Do třetice všeho dobrého se to loni povedlo výborně, takže čtvrtý ročník nemohl neproběhnout. Avizovaný byl už loni, včetně data, takže do roka beze dne jsme opět vyrazili do Kadova nedaleko Blatné, kde se v jízdárně kalil hlavně thrash metal. Proti loňsku se trochu změnilo venkovní uspořádání, velký pivní stan byl umístěný jinde, ale to byl detail, vše ostatní zůstalo na svém místě, včetně pódia, barů uvnitř a stánků s merchandise – taky proč měnit vyzkoušené a fungující. Totéž se dá říci o dramaturgii akce, převaha thrash metalu plus trocha jiných metalových subžánrů. (Johan)
Absence různých letáčků a motáků ledabyle pohozených na stolech a lavicích zvoucích na festivaly v širokém a leckdy také dalekém okolí předjímá konec outdoorové sezony mjuzik festů všech velikostí. Jen zopakuji to, že Nuclear Intervention se koná v areálu jezdeckého areálu ZOFI v Kadově, přičemž hudební produkce se odehrává v zastřešené jízdárně a vše ostatní venku na rozhlehlé louce pyšnící se všemi atributy jihočeského venkova včetně ustájených koňských krasavců. Mně osobně imponuje pohled na věž kadovské tvrze majestátně hledící z opodál na vršku ležícího Kadova. Ale kvůli tomu jsme sem nejeli… (Jindra)
Úderem 14. hodiny začala hudební exhibice, na které, až na světlé výjimky, letos jasně dominoval thrash metal. Pokud bych měl vynést příměr, kam zařadit brněnské DEVIANCE, neubráním se dojmu, že mladíci doma (potají?) točili desky METALLIKY, MEGADETH atd. coby klenoty archivu svých rodičů. Agresivní a podmanivé riffy s kvílejícími sóly nebyly nijak převratné, na rozdíl od zpomalení chytlavého rytmu s baskytarovým výjezdem. (Jindra)
Jako první to odpálili DEVIANCE. Během 30 minut přehrálo kvarteto nějakých sedm věcí, které koketovaly se starou tvorbou METALLIKY, tudíž thrash metal s lehkými heavy závany. Lidí bylo hned od začátku celkem dost, odezva ale zatím taková obyč, možná i kvůli ne úplně srovnanému jedovatému zvuku. (Johan)
Nucleus křečových žil na lýtku jednoho z kytaristů finských BLOODRIDE předjímal, že sestava nebude z nejmladších, i když zpěvák, leč menšího vzrůstu, zato se zarputilým výrazem, tuto domněnku převracel naruby. BLOODRIDE pojali thrash metal tak, jak v 80. letech vykvetl. Zběsilé tempo, velmi dobře složené melodie s nádechem temnějšího zvuku, za který by nemusela strkat hlavu do písku kdejaká deathmetalová bruska. Parta si užívala i celý večer, hlavně baskytarista Simo Partanen, který nechyběl u žádné skupinové fotografie a samolízy s logem kapely rozdával jako zkušený kamelot na nároží finské metropole. (Jindra)
První kapela zpoza hranic přijela zdaleka – BLOODRIDE mají základnu v Helsinkách – a cesta nepřišla nazmar. Lidem se ostrý thrash metal líbil, celá strunná sekce vypadala taky hodně spokojeně, pánové v letech byli samý úsměv a já s chutí vyslechl celý set. (Johan)
BORN TO DIE: bicí, kytara, zpěv. Při pohledu na pódium jsem si říkal, jak asi bude znít kapela s jediným strunným nástrojem – a ona zněla překvapivě velmi dobře, aniž by další nástroje jely ze záznamu. Kytarák si uměl poradit, možná měl nějak spešl seštelovaný aparát, zvuk byl každopádně plný a absence silných strun nebo druhé kytary nebyla patrná. Stylově byli borci nejdále mému vkusu – zahuštěné core, groove riffy –, takže jsem vyslechl asi polovinu setu, který byl po hráčské stránce kvalitně zvládnutý. (Johan)
Italské trio BORN TO DIE bylo prvním ze dvou mírných žánrových odklonů letošního Nukleáru. Přiznám se, že jejich deathcore, snad i metalcore, ve mně nenechalo žádný dojem. Čas pro jejich set tedy využívám k založení kinofilmu do svého obstarožního Nikonu a hlavně k doplnění kalorií. Tortilla s trhaným prasomasem konzumovaná na přilehlé louce byla stejně jako vloni trefa do černého. (Jindra)
Pagan/heavy/blackened PANYCHIDU jsem neviděl dva roky. Během té doby došlo k výrazné personální změně – u mikrofonu skončil Vlčák, na jehož post nastoupil Skallagrím, podsaditý borec, jehož primární hlas mi přišel hrubší/hlubší než předchůdcův, další polohy pak pestřejší. Líbilo se mi i občasné zařazení čistého zpěvu a vůbec mi výkon novice přišel povedený. Což platí i o zbytku kapely, kterou mám roky mezi oblíbenci a na Nuclearu jsem se na ni těšil snad nejvíc. A byl jsem odměněný parádním koncertem, v němž nechyběly skladby z šumavského období, namátkou „Bílý Samum“ nebo „Nikoho pán, nikoho sluha“, došlo i na meziintra, mezi nimiž logicky vyčnívaly „Bludné ohně na stráních Hirschensteinských“, set pak uzavřela starší hitovka „Ryhope“. (Johan)
Druhý a poslední úkrok obstarali plzeňští obdivovatelé historie Šumavy, které není ve světě pagan metalu nutno dlouze představovat. PANYCHIDA byla na soupisce již pro minulý ročník, ale na poslední chvíli ji kvůli nemoci jednoho ze členů nahradili BOHEMYST. Na 40 minut zaplavila koňskou arénu slovanská atmosféra s aroma horké medoviny a rituálních ohňů. (Jindra)
Kdekoli se propírá minulost slavných dob thrash metalu, Dánsko je často jednou ze zemí, která je zmiňována. Pomalu se poroučející sluníčko bylo předzvěstí vřavy, kterou spustilo dánské komando DEMOLIZER pod taktovkou kytaristy a zpěváka Bena Radtleffa s vizáží Al Jourgensena z před 30 lety. DEMOLIZER představují partu muzikantů, kteří mají zálibu v extrémnější a agresivnější formě německého thrash metalu s drobnými výpůjčkami z hardcore. Jestliže do té doby se o moshpitu nedalo moc mluvit, Dánové to uvedli na pravou míru. Objevila se i první plovoucí fanynka; nevím, jestli supporti v hledišti nebyli ve střehu či co, ale slečna šla nějak moc rychle ke dnu. (Jindra)
Při setu DEMOLIZER mě přepadl hlad, takže jsem zhlédl jen část setu, z kterého mi zůstala v paměti energie a zápal, s jakým byl divoký thrash prezentován. A pak taky hlava kytaristy s copánky, který se později stal jedním z nejaktivnějších fanoušků, běhal v kotli a natáčel malou kamerou, co se kolem děje – docela bych se na ty záběry podíval, protože kamera byla účastníkem všeho toho křepčení. (Johan)
Druhou porci thrashové nálože načali LAID TO WASTE, kteří zavítali do Kadova znovu po třech letech. V jejich řadách se objevil nový kytarista Jody Jones z JAR, který zaujal nejen exotickým vzhledem, ale také pro thrash netradičním držením kytary na Zappu. Čistokrevný osmdesátkový nářez LAID TO WASTE staví na přímočarosti, rychlosti a agresi s bravurními solíčky Vojty Černého. Po nafocení povinné dávky fotografií se přesouvám k pultu zvukaře a objevuji výrazné frekvence baskytaristy a zpěváka Zdendy Smrťáka, jehož ostrý až fistulí ječák evokuje Erika Knutsona z FLOTSAM AND JETSAM. (Jindra)
LAID TO WASTE už nejsou česko-americkou kapelou, ale pořád jsou kapelou mezinárodní. Novic do sestavy bez potíží zapadl a parta se pořád prezentuje plnokrevným speed/thrash metalem se spoustou technických fines, melodií a samozřejmě nezaměnitelným projevem basujícího zpěváka. (Johan)
TRAITOR. Jsem ignorant, takže jsem o existenci kapely neměl potuchy. A pak koukal jako vrána zjara, jaký skvělý band se povedlo do Kadova zabookovat. Tak drtící thrash jsem dlouho neslyšel; asi to mělo nejblíž ke starým nahrávkám KREATOR, ale tehdejší zvuk jakoby prošel remasteringem a modernizací, takže to bylo sakra drtivé. Když se z ničeho nic kapela loučila, vůbec jsem nechápal, že už je konec, tak rychle těch padesát minut uteklo. Vše sedělo dokonale, vedle nářeznických partů nechyběla sóla, sborové zpěvy a hlavně vynikající štěkot mistra bubenického. Jasný vrchol festu, respektive všech dosud proběhlých ročníků. (Johan)
Bez diskuze jasným bohatýrem celé sešlosti byl bubeník a zpěvák německých TRAITOR Andreas Mozer. Poté co si odstál jisté penzum času u merče, namlátil a zároveň nařval skvělý set. TRAITOR hrají thrash, který jsme všichni už nesčetněkrát slyšeli, ale stále baví, což bylo v sobotu jasně vidět. Dominantní kytary měly navrch před bicími tak, aby je nepřehlušovaly a byly čitelné. Mozerovi přicházeli s vokálem pomoci kytaristé, kteří vytvořili doslova obranný štít před svým bicmenem, jako by si byli vědomi jeho velikosti. Následujícím EXUMER nastavili lať šíleně vysoko. (Jindra)
Myslím, že pro řadu fanoušků byli hlavním lákadlem EXUMER. Tito veteráni německého thrash metalu vždycky patřili do druhého sledu, popularitou se nemohli rovnat velké čtyřce KREATOR, SODOM, DESTRUCTION & TANKARD, ale s takovými HOLY MOSES, ASSASSIN nebo NECRONOMICON se mohli měřit směle, zejména prvními dvěma alby, která se v druhé polovině osmdesátých let dostala i do našich končin. „Possessed by Fire“ dokonce vyšlo na vinylu v polské licenci, já si tehdy desku koupil od borce, který tahal polské metalové kazety, desky a plakáty na kolej – a poslouchal ji do zblbnutí. Následovník „Rising from the Sea“ taky (nahrané na kazetě), takže jsem byl na veterány (v sestavě stále dva členové z „Possessed…“) hodně zvědavý. Po předchozí explozi to pánové v letech neměli lehké a srovnávání s moderně a nabušeně znějícími TRAITOR asi ani není na místě, EXUMER šli na thrash trochu jinak, asi lehce obstarožně, ale to neznamená, že by odehráli špatný koncert. Pozornost poutali hlavně zpěvák (v minulosti i basák) Mem von Stein a kytarista Marc Bräutigam (v kapele od roku 2013), první tím, že to má pořád v hrdle a taky tím, jak si koncert užíval (a zakončil jej skokem z pódia mezi lidi), druhý stoickým klidem, s kterým sypal jedno sólo za druhým. Naopak Ray Mensh působil poněkud mdle, asi už se podepisuje věk. Každopádně jsem EXUMER konečně rád viděl. (Johan)
EXUMER letos slaví 40 let na scéně. Začátky kapely pamatují již jen zpěvák Mehmet Zendut a kytarista Raimund Mensch. Hned na úvod setu se Mehmet pochlubil, že dostali pozvánku na letošní Obscín. Obecně Mehmet toho hodně nakecal, ale při hodině hracího času si to můžete lajznout. Na rozdíl od svých předskokanů se EXUMER cítí také komfortně ve středním tempu, i tak naservírovali zjančenému publiku dávku lebku drtícího německého thrash metalu. Nový kytarista Marc Bräutigam dokázal, že je zručným mistrem strun. Pokud se nepletu, EXUMER dali jediný přídavek, při kterém basák slezl na plac a s jedním z členů pořadatelské crew v zádech oběhl dobrých deset koleček. I přes přesvědčivý výkon tu nastavenou lať na první pokus veteráni nepřeskočili, další pokus musí zkusit jindy a jinde. (Jindra)
Johan s Jindrou odjeli a na mně bylo, abych sepsal nějaké svědectví. Energie už moc nebylo, což dokládá fakt, že jsem si u kluků z LAID TO WASTE, kteří obývali stánek s merchem, musel dobít baterii do fotoaparátu, abych vůbec mohl zaznamenat poslední účinkující. Dík. Naopak spousta energie se valila z pódia od Holanďanů GRINDPAD a kotel byl určitě nejvíce bláznivý. V circle pitu totiž plavali tři nafukovací žraloci. Potkávám dokonce člověko-žraloka, který nakonec na jednom ze žraloků jezdil. Atmosféra byla jeden velký blázinec, do něhož duněl intenzivní thrash metal, v podání Nizozemců známý pro svou nekompromisní syrovost. Králové holandského thrash metalu by se neztratili ani v San Franciscu. Zahráli také mou oblíbenou písničku „Mature Love“ z kladně přijatého alba „Violence“. Kdo při tomto karnevalu tančil, tančí možná na kolbišti ještě dnes. (Kubina)
FLESHLESS celý fesťák zavřeli a pozůstalé rozemleli v mlýnku na maso. Veteráni přes 30 let drtí death metal a grind nejhrubšího zrna. Kdo má rád klasiku, ten si při setu musel vrnět. Vše totiž bylo, jak má být. Vražedné bicí, chaotická kytarová riffáž a démonické Prokošovo frázování. Škoda, že už jsem po celém dni šlapal vodu. Určitě bych si představení jinak užil více, kdybych nebyl přesycen. Po několika písních a za zvuků generického náhulu v tichosti opouštím areál. (Kubina)
Čtvrté dějství Nuclear Intervention potvrdilo vzrůstající kvalitu a pomalu ale jistě si bookuje svůj termín na začátek září a stává se součásti festivalového kalendáře příznivců metalu. Jako průzkum, co by fanoušci toužili v budoucnu na Nukleáru vidět, posloužilo analogové zařízení sestávající se z odpadních trubek, kde nad každou byl umístěný banýrek s názvem „dream“ kapely. Sympatie k dané kapele jste mohli vyjádřit tím, že jste do příslušné roury vložili kelímek od piva. O věrohodnosti tohoto hlasování vypovídá fakt, že během mého kratičkého ohledání nějací borci přesunem kelímků změnili veřejné mínění dle svého. Ale dobrý. Nad akcí se snášely pouze samé klady a pozitiva ohledně cateringu, nápojáku, parkování, line upu atd. Do Kadova si našlo cestu cca 320 platících, což je jistě potěšující návštěva. (Jindra)
Fotky: Jindra, Kubina
