RAMCHAT jsou neskuteční dříči. Za zhruba dvanáct let existence vyprodukovali tolik materiálu, co jiné kapely za let třicet. K tomu aktivně koncertují, není jim zatěžko jezdit obrovské dálky a odehrát čtyřicet minut, muzikou prostě žijí. Já se s nimi nejspíš častěji potkal na koncertech než při poslechu studiových počinů – ty jsem v polici dohledal dva, první EP „Bes“ a debut „Atrana“, nahrávky z počátků existence. Co mě při prohlížení starých obalů překvapilo? To, že na debutu i na současném CD je RAMCHAT ve stejné sestavě – deset let už to chalanům drží a evidentně i funguje. Důkazem je nové album „Rmut“.
Slovo rmut vedu v patrnosti od doby, kdy jsem recenzoval nahrávku pražské kapely RMUT. Tehdy jsem si vyhledal, že rmut se říká rozemletým bobulím vinné révy, i když původně jsem si myslel, že jde o nějaký archaismus znamenající smutek nebo žal. V případě slovenské družiny se to nabízí taky a myslím, že tomu tak i je. Texty jsou plné smutných věcí, utrpení, poroby, ale taky se najdou výjimky, např. „Otčina“ je poctou zemi a přírodě a nechybí ani mytologické postavy nebo příběhy.
Z hlavního hudebního kmene, kterým je black metal, vyrůstají další větve, které se podílejí na košatosti koruny stromu. V první skladbě „Ťarcha“ to ještě není tak patrné, což je hlavně tím, že zpěv obstarává jen Walki, který používá hluboký hlas, jenž má blíž k death metalu než k blacku, a místy jím i promlouvá. Muzika má spád, je výpravná, zároveň melodická, prim hrají „zpívající“ kytary, ale nechybí ani ostrá riffovačka a majestátní klávesové vsuvky. Od druhé položky začínají vedle kmenových muzikantů úřadovat hosté, kteří skladbám dodávají na pestrosti. A taky zpěvák a zpěvačka. Ďurikes přispívá ve většině písní čistým hlasem, který je dobrým kontrastem vůči hrubému zpěvu frontmana. „Zlokotné husté lesy“ jsou v tomto směru ukázkovou prací, zemité pasáže obstarává řevem Walki, melodické zpívá Ďurikes, o atmosféru se starají kytarové hrátky i klávesové jiskření, ne nadarmo se song dočkal obrazového ztvárnění.
Obecně se dá říci, že skladby jsou variabilní, disponují různými náladami, a to nejen meziskladbovými, ale i v rámci jednotlivých tracků. Moc hezky to reprezentuje „Zapozeral sa do mňa mráz“, ve které kouzlí smyčce i harfa, které doplňují svižnou a místy celkem nadupanou muziku. Ono to není jen o kytarách a hostech, ale hodně se na vyznění songů podílí bicí, které jsou nabušené s rozmyslem a přehledem. Dokládá to jejich neustálé přelévání v „Otčině“, ve které je nejvíce folkových nebo pohanských prvků, což je dáno nejen zařazením cimbálu a houslí, ale i zapojením Kataríny, která používá hlas jako zpěvačky lidových písní. Text je procházkou po čtyřech ročních obdobích a částečně jsou parafrázována slova ze slovenské hymny.
V každé skladbě lze objevit něco zajímavého, nějaký pěkný motiv, krok bokem nebo dosud neslyšené; v „Za čias Konov“ jsou to mužské dvojhlasy, v „Ukľaje živých zlom“ odlehčená pasáž s klavírními tóny, v „Gorgon“ nasazuje Walki i lehce skřehotavý hlas, v „Meluzíně“ se vrací Katarína a tentokrát dává nejen ony folklórní polohy, ale taky s Walkim pěje dvojhlasně.
Na konci jsou zařazeny dvě skladby staršího data, bonusy „Vertigo“ a „Zmar“, které vyšly v roce 2024 na sedmipalci, který je dávno vyprodaný. Obě jsou tvrdší, ale podobně jako v předešlých, i v těchto jsou použity další nástroje, cimbál, didgeridoo, píšťala, které opět evokují pohanství, hlavně didgeridoo ve „Vertigo“ zní působivě.
Možná z předchozích řádků plyne, že pocitově jde o spíše nemetalové album, ale to je tím, že jsem vypíchl odskoky od metalového základu, který je ale pořád tím hlavním stavebním kamenem. Takže pro pořádek: pořádné nářezy nechybí, i ty pohanstvím načichlé momenty jsou mnohdy posazeny na pořádně tvrdý základ, k tomu je třeba připočítat typickou slovenskou melodiku i takřka monumentální epiku.
Obal CD je výpravný, obsahuje všechny důležité náležitosti – texty, fotky, kredity –, booklet je vytištěný na kvalitním papíru nemalé gramáže, je v něm spousta obrázků, ke každému textu jeden až dva ilustrační, prostě nic nechybí, vše vypadá na pohled perfektně, ale zároveň to působí poněkud umělým dojmem, hlavně obrázky démonů a jezdců na koních.
To je ale asi jediné viditelné, nikoliv slyšitelné negativum. Soubor deseti skladeb je vyrovnaný, dobře složený, kvalitně zahraný i nazpívaný, disponuje dobrým zvukem, prostě dotažený produkt. Vyšlo nejen klasické CD v plastové krabičce (překvapivě celkem malý náklad, 208 kusů), ale i digipack (100 kusů, už jsou vyprodané) a kazeta, v plánu je i gramodeska.
Seznam skladeb:
- Ťarcha
- Zlokotné husté lesy
- Zapozeral sa do mňa mráz
- Otčina
- Za čias Konov
- Ukľaje živých zlom
- Gorgon
- Meluzína
- Vertigo
- Zmar
Čas: 51:21
Sestava:
- Martin „Walki“ Valkár – spev
- Pavel „Hirax“ Baričák – sólová gitara, perzský cimbál (4, 9), rozprávanie (3)
- Vito Kotrík – doprovodná gitara
- Rišo „Richardus“ Pokorný – basgitara
- Mišo „Goldo“ Goldberger – bicie
Hosté:
- Juraj „Ďurikes“ Hnilica – spev (2, 4, 5, 7, 9, 10), didgeridoo (9, 10), píšťala (9)
- Katarína Vydrová – spev (4, 8)
- Martin „Redface“ Cibulka – klávesy (2, 4, 5, 6, 7, 9, 10)
- Martin „Prcek“ Roženek – klávesy (1, 8)
- Marián „Maňo“ Kramár – husle (4)
- Michal Matejčík – harfa (3)
- Júlia Bolebruchová – viola (3)
