Crust jak víno z jižní Moravy, píše se na promo letáku, a nezbývá, než souhlasit, přísnotická RISPOSTA je v tuzemsku synonymem slova crust. A taky je tak trochu neviditelná, protože o tom, že chystá nové album, se dopředu nic moc neví, nikde se o tom nepíše a když deska vyjde, proletí to éterem jako blesk a pak je ticho po bouři. Tentokrát to asi i díky akčnějšímu vydavateli bude trochu živější, co se mediální prezentace týká, taky se fanoušci dočtou, že došlo ke změně v sestavě, do které přibyli kytarista David a basák Tom (SEE YOU IN HELL).
Další změnou je ta týkající se vydavatele, po spolupráci s Ultima Ratio, Insane Society, různých kooperacích nebo samovydáních se koná návrat pod Papagájova křídla, pod nimiž v roce 2014 vyšel split RISPOSTA / KUTYA HARAP. A agilní opeřenec se praštil přes kapsu a vypravil desku v nadstandardním balení. Gatefold vypadá parádně, ilustrace na titulní straně i uvnitř rozkládacího obalu korespondují s názvem alba a hlavně jsou po řemeslné stránce dokonalé. Celá grafika je precizní, nic navíc, vše pěkně ladí, nechybí žádné podstatné informace ani texty, snad jen fotka se nemusela objevit dvakrát úplně stejná, hnidopich pak zaregistruje na zadní straně v názvu skladby „Masová kultura“ velké K.
Dvaadvacet minut, na crustovou desku optimum. Ani jedna z osmi věcí není do počtu, žádné vycpávky, každá skladba má nějaký řád a záchytné body, takže stačí dva tři poslechy a člověk ví, kde je. K snadnému vnímání, kromě stopáže alba a vlastně i skladeb – trvají dvě až tři minuty, přispívá střídání tempa. Zdánlivě. Na první straně se dá použít vzorec rychlá – pomalá – rychlá – pomalá, ale úplně přesné to není, byť takový dojem songy zanechávají. Úvodní „Na dojezdu“ se po rozvážném startu rozjíždí až ve třetině, kdy začíná klasický crustový kolotoč – ostré kytary, drnčící baskytara, nálet bicích a hrdelní řev. Vše spolu parádně ladí; mnohdy se stává, že u nějaké nahrávky vnímám přednostně jeden nástroj, případně hlas, tady to beru jako vyrovnaný celek a musím se hodně soustředit, abych nějaký nástroj odfiltroval, takže mix se povedl ideálně. Zvuk ostatně taky (RISPOSTA zůstává věrná Hellsoundu), bicí nezní plechově, což se někdy u crustu stává, baskytara je řádně rašploidní, ale mně k dané muzice přijde adekvátní.
Ale abych neutíkal od první písně – nechybí v ní melodické vyhrávky a nějaké to kytarové zakvílení, což jsou atributy, které u tohoto žánru vždy vítám. „Můj stín“ obsahuje melodickou linku, která se vine bahnitou muzikou, aby následně došlo k explozi a parní válec se proměnil v závodní truck, který všem ujel, takže před cílem si může dovolit další zvolnění. To v třetí „Ode zdi ke zdi“ nepřichází, zato se objevují sbory, jimiž je křičen název skladby / refrén, což jsou takřka všechna slova, která song obsahuje. Úsporný text ale nepůsobí divně, ony jsou texty obecně nepříliš dlouhé a jde spíše o apely a nářky nad problémy jedinců i společnosti. Áčko uzavírá dusivá „Masová kultura“, v níž se kapela několikrát zdánlivě nadechne k nějaké rotyce, ale zdání klame, tempo se střídá pomalé a maximálně střední, opět s důrazem na valivost a údernost.
Jedeme dál, po otočení desky se vydáváme „Vstříc zániku člověka“.
„Společnost bez pokory
ztrácí zbytky rozumu
slepá ctižádost osudem zamíchá
a pak už nejde o to, co jsi zač
ani jakým směrem se to všechno ubírá
vstříc zániku člověka
pod taktovkou většiny z nás.“
Mira káže svým typickým „nezpěvem“, tedy řevem na pomezí recitace a „zpěvu“, každé slovo pečlivě artikuluje, protože mu evidentně záleží na tom, aby bylo dobře rozumět textům. Muzika je chvíli pomalejší a chvíli svižná, ale pořád zábavná a místy hitová, což pasuje i na „Čekání“, což je největší jízda na albu – kupředu a kupředu, kytarové riffy jako z učebnice crustu, kvílivé kytarové hrátky, kratinké melodické záchvěvy a lehké ubrání plynu v závěru, do kterého je zasazeno pěkné sólo. „Zbloudilé duše“ začínají takřka romanticky, ale ve finále se žádná selanka nekoná, další živelný kousek, který na koncertech rozpumpuje všechny pohybu schopné. Naopak volnější „Čas změny“ může při živém hraní všechny pařmeny srovnat a uklidnit, což (uklidnění) činí po předchozím nátěru i při domácím poslechu.
RISPOSTA opět potvrzuje železné pravidlo, že v crustovém ranku u nás není lepší kapely. A „Vstříc zániku člověka“ je podle mě i nejlepší deskou, jakou kdy RISPOSTA nahrála. Např. proti velmi dobře hodnocené „Železné svobodě“, ale i předchozí „Náruči plná nářků“ vidím pokrok ve všech směrech – zvuk je o poznání důraznější a hustší, bicí jsou namlácené pestřeji a songwriting je taky živější, nebo jak lépe vyjádřit variabilitu materiálu a zajímavé detaily. Připočtu-li nejlepší kapelní obal ever, logicky tasím vysokou známku.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Na dojezdu
- Můj stín
- Ode zdi ke zdi
- Masová kultura
- Strana B
- Vstříc zániku člověka
- Čekání
- Zbloudilé duše
- Čas změny
Čas: cca 22 min.
Sestava:
- Mira – kytara, řev
- Tom – basa, řev
- Vápno – bicí
- David – kytara
