Švédské smrťákovi soudružníky asi netřeba představovat, proto uvedu ve zkratce jen ty nejzákladnější informace. Kvarteto funguje od roku 2014, vydalo celkem čtyři alba (včetně aktuálního „Necro“) a středobodem zájmu v rozlehlém deathmetalovém vesmíru je stará dobrá seveřanská škola.
Jejich první dva zářezy celkem trestuhodně unikly mé pozornosti, ale trojku „Misanthropic Breed“ už zkrátka ignorovat nešlo. Prvním z důvodů byla poutavá recenze kolegy Lumy, druhým pak prostý fakt, že mi nabízená degustace přišla k chuti. Vyvedený byl i set na Brutal Assaultu, proto když o mne zavadilo promo, že LIK chystají pro jarní měsíce tohoto roku nové album, nezůstal jsem chladný.
Vlastně hned v úvodu můžu prozradit, že jestli se vám líbil předchozí počin, budete spokojení i teď. To se může jevit jako veskrze pozitivní informace, ale jak je dobře známo, každá mince má dvě strany a počáteční nadšení často nechce vidět záležitosti zjevně patrné…
Odkazuji-li se často na „Misanthropic Breed“, mám pro to dobrý důvod. Už když vezmeme pro srovnání úvodní trojici skladeb, nelze neslyšet, že jde v podstatě o totožný skelet, který byl jen o něco málo jinak potažen. Vypalovák v přední linii, výrazná kytarová melodie ve dvojce a šlapavá hitovka pod číslem tři. Tady ale musím vyzdvihnout aktuální „They“, která v souboji trojek jasně vítězí a nemůžu se dočkat, až si společně s kapelou na koncertě zavrčím: „They wait, They watch, They hunt, They kill!“
Nalevo napravo nekouká zběsilá „Worms Inside“, která v závěru zvolní tempo a má celkem nečekaný vývoj. Za jeden z vrcholů můžeme označit klipovku „Morgue Rat“. Pomalá vražedná záležitost s příjemně nepříjemnou atmosférou, kde Tomas Åkvik brousí hlasivky, až teče krev. Skoro až nepatřičně do toho všeho lomozu zapůsobí melancholická kytara v úvodu „In Ruins“, ale na dlouhé rozjímání to není a libou melodii brzy spořádá deathmetalový tyranosaurus. Skladbu zdobí majestátní refrén a bez zajímavosti není hostovačka Nicka Holmese (PARADISE LOST, BLOODBATH). Abych se ani v této recenzi nevyhnul klišé, ohlašuji, že to nejlepší přichází na samém závěru alba, tedy se skladbou „Rotten Inferno“. Znovu se jedná o pomalu se rozvíjející příběh, kde má hlavní slovo kytara, která na černorudý děsivý podklad nanáší nezvykle melodické barevné motivy a dává tak dílu další rozměr. Zde je na místě vychválit kytarová sóla plošně, protože ani v jedné ze skladeb nezní jako nutná výplň, nýbrž jsou dokonalými ozdobami.
Zvuk „Necro“ se příliš nevzdaluje od toho na pět let starém předchůdci, jen je řekl bych o trochu čistší a přístupnější. A když už srovnáváme, tak aktuální obálka to s tou, jenž zdobila „Misanthropic Breed“, prohrává na celé čáře. Sic byla co se barevnosti týče chudým příbuzným, ale atmosférou to černobílí zombíci jasně válcují.
Proč tedy to zaváhání v úvodu a řeči o dvou stranách mince, když v podstatě celou recenzi jenom chválím? Protože mám s každým dalším poslechem rostoucí obavu, že jde o jedno z mnoha alb, která dobře fungují tady a teď, ale ve zkoušce času neobstojí a za nějakých pět deset let budu jen obtížně hledat důvod, proč ho znovu prohnat hlavou. Nicméně to tady a teď nemění nic na tom, že jde o kvalitní vzpomínku na nejlepší časy severského death metalu (Lars-Göran Petrov si v pekelným baru určitě u pivka spokojeně pokyvuje hlavou) a že se nemůžu dočkat, až si na koncertě zatřepu kebulí.
Takže tady a teď přesných 7,5/10.
Seznam skladeb:
- Deceased
- War Praise
- They
- Worms Inside
- Morgue Rat
- Shred Into Pieces
- In Ruins
- The Stockholm Massacre
- Fields Of Death
- Rotten Inferno
Čas: 40:44
Sestava:
- Chris Barkensjö – bicí, zpěv
- Niklas „Nille“ Sandin – kytara, baskytara
- Tomas Åkvik – zpěv, kytara
- Joakim Antman – baskytara
