Srdečně zdravím! Nebudu lhát, existence YM mi zůstávala doposud ukrytá v absolutní mlze, třebaže se lze dočíst, že zrození datujete už na konec roku 2016 a album bylo v plánu o čtyři léta později. Co se stalo, že se z novinky můžeme těšit až nyní a jak se za těch plus minus deset let změnila sestava?
Sverker: Pojďme to vzít od konce. Sestava se změnila velice. Z původních pěti členů uskupení jsme zbyli pouze já a Tched. A to byl taky důvod, proč vydání debutového alba trvalo tak dlouhou dobu. Už pár měsíců od založení jsme se museli rozloučit s bubeníkem Karlem, který se rozhodl dále nepokračovat, převážně z časových důvodů. Vystřídali jsme další tři bubeníky, ale bylo to spíš paběrkování. Většinou proběhly dvě tři zkoušky a rozešli jsme se. Důvody byly různé, už si je ani nepamatujeme. Nakonec jsme narazili na Zorana, který se čerstvě přistěhoval do Brna a hledal kapelu, ve které by mohl hrát. Stačila krátká schůzka, kde jinde než v hospodě nad dobrým pivem, a šlo se do zkušebny. To se psal konec roku 2018. Díky novému impulzu jsme zintenzivnili práci na skladbách, které dostaly přesnější kontury a dotáhli jsme je do podoby pro živé hraní. Proběhlo pár koncertů během roku 2019 a začátkem 2020 jsme nahráli bicí na album. Čert ví proč, snad kvůli covidu, pracovnímu vytížení členů nebo shodě smolných náhod (asi vše dohromady) to s kapelou začalo jít od devíti k pěti. Přestali jsme zkoušet, do nahrávání se nám dále moc nechtělo, koncerty nebyly. Kapelu opustil zpěvák Ingvarr a kapela se de facto rozpadla. Chvíli nato se Zoran přestěhoval kvůli práci zpět do Chorvatska, a tak to vypadalo na definitivní konec. Po měsících nulové aktivity jsme se ale po pár pivních seancích s Tchedem rozhodli, že by přece jen stálo za to materiál dokončit a přetvořit v plnohodnotné album. A tak jsme začali velice pozvolným tempem nahrávat postupně kytarové, basové, klávesové a zpěvové party do již hotových bicích. Během roku 2025 jsme znovu spojili síly s ostatními členy a dalšími spřátelenými posilami a dokončili i všechny plánované sborové pasáže. Díky tomu jsme tak konečně mohli 1. ledna 2026 album vydat.
Zoran: Už ani pořádně nevím, jak se to celé seběhlo. V roce 2018 jsem přijel do Brna a kluci tou dobou sháněli za bicí někoho dostatečně blbýho, kdo by s nimi vydržel – tak jsem usoudil, že jsem ideální kandidát. Dali mi poslechnout dema a znělo to divně, ale hodně „groovy”. Nikdy jsem nic podobného neslyšel. Bylo to pro mě úplně nové, jaksi zvláštní a zajímavé, tak jsem tuto „neplacenou brigádu” v kapele vzal. Teda skoro neplacenou. Platili aspoň pivem. Teda spíš velkým množstvím piva. A navíc dobrým… no prostě pivem. A vlastně první setkání proběhlo v Zastávce (hospoda s minipivovary). Pamatuji si, že se mě tehdy kluci ptali, co poslouchám. Řekl jsem, že thrash metal. „Aha, takže znáš Brutal Assault?“ A já na to: „Ne, tu kapelu neznám.“ Trapas no… byl jsem blbej. Vlastně to jsem pořád, jen jsem teď starší a tlustší. Ale je to naštěstí ten správný tuk – pivní tuk. A co se týče toho, proč album trvalo tak dlouho – bicí jsem nahrál tři dny před covidovým lockdownem v roce 2020, v roce 2021 jsem se vrátil do Chorvatska a čas prostě letěl dál. Jsem rád, že se kluci nakonec rozhodli i se mnou pokračovat, protože i když jsem zpátky v Chorvatsku, pořád nám to dohromady parádně šlape.
Jak zmiňuji v první otázce, album „Tuunbaq“ mělo vykouknout na svět už před pěti lety, jak se od své tehdejší podoby proměnilo? Pustili jste se do zásadních rekonstrukcí, nebo se jednalo spíš o úpravy spíše kosmetické?
Sverker: Proměnilo se poměrně radikálně. Předně jsme změnili texty z češtiny do angličtiny a taky obsah textů. Důvodem byl odchod hlavního zpěváka z kapely, který byl do té doby zároveň výhradní textař. Jelikož v té době ještě nebyly otextovány všechny skladby, tak se tohoto úkolu ujmul Zoran, který jako rodilý Chorvat těžko mohl psát v češtině. Dále jsme museli upravit melodické linky zpěvů, hlavně kvůli tomu, že jsme se nakonec rozhodli místo hledání nového zpěváka album nazpívat sami. V případě muziky to bylo taky zajímavé, hlavně proto, že bicí již byly nahrány pro původní verzi alba. S nimi jsme byli velice spokojeni a jakékoliv úpravy nebo snad nahrání nové verze vůbec nepřipadalo v úvahu. Ostatní nástroje prošly v menší či větší míře úpravami. Kytary oproti původní verzi jsou více navrstvené a košatější a totéž se dá říct o klávesách.
Tched: Co se týče základu kláves, tak ten zůstal v podstatě stejný, tak jak byl od začátku do jednotlivých skladeb vymyšlený. Zásadní zlom přišel v momentě, kdy bylo potřeba nějak nahradit Ingvarrovy píšťalky, flétničky a další věci, do kterých foukal. Tím, že jsme od založení kapely chtěli jít psychedelicko-metalovým směrem, tak jsme se rozhodli dát v tomto ohledu ještě větší prostor synťákům. Jelikož to je přesně moje krevní skupina, a kdybych si to mohl dovolit, tak bych si nakoupil všechny ty Moogy, Oberheimy, ARPy, Prophety a prostě všechny tady ty klasiky… no zkrátka pustil jsem se do toho z gruntu. Ono to potom samozřejmě ovlivnilo nejen vyznění jednotlivých skladeb, ale zároveň nás to posunulo zvukově trochu jinam. Jelikož jsem se zhostil i nahrávání basy, tak i ta nakonec v některých pasážích musela ustoupit basovým synťákům. Naopak se tím ale jinde otevřel prostor pro melodičtější pasáže, kde zase vynikly bezpražcové linky. Samostatnou kapitolou bylo nahrávání sborů, se kterými jsme od začátku počítali a při jejich nahrávání jsme vycházeli z již hotových kompozic. Pro vlastní nahrávání jsme ale museli napřed sehnat ony sboristy, protože ve dvou by to jaksi nebyl sbor. Prvním osloveným byl samozřejmě Ingvarr. Ve zlém jsme se nerozešli, tak jsme byli rádi, že na to kývl a navíc slíbil, že sežene k sobě další. A tak se postupně stalo, že se do našeho pseudo-inuitského sboru přidal ještě jeden Srb, jeden Bosňák a bubeník z Chorvatska si to tím pádem nemohl nechat ujít, když viděl, že tam má „kámoše z Jugošky”.
Zoran: Vůbec jsem netušil, že zatímco já jsem doma jen tak existoval a dýchal vzduch, kluci makali jak šroubci. Vrstvili krásné, uším lahodící kytarové harmonie, klávesy a hlavně vokály. Asi před rokem po mně chtěli, abych na album dozpíval nějaké další čisté a „procítěné” vokály. Trvalo mi „jen” pár měsíců, než jsem se dokopal jít do garáže a nahrát asi třicet vteřin dvou nebo tří vokálních harmonií. Ale zvládl jsem to a hrdě jim to poslal. Já byl nadšenej. Oni ne. Důvod? Cestou jsem to vzal přes hospodu a nahrával to dost pod vlivem a zpíval podle starých textů. Takže např. místo „Tuunbaq“ zaznělo původní „Nanook“ – což jak jsem se pak dozvěděl, je česká zmrzlina. Takže opět trapas. Potom jsem to jel celé nahrávat znovu a tentokrát už správně – tedy téměř správně… Každopádně, i když struktura skladeb zůstala víceméně stejná, vokální část se brutálně posunula dopředu. Strašně mě dostalo, jak předělali refrény, a že k tomu navíc přizvali týpky od nás z Balkánu a další kámoše, aby si zazpívali s nimi. Dokonce i dva původní členy kapely.
Musím se přiznat, že mne trochu matete. Čekal jsem texty s pivní tématikou, k čemuž ostatně svádí i název kapely – YEASTED MALT (kvasnicový slad) a ejhle, vše je jinak. Inspiraci dílem Dana Simmonse asi popírat nebudete, že ne?
Tched: Ale to my vůbec nemateme. Název kapely se ostatně vyvinul až vlastně úplně na závěr, v poslední fázi nahrávání alba. Do té doby jsme byli pouze YM. K názvu YEASTED MALT, který je vlastně takovou slovní hříčkou, jsme se dopracovali přes naši společnou zálibu v degustování piv malých řemeslných pivovarů. Ale že bychom na toto téma museli rovnou psát texty? To ne, to necháme jiným a znalejším odborníkům. My jsme pouze při společných seancích nad pivem vymysleli (nebo upravili k obrazu svému) celou řadu příběhů a historek, které jsme potom promítli do muziky.
Sverker: Už příběh původních Ingvarrových textů se odehrával za polárním kruhem, ale bohužel jej nedokončil. My jsme se rozhodli v něm nepokračovat (už z důvodu solidarity), nepřekládat jej do angličtiny a použít podobný příběh. Za sebe musím říct, že polární tématika, grónské a inuitské mýty a legendy mě zajímají, a tak vznikl nápad příběhově vycházet z románu Terror a mýtů z oblasti Arktidy. V textech je možné najít inuitská slova a pasáže, které dokreslují celkový obraz příběhu.
Zoran: Já to třeba vůbec neznám. Asi bych i chtěl číst knížky, ale zkrátka nečtu. Kluci mi jenom řekli, ať to píšu anglicky, protože česky neumím, tak jsem to neřešil. Texty mě ale každopádně baví psát. Ony dokonce existovaly dvě verze – ta první, na kterou jsem byl patřičně hrdý… a pak přišel Tched a řekl, že je to totální blackmetalová sračka... dneska už vím, že měl naprostou pravdu. Pak jsme dali nad pivem hlavy dohromady a vymysleli, že by texty měly vyprávět příběh o požáru na lodi někde v Arktidě, domorodých Inuitech a jak by to mělo celé gradovat skrze album. Tak jsem napsal druhou verzi, která se pak ještě dolaďovala, aby z toho nakonec vyšla současná podoba příběhu. Abych se přiznal, tak nejsem ještě úplně spokojený, ale slibuju, že příští album bude shakespearovský! A ano, ten příběh je inspirovaný dílem Dana Simmonse – což jsem ale já zjistil až zpětně... Kluci to samozřejmě věděli od začátku.
Chápu, zlatavý mok není inspiračním zdrojem, ale prostředkem k jeho rozvinutí (úsměv). Tchedlab studio je místem, kde debutové album dostalo svou finální podobu a pro mne další velkou neznámou. Už podle názvu tipuju, že má velice blízko k Tchedovi, přesto poprosím o malé upřesnění…
Tched: Je to naprosto jednoduché. Všechno jsme si nahráli svépomocí ve více či méně improvizovaných podmínkách a potom si to i smíchali. Při množství stop a délce skladeb jsme usoudili, že i za cenu horšího zvuku to pro nás kvůli komfortu bude nejlepší varianta. Bicí se nahrávaly ještě v bývalé zkušebně v Brně na Kraví hoře, kam jsem dotáhl nějaké to vybavení a přemluvil Smetáka (v té době jsme byli oba v PAČESS bandu), aby nám na víkend zapůjčil jeho sestavu. V mezipauzách, kdy zrovna vedle nikdo do ničeho nemlátil/neřezal/nehulákal, jsme to se Zoranem nějak nabrali přes vlastní nebo vypůjčené mikrofony do noťasu, a když to nešlo, šli jsme na pivo. Pak přišla ta zmíněná, těžko říct, jestli vynucená nebo nevynucená pauza, konec zkušebny a zbytek nástrojů a zpěvů už jsme nahrávali doma.
Sverker: Tchedlab studio není nic jiného než Tchedův obývák a zkušebna ve sklepě. Dnešní doba si žádá honosné názvy, tak jsme se pro tentokrát taky nechali unést. Každopádně vše bylo opravdu tvořeno svépomocí. V mém případě jsem všechny kytarové stopy nahrával u sebe doma po večerech, kdy už byl relativně klid a děcka mi neběhaly kolem kytar. V první fázi jsme zkoušeli jít pouze digitální cestou, kde jsme na čisté direct stopy navěsili digitální VST pluginy. Zvukově to nebylo špatné, ale chyběla tomu taková ta analogová „špína”. Proto jsme přistoupili k fázi dvě – použít nahrané stopy a reampovat je přes skutečné kytarové aparáty. Na veškeré podklady byla použita Engl hlava a Mesa Boogie bedna od Honzy Konečného (ex-ROOT). Když jsme to poprvé ve zkušebně zapli, celý barák se začal otřásat v základech, jak to „tlačilo”. Honza nám naštěstí k sestavě přibalil i výkonovou brzdu a věděl proč. Pro overdrive kytary bylo použité Fender kombo od Franty Záhory ze spřátelených EDAIN. Z něho pro změnu lezl krásný, kulatý a plný zvuk, který dokáže vykouzlit pouze dekády ověřený Fender. A pak začala skutečná alchymie. Vymysleli jsme si totiž, že budeme různě kombinovat analogový signál reampovaných kytar s digitálním signálem z „navěšených” VST pluginů. Ve výsledku jsme pracovali s několika desítkami kytarových stop paralelně, a proto taky mimo jiné, alchymistická hudebně-inžerýrská dílna – Tchedlab studio.
Jestli se nemýlím, je debut prozatím k mání jenom v digitální formě, činíte nějaké kroky k jeho fyzické podobě?
Tched: Ono je to trochu složitější. Album jsme se rozhodli dodělat v momentě, kdy kapela vlastně už neexistovala. Priorita byla to vydat bez jakýchkoliv dalších průtahů, tedy digitálně. Zároveň se ale jedná o koncepční album a my jsme jednoznačně k tomu příběhu chtěli i odpovídající grafické zpracování. Jak už i z předchozích odpovědí vyplývá, se spoustou věcí nám hodně pomohli naši kamarádi. A to i v tomto případě, kdy jsme oslovili velmi šikovnou umělkyni Zuzku, která dle našich představ vytvořila přední stranu. Nakonec jsme se dohodli, hlavně kvůli té grafice, že by byla škoda zůstat pouze u tohoto formátu, takže do budoucna pracujeme ještě na další, takové spíše netradiční verzi, ale podrobnosti bychom si zatím nechali pro sebe.
Sverker: Zuzka na „cover artu” alba odvedla velmi dobrou práci. Vyobrazená scéna, vycházející ze začátku příběhu, je velmi intenzivní a dramatická – kanibalismus páchaný na kapitánovi lodi, v podstatě jistá smrt celé posádky, naprosto nehostinné a neznámé místo ztroskotání, beznaděj při pomyšlení, že není žádná možnost se dostat zpět do civilizace.
Když už zmiňuješ obal... Předhodili jste autorce příběh a zbytek nechali na ní, nebo „jen“ dala finální podobu vaší jasné představě?
Sverker: Určitá představa už před začátkem spolupráce existovala. Na první schůzce jsme Zuzce ukázali prvotní náčrt obalu, ale dále jsme už to nechali vesměs na ní. Po každé její úpravě malby nám návrh poslala a konzultovali jsme to. Po několika iteracích nakonec vznikl návrh, se kterým jsme byli všichni spokojeni.
Koncertní propagace „Tuunbaq“ je v plánu? Kde vás lze případně zhlédnout?
Tched: Já to vezmu nejprve z té technické stránky. Situace, do které jsme se dostali, tj. dva borci v Brně a třetí v Záhřebu/Splitu nás donutila přejít do celkem atypického stylu zkoušení. Nicméně jsme díky tomu byli donuceni už před časem upravit aparaturu tak, abychom vůbec zkoušet mohli. Aktuálně tuto aparaturu ještě upravujeme, abychom mohli hrát i naživo. Pro mě osobně ale zůstává prioritou spíše studiová práce na dalším albu.
Sverker: Koncertní propagace alba jednoznačně v plánu je, jen čekáme až nám otevřou novou Melodku… Ne, dělám si srandu a přeji klukům, ať se jim to co nejdříve podaří, jelikož tento kultovní brněnský metalový klub si to jednoznačně zaslouží. Jak zmiňuje Tched, nastavit v aktuálním složení live verzi skladeb není jednoduchá práce, navíc když máme Zorana 500 km daleko. Pro mě je tento styl zkoušení naprosto nový, ale je to na druhou stranu výzva.
Zoran: Doufám, že to během roku proběhne, ale těžko říct kdy. Stále řešíme, jak ty skladby naživo předvést, protože na desce je toho fakt hodně. Kéž by naše hrdla uměla zazpívat naráz tolik hlasů, kolik zvládnou prolít piv – to by pak bylo úplně bez problémů. Kvůli našim bydlištím jsme zvažovali i minitour do Chorvatska a zpátky, ale ještě je brzo cokoliv potvrzovat. Každopádně už máme na album docela slušné ohlasy, takže naživo to nesmíme podělat, jak to bohužel dělá spousta kapel.
Když už by se zadařilo a plány by se proměnily v realitu, je vám bližší varianta několika speciálních koncertů s využitím všech, co se na debutu podíleli, nebo jít raději cestou kompromisů, přizpůsobit materiál a objet v triu co nejvíce možného?
Tched: Aktuálně se opravdu soustředíme na to, abychom byli schopni zahrát složený materiál pouze ve třech. Jak už naznačil Zoran, hlavně kvůli množství vokálů to budeme muset velice pečlivě namyslet a nacvičit.
Zoran: Myslím si, že více lidí na pódiu není právě teď úplně ideální – už jen kvůli logistice a vůbec domluvání, aby se všichni sešli ve správný čas na správném místě. I když zpěvy tvoří hodně výraznou složku alba, tak si myslím, že to nebude problém vhodně přizpůsobit pro hraní ve třech. Ale samozřejmě si dokážu představit i variantu, že se na nějakém koncertu zjeví vylitá banda našich doprovodných vokalistů a v nestřeženém okamžiku, kdy se jim podaří vyškrábat na pódium, spustí ty nejbrutálnější sbory.
Na YouTube máte ke zhlédnutí video ke skladbě „Wicked on the Deck“. Lze asi říct, že jste zvolili nejjednodušší cestu a natočili sami sebe u přehrávání skladby. Chystáte v tomto směru i něco odvážnějšího? Přece jen, samotný koncept alba musí ve vašich fantaziích rozjíždět hotové celovečeráky...
Sverker: Napoprvé jsme chtěli udělat video co nejjednodušeji, v minimalistickém duchu. Do této chvíle s natáčením videoklipu nikdo z nás neměl velké zkušenosti a moc jsme nevěděli co od toho čekat. Účelem videa měla být hlavně upoutávka na připravované album. A to se povedlo, hned jsme dostali několik pozitivních ohlasů, a tak jsme na tomto základě po dvou týdnech album vydali (i když mezi videem a albem měla být původně větší časová mezera). V plánu máme i další video, kterým chceme album podpořit, ale budeme se i nadále držet minimalistického pojetí.
Tched: V tomto případě z mých zkušeností vyplývá, že někdy míň je víc. Spousta kapel se do klipu pustí s nějakou „profi” vizí, ale v amatérských podmínkách, protože jim to třeba neumožňuje rozpočet. Takže se následně začne šetřit na nepravých místech a potom to celé působí akorát trapně.
Zoran: Hrozně rád bych viděl, kdyby se některé skladby propojily se zajímavým videem nebo animací. Jenže pokud by to měla být opravdu poctivá umělecká práce – a tak by to mělo být – bude to chtít hromadu času a energie. A to by nám pak zase chybělo na samotnou muziku, čili taková ta klasická mince o dvou stranách. Takže momentálně nic konkrétního nemáme, ale pravděpodobně to bude nějaké „lyrics video” s jednoduchou vizualizací.
Máte už představu, kam se v budoucnu budete ubírat se svými příběhy? Bude i album (případně alba) albem koncepčním?
Sverker: Na obě otázky je zde zcela jednoznačná odpověď: ano. Máme představu, kam se budeme ubírat dalším příběhem a album bude opět koncepční. Můžu už teď prozradit, že se budeme pohybovat v daleho teplejších zeměpisných šířkách, než je album „Tuunbaq“.
Tched: Touto otázkou se tak trochu dostáváme zpět k vysvětlení názvu kapely YEASTED MALT. Jak už jsme zmiňovali výše, koncept alba vychází z příběhů a historek, které vznikaly při diskuzi nad pivem, během situací, kdy už si člověk těžko uvědomuje, kde končí realita a začíná delirium tremens. V tady těch stavech se pak velice snadno putuje prostorem a časem kamkoliv.
Zoran: Všechno konkrétní zůstane v přísném utajení až do dne vydání. Jinak by mohly přijít spoilery – třeba o rozbitém hrnku s výtažkem z ječmene nebo tryzna nad prázdným sudem od piva… to už by byl vlastně skutečný horor!
Takže tu máme otázku poslední a já se ptám, co YM a nadcházející měsíce roku 2026?
Sverker: Náš aktuální cíl je skladby upravit a nacvičit do koncertní podoby, abychom je mohli světu představit i naživo. Dále album vydat i v jiné podobě, ať můžeme fanouškům nabídnout něco hmatatelného na koncertech. A během toho všeho pracovat na druhém albu.
Tched: Můj hlavní cíl byl již splněn. Zbavil jsem se práce na tomto albu. Všechno ostatní už bude jenom bonus.
Zoran: Já budu prozatím dál žít a fungovat v Chorvatsku, a jakmile budou kluci potřebovat, přesunu se na „pár piv” do Česka. Budeme pokračovat v práci na novém materiálu, což už jsme vlastně částečně rozjeli, a obecně trávit čas ve zkušebně pilováním nástrojů a zpěvů. Cvičení není nikdy dost – to je prostě fakt. Snad se uskuteční nějaké koncerty, to si myslím, že by nám jenom prospělo. A vše ostatní… R.I.B. (rest-in-beer).
