E!E – Lepší už to nebude!

Papagájův Hlasatel pokračuje v reedicích diskografie E!E. Tentokrát přišlo na řadu album „Lepší už to nebude!“, které poprvé vyšlo v roce 2006 na CD u Aviku. PHR tradičně tasí vinyly, klasické černé a neobvyklé barevné, leč po těch druhých se hned zaprášilo, a to jich bylo 200. Mně přistála ve výdejním místě standardní edice, kterou kromě desky tvoří přebal a textová/foto příloha. Autor reedičního obalu vycházel z původního vydání, takže titulní strana je beze změn, nelíbila se mi tenkrát a nelíbí se mi ani dnes – E!E jsou v tomto směru obecně docela marní, pěkný titulní motiv v jejich diskografii aby jeden pohledal. Lepší je zadní strana, která prošla upgradem a vypadá o poznání lépe, hezky je vyvedena i příloha, na jejíž jedné straně je fotka kapely s Pavlem Bromem ze studia Ex Avik (kde se nahrávalo a vznikl obvyklý kvalitní zvuk) a na druhé texty a další fotky, žel stejné jako na druhé straně přebalu. Grafika je pěkně urovnaná, informace o nahrávání taky nechybí, zato chybí sestava, což vždy zamrzí, naštěstí ji má kapela na webu, takže pro pořádek je níže uvedena.

Znalci tvorby a personálií E!E si jistě vzpomenou, že na „Lepší už to nebude!“ se k mikrofonu vrátil Bořivoj Řehoř, který si předtím dával pauzu. Od téhle desky už zůstal, stejně tak v ní dodnes působí zbytek tehdejší party, samozřejmě kromě Petra Bakalerova, který v roce 2013 podlehl rakovině. 

„Lepší už to nebude!“ vyšlo po osmnácti letech od založení kapely, takže ta tímto dosáhla plnoletosti a roky zkušeností jsou na albu znát. Jak kompoziční, tak instrumentální výkony působí vyspěle, ostatně podobná slova jsem na adresu E!E psal nejednou, stejně jako ta o zřetelné inspiraci v klasickém anglickém punk rocku. Zdánlivě jednoduchá muzika je postavená na modelu sloka/refrén, přičemž je kladen důraz na snadnou zapamatovatelnost hudebních motivů i slov, jež frontman přednáší. Texty jsou mixem životních, společenských a alkoholických námětů; dnes se některé označují jako ironické nebo jako nadsázka, aby se nezačalo dumat, jestli náhodou nejsou nekorektní. Některé určitě ano, v současnosti už by to s nimi kapela neměla v hyperkorektní době snadné, ale tehdy se neřešilo, že hned první song se zrovna hezky o ženách nevyjadřuje. Další se hezky nevyjadřují o lidech a politice, naopak alkohol a další návykové látky jsou na tom lépe, stejně tak fotbal, přičemž text ke skladbě „Marila“ ocení asi jen pamětníci a zarytí fanoušci příbramského klubu, který se Marila jmenoval v letech 2000–2008, kdy čeřil prvoligové i evropské vody; aktuálně se propadl do ČFL, „třetí“ ligy. Takže nyní slova „Příbram je nejlepší, to je snad jasný“ mohou fanoušci pokřikovat při zápasech s béčky ligistů nebo Hostouní. (úsměv)

Muzika se nikam nežene, většina skladeb je odehrána ve středních tempech, vyložené rychlovky na desce nejsou. K těm živějším určitě patří úvodní „Brigáda“, která nemá nic společného s přivýdělkem postaveném na manuální práci. (úsměv) Ona brigáda se odehrává vleže a hlavní roli v ní má nějaká slečna, která „to má ráda“. Muzika vlastně super, chytlavá, melodická, s refrénem, který na koncertech určitě zabíral a možná zabírá i dnes. Podobně lze popsat i „Na státní útraty“, v nichž kromě výše uvedeného zaujmou hrátky se stereo efektem, „Kolotoč“, který je snad ještě návykovější, a „Veku“, v níž se hraje zemitější podoba punku. Až s „Metriksem“ přichází změna, rychlost citelně polevuje, muzika nabírá jiný ráz; asi lze mluvit o post-punku, rytmicky i tempově pestré věci, která působí lehce zneklidňujícím dojmem a v níž zaujme hlavně zajímavě pojatá kytara, jak po hráčské, tak po zvukové stránce. Ani poslední píseň strany A není přímočará hoblovačka.

Béčko začíná lehce infantilní písničkou „Ewrybády“, a to nemyslím jen text, ale i hudbu, která je divně pokroucená, mnohem lepší jsou „Lidi“, což taky není věc na první poslech, ale atmosféru mají mnohem silnější a nápady v nich jsou zajímavější, nejen kytarová sóla, ale hlavně lehce nervní podklad pod slokami, naopak opakování refrénu mi pod nos nejde. O „Marile“ nemluvě, to je fotbalově-pivní odrhovačka. Pak se vrací to, co mají fanoušci na příbramské partě nejraději, punk rock s melodiemi, dobrou náladou, „Pohoda“ ji má navzdory kritickému textu letní, podobně je na tom i „Mravenec“, což je asi největší šlágr nahrávky s hezky vymyšlenými melodiemi; song se objevil na albu „Deska“ z roku 1996 v poloakustické verzi a s lehce odlišným textem, nové provedení mi přijde lepší. Závěrečná „Bosá noha“ taky pěkně odsýpá, jen kdyby v ní nebylo zařazeno takové to pitomé „óóóoooóóó“ – naštěstí se objevuje jen ob rým a nekazí dojem z většiny hrací doby, která je povedená a desku solidně zakončuje.

Desku, na které se nachází, podobně jako na dalších od E!E, řada silných písniček, ale taky nějaké ne tak povedené. Na ty druhé se časem nejspíš zapomnělo, na koncertech asi nezní, ty první si fanoušci dodnes prozpěvují. Díky této reedici si je mohou prozpěvovat i při domácím poslechu z gramofonu. 

Reedice – nebodováno. 

Seznam skladeb:

• Strana A

1. Brigáda
2. Na státní útraty
3. Kolotoč
4. Veka
5. Metriks
6. ABA-16-01

• Strana B

1. Ewrybády
2. Lidi
3. Marila
4. Pohoda
5. Mravenec
6. Bosá noha

Čas: cca 37 min.

Sestava:

• Bořivoj Řehoř – zpěv 
• Petr Bakalerov – kytara & zpěv
• Petr Stawarz – kytara 
• Petr Mottl – basa 
• Roman Vojtíšek – bicí 

www.eecka.eu
Facebook

Bandcamp
PHR