Ahoj Maťo, zdravím tě a jsem rád, že s tebou téměř po devíti letech opět mohou vést rozhovor. V jeho úvodu bych se nejprve chtěl vrátit pár let nazpět, konkrétně do doby, kdy fungovala skupina GINGERHEAD, o níž jsme na Fobii pravidelně informovali, a která se posléze tak nějak potichu z hudební scény vytratila. Můžeš nám prozradit nějaké podrobnosti o jejím osudu?
S GINGERHEAD to bylo moc fajn období, ale po asi pěti letech nám tak nějak došla šťáva a nebo jednoduše přišel přirozený konec. Já jsem se s kapelou oficiálně rozloučil natočením videoklipu „Little Kings“ k jedné z našich starších písniček, kterou jsme natočili v takovém tom nejživějším období. Kapela si sice ponechala status stále aktivní kapely s tím, že si čas od času zahrají, ale velké šance tomu nedávám.
Působil jsi následně jako kytarista někde jinde, nebo jsi se v té době zaměřil na něco jiného?
Já si vždy po takovém intenzivním muzicírování potřebuju dát odstup a chvilku dělat něco jiného. V té době už jsem naplno dělal svůj kytarový YouTube pořad „Kytarová zbrojnice“ a stejnojmenný kytarový veletrh, takže jsem se naplno věnoval tomu.
Aktuálně tě mohou fanoušci najít v podstatě ve stále ještě nové formaci REFLECTIONS OF KARMA. Jaký je vlastně příběh jejího zrodu a kdo z vás čtyř přišel s prvotní myšlenkou na založení této kapely?
On to byl původně spíš vtip a nikdo z nás žádnou kapelu reálně zakládat nechtěl. Začalo to jako nevinný fórek pod příspěvkem na Facebooku, který vedl k nezávaznému jamu v jedné pražské zkušebně. Když jsme po dvou hodinách odcházeli skoro se třemi písničkami a nabití energií, řekli jsme si, že bychom tuto kreativní jiskru měli rozdmýchat v regulérní kapelu. A tak se i stalo.
ROK jsou tělesem s mezinárodním obsazením, i když je pravda, že jak zpěvák Travis O'Neill (Irsko), tak basák a doprovodný zpěvák Joshua Stewart (Austrálie), žijí v Čechách a s působením na naší domácí scéně mají bohaté zkušenosti. Chci se zeptat na tůj pohled, zda osobně vnímáš nějaký výrazný rozdíl mezi působením v ryze domácí partě v kontrastu s tou mezinárodní?
Musím se přiznat, že se to nedá vůbec srovnat. Prošel jsem různejma kapelama, kde jsme se snažili hrát ten rádoby „zápaďáckej“ typ muziky a zpívat v angličtině, a v některých případech mi to přišlo i celkem dobrý. Jenže s klukama Travisem a Joshem to je najednou vopravdický. Až teď vidím ten obrovský rozdíl. Jednak fakt, když zpěvák zpívá a píše texty ve svém rodném jazyce a potom samozřejmě hudební cítění a kořeny. My jsme tady vyrůstali v takovém hudebním mišmaši, ale kluci jsou doslova prosáklí tou západní hudbou, která je od mala obklopovala. Takže jakmile začneme dělat novou písničku, hned to tam je a nemusíme se o nic snažit nebo něco předstírat. Nehledě na to, že Josh je jeden z nejlepších muzikantů, se kterými jsme kdy hrál a Travis má opravdu velká charisma. Až teď si uvědomuju, jak důležité je být v hudbě autentický. Takže pokud člověk nemá angličtinu opravdu v krvi, je lepší zpívat a psát texty ve svém vlastním jazyce a být tak víc sám sebou. V hudbě to platí stejně, ale na tom zpěvu se to pozná nejvíc a lidi to samozřejmě okamžitě vycítí, že to je to ono, nebo naopak.
Ve vaší muzice kombinujete větší množství hudebních stylů nebo jejich prvků, což třeba u mě budí dojem, že vlastně ani tak neřešíte stylové ukotvení, ale spíše to, abyste sami byli s výsledkem spokojeni. Je to tak, nebo jsou přece jen pomyslné mantinely, do nichž se chcete vejít?
Tím se vracíme opět k té autenticitě. Základem je samozřejmě rock'n'roll, který to ceké spojuje, ale všechno ostatní je jen o pocitu. Jednak máme rádi opravdu širokou škálu muziky a každý z nás trochu něco jiného, ale vždy je podstatný ten pocit, který při tvorbě máme. To, zda je to ono, nejčastěji poznáme podle emoce na Travisovi. A pak je opravdu jedno, zda je to intimní balada nebo nějaká rocková řežba. Naopak pestrost a dynamika nám vyhovuje, jednak aby to bavilo nás, tak i posluchače.
Musím říct, že jako celek pracujete velmi rychle, jelikož debutové album „Venom & Velvet“ jste vydali ještě před završením prvního roku vaší činnosti, což nebývá úplně obvyklé. Jakým způsobem jste materiál tvořili, že vám to šlo tak dobře od ruky?
Ono to šlo fakt samo. Stačilo přinést nějaké motivy a nápady, a během chvíle už se rýsovala písnička i s textem. Já mám v šuplíku nápady za posledních 20 let, takže je kam sáhnout, ale o inspiraci v tomto případě nouze není. Uvědomujeme si, že mezi nami je jedinečná chemie a jsme za to opravdu moc vděční. Tohle se člověku tak často v životě nestává. Navíc už máme něco za sebou, víme co chceme a jak k tomu dojít.
Při vzniku debutu jste zvolili, řekněme, třísložkový systém, což konkrétně znamená nahrávání v českém studiu (Golden Hive), mix vlastními silami (vytvořil jej Josh Stewart ve svém studiu) a zahraniční mastering (autorem je Australan William Bowden). Můžeš čtenářům celý proces trochu víc přiblížit a říct pár slov právě k osobě Williama?
Šli jsme cestou nejmenšího odporu. Basu a bicí kluci nahráli najednou během dvou dnů. Kytary jsem částečně nahrával doma a částečně ve studiu. Travis všechno nazpíval taky asi za dva dny. Takže ve studiu jsme se moc nezdržovali. Důležité bylo maximálně zachytit tu autentickou energii a moc se s tím nemazat. Je to rock'n'roll a ne pop, takže jistá míra nedokonalosti a špíny k tomu patří.
Každý jsme přispěli tím, co umíme. Josh se chopil mixu a já třeba grafiky, videa a sociálních médií.
King Willy je jednak opravdu vyhlášený mastering inženýr, co masteroval mnoho slavných desek oceněných Grammy, který žil mnoho let i v Anglii. Shodou okolností jsou s Joshem kamarádi, a tak jsme to v tomto smyslu měli jednoduché. Willy masteruje výhradně analogovou cestou a musím říct, že poprvé v životě jsme slyšel, jaké kouzlo dokáže kvalitní master nahrávce vtisknout. Dělal se zvlášť master pro LP, CD a digitální distribuci.
Prakticky hned po vydání jste v rámci propagace desky, která má digitální, vinylovou i CD podobu, absolvovali i svoje první domácí klubové turné, čítající 9 zastávek. Jaké jste si z něj odnesli dojmy a vyšlo všechno tak, jak jste si představovali?
Je tomu tak. Máme za sebou naše regulérně první turné. Ono to už začalo vyprodanou pražskou premiérou na začátku roku, kdy z reakcí diváků bylo jasné, že jdeme dobrou cestou. Mile nás překvapilo, že jsme všude měli plno a ke konci turné už byly kluby dokonce vyprodány. Diváci řádili většinou už od první písničky a nezastavili se až do konce, takže mohu s klidným srdcem říct, že míse byla splněna.
Zajímalo by mě, jakou náplň mají vaše koncerty. Přehráváte na nich pouze skladby z prvotiny, nebo máte v rukávu ještě jiné autorské věci, případně nějaké další doplnění koncertního repertoáru?
Kromě repertoáru z alba jsme hráli ještě jednu novou písničku a pak takovou medley z coverů, která je završena „Break On Through“ od THE DOORS, která nám náramně sedla.
Nijak se netajíte tím, že byste chtěli se svou tvorbou uspět i mimo hranice České republiky. Máte již přichystaný bližší plán, jakým lze podle vás tohoto cíle dosáhnout?
Je to pro nás zcela logický krok. Travis i Josh v minulosti hráli doslova po celém světě. Josh odjel s jednou australskou skupinou turné jako předkapela METALLIKY a Travis ve svých dřívějších kapelách hrál na velkých světových festivalech a absolvoval například americké turné před kapelou SLAYER. Jsme samozřejmě nová kapela, tak jedeme krůček po krůčku. Nejdříve zapustit kotvu doma, ale už podnikáme první kroky ke hraní v zahraničí.
Není žádnou novinkou, že bubeník Tomáš a basák Josh mají své mateřské skupiny, zpěvák Travis měl také svůj band, a ty sám máš další umělecké aktivity. Na jakém konkrétním způsobu fungování ROK jste se vzájemně dohodli, bude pro vás všechny prioritou?
Pro mně, Joshe a Travise je ROK prioritou číslo jedna. S Tomášem to je složitější, takže je možné, že příští rok nás na některých koncertech bude doprovázet jiný bubeník.
Vyjma jiných činností máš dlouhá léta na YouTube svůj vlastní, tebou již zmíněný, úspěšný pořad nazvaný „Kytarová zbrojnice“, v němž tebou pozvaní muzikanti představují divákům své nástroje a s nimi spojené věci. Co tě před lety navedlo k myšlence tvorby videí právě na tohle téma?
Já vždycky miloval pohled do kuchyně jiných kytaristů. Vášnivě jsem dohledával, kdo na co hraje, sledoval všechna videa s touto tématikou a po koncertech okukoval pódia, co že to ti kluci na těch pedalboardech mají. A jelikož mne vždy bavila interaktivní média, byl to už jen krůček k tomu začít točit vlastní podobná videa. A musím říct, že mě to náramně baví a jsem rád, že to očividně přináší potěšení i mnoha tuzemským muzikantům, kteří na má videa koukají nebo chodí na akci „Kytarová zbrojnice Live“.
Prozradíš nám, co všechno máš v plánu pro rok 2026 v rámci uměleckého ranku, ať už to souvisí s ROK, nebo přímo s tvojí osobou?
30. května se bude konat již vlastně pátý ročník „Kytarové zbrojnice Live“ v pražském KD Barikádníků. Celodenní kytarový veletrh s bohatým doprovodným programem.
S kapelou toho chystáme hodně. Připravili jsme si vlastní indoorový rockový minifestival Karma Fest, máme nachystané dva singly a na jednom nám hostuje velmi speciální host. Budeme natáčet několik videoklipů a samozřejmě nás čeká celkem intenzivní festivalová sezóna.
Maťo, děkuji ti za čas, který jsi mně a čtenářům Fobie věnoval, a jako každému respondentovi dávám i tobě prostor pro závěrečné slovo.
Moc děkuju za pozvání. Jsem rád, že pořád existují hudební časopisy, které se o hudbu opravdu zajímají. Moc vám přejiu, ať se vám daří a lidem tam venku bych rád vzkázal, choďte na živou muziku a podporujte kapely, které máte rádi. Je to vzájemný vztah a jen tak to může fungovat. Díky!
