Z roku 2026 bylo ukrojeno jen několik málo hodin, když se mi ozval brněnský muzikant Čed, že se jeho kapele YM (YEASTED MALT) podařilo dokončit debutové album „Tuunbaq“ a zda bych jej nechtěl prohnat ušima. Čeda jsem znal především z jeho působení ve spolku milovníků zlatavého moku PAČESS, kde jsem si měrou vrchovatou užíval jeho klávesové dozdobení vynikajícího díla „Poupě“ a proto jsem tak nějak čekal produkci veselejšího ražení, kde klávesy budou hrát prim a ve finále bych nebyl ani moc zaskočený, kdyby se jednalo o čistě instrumentální počin. Jak se ukázalo, netrefil jsem se téměř v ničem…
Trojice hudebníků přichází s albem, jenž rozhodně není veselé ani trochu a zpěvu je na něm víc než dost. Jde o koncept inspirovaný románem Dana Simmonse – Terror, zasazený do oblasti Arktidy, kdy je ztroskotaná posádka nucena okolnostmi k činům jdoucím za nejzazší hranici samotného člověčenství. Připočtěme setkání s místními kmeny a jejich mýty a legendami.
Deska jde svou minutáží lehce přes tři čtvrtě hodinku a vezmeme-li v potaz, že je rozporcována do šesti kapitol, vyjde nám, že se tříminutových střel tentokráte nejspíš nedočkáme. Už se startem úvodní „Wicked on the Deck“ se jde na věc solidně rozmáchle. Píseň má nepřeslechnutelné blackmetalové jádro, ale jak se dál odvíjí její příběh a odhalují se další vrstvy, začíná být víc než jasné, že škatulka psychedelic metal v podstatě nemá mantinelů a pro dokonalé vstřebání to bude chtít hned několik pozorných poslechů. Nebudu lhát, prvotní seznamovačky mne nijak zvlášť nezaujaly. Nebyl jsem nijak nadšený ze špinavějšího zvuku nahrávky, a protože jsem to měl zprvu puštěné jako kulisu k dalším činnostem, necítil jsem se nijak zasažen ani její atmosférou. Až když jsem si v klidu nasadil sluchátka a vše okolní přestalo existovat, dostavilo se to správné rozpoložení a já se nechal postupně pohlcovat. K odhalení přístupového kódu mi dokonale posloužila hned druhá věc „Inhumane Eating“. Klidnější, ale smutná ve své bezvýchodnosti, naproti tomu ostrá a brutální v obhajobě hrůzných činů. Klidně už teď prozradím, že těchto paradoxů je na debutu nemálo. Dokáže být stejně tak vznešený a rozmáchlý, jako primitivní až na samou dřeň. Jediné, v čem se budou protipóly hledat těžko, je všudypřítomná temnota a bezvýchodnost. Na „Tuunbaq“ nalezneme jména hned osmi vokalistů (krom základního tria je tu pět hostů) a nahrávku to činí neuvěřitelně živelnou. A je buřt, zda zní ve společném chorálu, nebo se porůznu kříží. Pomalá, depresivně se plazící „Rising From The Snow“ je dalším z důkazů, že je-li k dosažení požadované atmosféry potřeba funeral doommetalových pasáží, naservírujeme vám je v míře, která vede do propasti smutku a beznaděje. Z „nemocného“ chropotu na začátku skladby naskakuje až husí kůže.
Když už má být do konceptu alba vklíněna instrumentální píseň, mám rád, když je součástí příběhové linky a ne pouhou přehlídkou muzikantova umu a leštění jeho ega. U „As The Blood Soaked The Mind“ zaplať čert platí varianta číslo jedna a Čed, pardon, zde vlastně Tched, nás v použití pár tónů přenese k další „Caught“. I tady se chci na chvíli zastavit a vládci černobílých klapek složit pochvalu. Ne, nejsem nijak výrazným obdivovatelem a už vůbec ne znalcem tohoto nástroje a mistrů, jež ho ovládají, ale líbí se mi, jak širokou paletu zvuků, tónů a různých melodií z něho loví, aniž by se tak dělo na sílu a čněl nad ostatkem.
Přes paletou nálad nabitou „Caught“ se dostáváme k poslednímu kousku, písni titulní. Ani ta nemá jednoznačný děj a k vrcholu to bude chtít zdolat nejeden převis. Znovu si nechávám mysl odloudit mimo tělo v atmosférických pasážích a nechat ji bičovat v těch agresivnějších. Jak píseň samotná, tak album jako celek končí ve zběsilém finále a já s pohledem plným naděje koukám z okna a toužebně volám po příchodu jara.
Obálku (prozatím) virtuálního alba zdobí malba šikovné dámy, ukryté pod pseudonymem Licee; obraz znázorňuje opékání kapitána a nalezneme na ní všech osm „ztroskotanců“, jež se na nahrávce podíleli. Musím říct, že se mi tato myšlenka velice pozdává. Ne tedy snad myšlenka samotného kanibalismu, ale když už sníst, tak nejprve vedení, a proto, jestli se někdy dostaneme do podobné situace, navrhuju sežrat jako první šéfredaktory. (úsměv)
Už se mi to párkrát v poslední době stalo, že jsem k nahrávce přistupoval s malým, nebo dokonce žádným, očekáváním a byl velmi mile překvapen. To platí i zde. „Tuunbaq“ má tu vlastnost, že roste s každým poslechem a působí natolik sugestivně, že se jeho příběh s dozněním posledního tónu jen velice těžko opouští.
Seznam skladeb:
- Wicked on the Deck
- Inhumane Eating
- Rising from the Snow
- As the Blood Soaked the Mind
- Caught
- Tuunbaq
Čas: 46:33
Sestava:
- Tched – keyboards, bass, vocals
- Sverker – guitars, vocals
- Zoran – drums, vocals
Hosté:
- Vrihed – vocals
- Ingvarr – vocals
- Čenda – vocals
- Vasil – vocals
- Nasir – vocals
