTE; Ondine zpívá jakoby ležérně, jako zpestření určitě fajn, a vlastně by mi nevadilo, kdyby se celý song líně převaloval jako na začátku. Nicméně muzika se rázem převrátí v další kvapík s mužským řevem, a pak vrací k rocku s Ondininým zpěvem, a pak zase zvrat… obě polohy by obstály samy o sobě, takhle je to nahoru dolů, poněkud krkolomné…
Klávesy se výrazněji zapojují v titulní kompozici, hlavně coby intro a outro, po rozvláčném začátku následuje rozverná black/speedová jízda i darkmetalová ponurost. Velkým překvapením je (v kontextu nahrávky) následující „Suivant l'astre“, v níž komponista popustil vášně avantgardním choutkám – zpěv ve francouzštině tu zní „pěkně“ dekadentně. V poslední zpívané položce pak zapojuje hlasivky Graf z gruzínské progmetalové kapely PSYCHONAUT 4, úplný závěr patří instrumentální „C2H6O“, což není žádná oddychovka, ale postrocková „balada“.
Každopádně: „Éclosion“ považuju za to nejlepší, co jsem dosud z děl, na nichž participoval Spellboud (viz přehled na začátku), slyšel.
CD vyšlo jako šestistránkový digipack, který obsahuje zajímavé fotografie nahé či zamaskované postavy, fotku dvou metalových „turistů“ i dvanáctistránkový booklet s texty; vše má řád, vypadá hezky, ostatně jak je u Les Acteurs de l’Ombre Productions většinou zvykem. Jo, tento label má nové logo…
Seznam skladeb:
- Illunés
- Aux confins du silence
- Ma dysthymie, sa vastitude
- Le chant du cygne
- Eclamé
- Éclosion
- Suivant l'astre
- Des jours à rallonge
- C2H6O
Čas: 50:17
Sestava:
- Spellbound – chant, paroles, compositions, claviers, guitare lead (intro 6 et intro 9)
- James Sloan – guitare rythmique, guitare lead
- Christian Larsson – basse
- Phalène – batterie
- Sylvain Bégot – guitare solo
- Ondine – guest vocals (5)
- Graf – guest vocals (8)
