Ahoj kluci, na úvod rozhovoru bych položil tradiční dotaz směřující k vaší dosavadní historii. Takže jak a kdy se zformovala vaše kapela a co bylo tím hlavním impulsem pro její založení?
Hlavní impuls byly hospodské řeči Honzy a Richarda, jaké by to bylo, kdybychom měli kapelu. Nikdy jsme na nic nehráli, jen Richard měl doma “už půl roku” elektronické bicí. Přidal se ještě původní basák Michal a v září 2017 proběhla první zkouška.
Něco málo k původu vašeho názvu jsem už napsal v recenzi, ale slyšet k němu vysvětlení přímo od vás bude jistě přesnější. (úsměv)
V lednu 2018 na koncertu kapely TÖRR jsme stáli vedle sebe u baru v Nároďáku v Jaroměři a vypadalo to jak fronta na ultrazvuk..., Richarda napadlo…, KRKONOŠSKÉ MATKY, no a bylo to.
Vznik skupiny většinou doprovází i spousta plánů a cílů, kterých chtějí muzikanti dosáhnout. Předpokládám, že něco takového proběhlo i u vás, a protože v příštím roce završíte prvních deset let vašeho fungování, tak bychom mohli s lehkým předstihem zhodnotit, co vše se dočkalo svého naplnění a co máte ještě před sebou?
Plány nebyly vůbec žádné, jen zahrát si pro prdel v garáži a k tomu pivo. Převzaté věci jsme hned zavrhli, protože jsme nic neuměli a nechtěli jsme nic prznit. Tak tedy vlastní tvorba. A najednou jsme zjistili, že máme spoustu nápadů a témat. První pokusy jsme nahráli svépomocí ve zkušebně, dali jsme je na internet a přišlo první pozvání na festival. Že budeme mít venku dvě desky, za sebou spoustu hraní i na velkých pódiích, to nikdo z nás opravdu nečekal. Co máme před sebou? To nevíme, ale pokračujeme v hraní, doufáme v co nejvíc koncertů, protože to nás nabíjí, hraní pro lidi je nejvíc. A snad se deska, i díky Tobě, dostane mezi co nejvíc lidí.
Dvůr Králové nad Labem je město čítající něco okolo 15 tisíc obyvatel. Dokážete zhruba specifikovat, jaká je v něm a jeho nejbližším okolí poptávka po muzice, kterou produkujete?
Ve Dvoře působí spousta kapel od country po metal. Město pořádá poměrně dost hudebních akcí, z nichž chceme zmínit červencový Festival Dvorských kapel, kterého jsme součástí a který je opravdu multižánrový.
Na vašem webu jsem zaregistroval, že ponejvíce hrajete buď přímo na domácí půdě, nebo na území vašeho kraje. Máte to tak cíleně, třeba kvůli práci, rodinám, nebo jednoduše není dostatek kvalitních příležitostí k vaší prezentaci mimo rodný kraj?
Zatím nejsme natolik známí, aby nás někdo pozval někam dál. Jedinou výjimkou je Sázava, a ta nám potvrdila, že naše muzika funguje i mimo náš region.
Na svém kontě máte zatím dvě studiová CD, debut „Rýbrcoulův konec“ z roku 2021 a aktuální placku „Panoptikum“ z roku 2025. Tomu, kdo si obě alba pozorně poslechne, rozhodně neunikne vývoj vaší muziky, kterým mezi uvedenými lety prošla. Od spíše bigbítové podoby jste se přesunuli směrem k tvrdšímu, metalovému vyznění s tím, že důležitá součást vašich písní, kterou jsou výrazné melodie, byla i nadále zachována. Jak byste vy sami popsali tento posun, došlo k nějakému zlomu, od něhož jste si řekli, že přitvrdíte ve výrazu, nebo se to tak prostě postupně vyvinulo samo?
Je to přirozený vývoj, nijak jsme nad tím nepřemýšleli, ani nediskutovali. Přišlo to prostě přirozeně.
Jedním z nosných témat vašich textů jsou příběhy spojené s životem a historií lokality, z níž pocházíte, tedy s Podkrkonošským podhůřím. Máte nějaké konkrétní zdroje, z nichž při jejich tvorbě čerpáte nebo jsou ty události, či pověsti ve vás od dětství tak zakořeněné, že už je pak pouze stačí „vysypat“ na papír? (úsměv)
Něco je vlastní fantazie, něco je načtené. Nechceme vypouštět nějaké bludy, takže se tomu věnujeme.
Honzo, na desce využíváš širší rejstřík zpěvu, nemyslím teď co do rozsahu na stupnici, ale především co se týče jeho výrazu. Chci se tě zeptat, jestli typ zpěvu pro danou pasáž volíš spíše podle toho, jak ti subjektivně sedí, nebo více bereš ohled na celkovou atmosféru písně a rovněž na to, v jaké poloze se cítíš nejlépe?
Záleží to na konkrétní skladbě, náladě songu, textu, prostě to záleží na daném pocitu, který mám při tvorbě a který se mnohokrát v průběhu vzniku songu mění.
Dalo by se skoro říct, že takovou vaší partnerskou kapelou při vzniku alba byli vaši městští kolegové SCORCHED ÆARTH. Největší roli sehrál Jan Mostecký, který měl na starosti většinu práce týkající se nahrávání CD a obsadil i post jeho producenta. Důležitou součástí desky je samozřejmě i obal, jenž je dílem Jana Langfelnera, a další kluci, konkrétně Pepa Zivr a Honzův brácha Filip, se zapojili do sborových zpěvů. To je fakt nebývalá podpora od jedné skupiny směrem ke druhé.
Kluky známe dlouho před vznikem jejich kapely. Ta pomoc je vzájemná. Kluci se ocitli bez zkušebny a my jsme je bez váhání vzali k nám. Co je na tom nejdůležitější, je ta pohoda, která provázela vznik nové desky. Klid, kamarádský přístup, to celé se na desce projevilo. Nebyli jsme nijak svázaní, dělali jsme to prostě po svém a z výsledku a spolupráce těžíme všichni. Výjimkou nejsou pravidelná setkání…., prostě spolu normálně zajdem na pivo, odehráli jsme společně pár koncertů a náš Honza s nimi také nazpíval jeden cover od SEPULTURY.
Po vzoru vašich právě zmíněných hudebních kolegů jste nahraný materiál poslali na mastering do švédského Stockholmu, kde mu finální podobu dodala dvojice Thomas Eberger a Sofia von Haage. Zajímá mě, jak jste s výsledkem i celkově s průběhem téhle spolupráce spokojení a zda byste jí třeba doporučili i dalším skupinám?
Jednoznačně. Profesionalita, komunikace, rychlost a v neposlední řadě hlavně cena. Příští album určitě poletí zase do Švédska. Výsledný zvuk je perfektní.
„Panoptikum“ jste vydali nejen ve formátu CD, ale i ve formátu klasické gramofonové desky. Dělali jste pro každý nosič extra master, jak jsem zaregistroval u některých jiných kapel, nebo je zvuková podoba pro obě verze totožná?
To je další věc, proč Stockholm. V jednom balíčku máš master pro CD, LP a streaming. Tři v jednom.
Někteří muzikanti uvádí, že vydání vlastní tvorby na LP je pro ně v podstatě něco jako splnění takového dětského snu. Vycházela i u vás touha po LP z tohoto směru?
Prostě chceš to, co děláš, nějak zaznamenat. Držet v ruce svou vlastní desku, a dokonce LP, je super. Jasně splněný sen a vůbec v době, kdy se LP vrací na vrchol.
Rozebírali jsme váš hudební posun mezi prvními dvěma cédéčky. Uměli byste už v této době, to znamená zhruba půl roku po vydání dvojky, říci, zda je možné, že i mezi ní a jejím následovníkem bude evoluce vaší tvorby dále pokračovat?
Vývoj bude určitě. Co víme, je to, že tvrdší už to nebude. Tato poloha nám sedí. Nejsme deathmetalová kapela, ale ani BEATLES. Různorodost nás baví, navíc se zdokonalujeme v ovládání svých nástrojů, tedy i hlasu, a myslíme, že tahle cesta je dobrá.
A ještě se na konec zeptám, co vás v nejbližším, především pak nadcházejícím letním, období čeká a jestli například chystáte něco mimořádného, co by stálo za to vypíchnout?
V době tohoto rozhovoru vzniká náš nový klip. Poprvé natáčený v exteriérech a v pohybu, a slibujeme, že bude stát za to. (videoklip k písni „Pán hřbitovů“ naleznete zde - pozn. autora)
Kluci, děkuju za spolupráci, přeju vám ve vaší další činnosti vše dobré a dávám vám teď tradičně prostor pro závěrečné slovo.
Tobě chceme poděkovat za recenzi a zájem o nás, protože recenze už nám přinesla nové fanoušky. Nejen sobě, ale všem kapelám přejeme hlavně ať chodí lidi na koncerty.
Ríša, Honza a KRKONOŠKÉ MATKY.
