Tom působí ve FIALKÁCH od samotného začátku. Nejprve hrál pouze na bicí a zpíval doprovodné vokály, ale poté, co měl původní zpěvák Kečup úraz hlasivek, se stal hlavním hlasem kapely. Od roku 2008 zpívá na všech nahrávkách skupiny.
Ahoj Tome, 25 let existence. To není krátká doba. Řada kapel se takového věku nedožije, protože dožít se ho znamená něco té kapele obětovat, nějaké kompromisy a samozřejmě elán. Vám evidentně elán nechybí, jestli se dá mluvit přímo o obětech, to nevím, a kompromisům se člověk nevyhne ani mimo muzikantský život. Můžeš uvést nějakou oběť a velký kompromis, které umožnily fungování kapely? Byli jste někdy na rozcestí, kdy jedna cesta vedla k ukončení činnosti?
Ahoj, no začal jsi s celkem záludnou otázkou. Snažím se vzpomenout na nějaký zásadní moment, kdy bychom se museli rozhodovat, jestli hrát, nebo ne, nebo jsme museli řešit nějaký zásadní kompromis v pojetí kapela versus rodina, práce atd., ale troufnu si říct, že nic takového jsme naštěstí řešit nemuseli. Celkově si myslím, že všichni z naší kapely v tom mají jasno. Samozřejmě s příchodem dětí na to koukáš trochu jinak, ale nikdy to nebylo tak, že by se to nedalo skloubit dohromady. Naštěstí máme skvělý partnerky/manželky, takže zatím dobrý. (úsměv)
Z logiky věci (délky existence skupiny) musíte hodně pamatovat, pokud vám tedy paměť trochu nezakalila spotřeba lihových nápojů – na jednom z plakátů máte uvedeno 1 000 000 piv. (úsměv) Když zavzpomínáte na začátky a srovnáte je s dnešní dobou, jaké největší rozdíly vidíte? Co tak nějak zůstává podobné a co naopak prošlo největšími změnami?
No zrovna já mám občas s tou pamětí trochu problém. (úsměv) Ale ne, teď vážně… samozřejmě se spousta věcí změnila. Například dřív nebyly mobily a sociální sítě. Když jsme například pořádali nějaký koncert, nebo nás nějaký pořadatel někam pozval, tak to nebylo s propagací koncertu tak jednoduchý. Vylepovali se plakáty, Franta to řekl Pepovi. Ten dosah byl mnohem menší, takže když jsme hráli v nějakým městě, tak tam vždycky byli ti samí punx. Dneska uděláš událost a kolikrát v Pardubicích potkáš kámoše třeba z Bratislavy, což je skvělý.
Řada kapel slaví výročí nějakými speciálními nahrávkami, výběry hitů apod., což vy už máte za sebou, k patnácti letům jste vydali best of album. Letos slavíte novou deskou, respektive cédéčkem, a samozřejmě koncertováním. Začal bych u nového materiálu nazvaného „!!!!“. Proč právě takhle netradiční pojmenování a proč jsou ty vykřičníky čtyři? Každý za jednoho člena kapely?
Jen pro upřesnění (úsměv), k našim 25 letům jsme vydali hlavně LP desku „Vykřičníky“, CD bylo spíš jako bonus pro lidi, kteří nemají gramofon. Tentokrát jsme se rozhodli s vydavatelem PHR Rec. udělat takový „speciální“ náklad, kde bylo 700 ks v klasický černý barvě a celkem 300 ks ve dvou dvou-barevných kombinacích. Název vymýšlel Kečup a ano, přesně tak, počet odpovídá členům kapely a význam je spojený s titulní písní.
Hudební rovina řekl bych zůstává podobná jako minule, klasický punk rock, plus se ta rovina tu nakloní ke ska, tu zase k rock´n´rollu či rocku. V recenzi jsem to kvitoval, protože kdyby byly na desce jen skladby v jednom duchu, asi by působila monotónně. Přemýšlíte při skládání nového alba nad dramaturgií a cíleně střídáte nálady písní?
U nás je autorem hudby i textů výhradně Kečup. S některými texty mu vypomáhá náš kamarád Radek z NEŽFALEŠ. Každopádně vždycky, když Kečup nový songy připravuje, tak se snaží, aby deska byla pestrá a různorodá. Hodně také řešíme pořadí skladeb na albu a celkově, aby tam byla nějaká posloupnost a vývoj.
Okolnosti v minulosti způsobily, že zpíváš ty jako bubeník, což sice není řešení, které by se vůbec nepoužívalo, ale netradiční trochu je. Ve studiu žádný problém, na koncertech to už pro tebe asi není tak komfortní, ale ostatní ti pomáhají častými sbory, takže sem tam si oddychneš. Ale i tak – jak náročné je skloubit bubnování a zpěv? Je na to nějaký recept, trik?
Je to tak, no. Bohužel před pár lety přišel Kečup na delší dobu o hlas a i přes léčbu a „šetření hlasu“ to prostě nešlo. V tý době jsem už na koncertech a starších demonahrávkách zpíval druhý hlasy pod Kečupům zpěv, takže zas taková změna to nebyla. Jen jsem si musel zvyknout, že už to není o tom, že pod Kečupa zazpívám pár slov, nebo vět, ale že to musím zvládnout zazpívat celý. Podle mě je to jen o zvyku. Musíš mít prostě hlavu pořád otočenou na mikrofon a udýchat to. (úsměv)
Na vyznění „Vykřičníků“, jak je nahrávka rovněž označována, se celkem výrazně podílejí i hosté, jednak dechová sekce ve ska věcičkách, a potom Aneta, která velmi pěkně nazpívala písničku „Amy W.“. Aneta už kdysi vypomohla s nějakými sbory, jestli ještě něco nebo někde zpívá, netuším, ale hlas má bezesporu zajímavý a skladbu i album hezky zpestřila. Skládali jste „Amy W.“ rovnou pro ženský zpěv? Aneta byla jasná volba?
Určitě byla. Už před pár lety měl Kečup nápad, že by chtěl složit nějaký další song, kde by byl ženský zpěv. Moje ségra je velkou fanynkou Amy Winehouse, takže to byla jasná volba, nikdo jiný tohle zpívat prostě nemohl. Jinak ségra před lety nazpívala část text u songu „Punk, sex, pivo“ a momentálně zpívá v super big-bandu.
Další vymykající se písní je „Tygr“, což je fikaně předělaná stará hitovka od americké rockové skupiny SURVIVOR (song „Eye Of The Tiger“ je známý i z Rockyho). Jak vás napadlo předělat právě tuhle věc? Asi na ni máte hodně příznivé ohlasy…
Nejdřív jsme ten riff hráli jen jako intro koncertů, a pak přišel Kečup s nápadem udělat z něj celou píseň. Film je samozřejmě kultovní, ale text je spíš takový lokální příběh. Zatím to vypadá, že to u lidí zabírá.
Do třetice něco extra, „Chuligáni II“. Starší skladba, kterou jste znovu nahráli v roce 2023 a umístili na sedmipalec, který je vyprodaný a na různých bazarech se prodává za dost vysoké částky. Byl to důvod, že je na desce? A co říkáte na to, že za singl někdo vyplázne tisícovku i dvě?
Nejdřív to vypadalo, že se ta písnička na desku nedostane, ale protože nás baví ji hrát naživo, nakonec jsme ji na album zařadili. Já osobně bych za singl tolik peněz nedal.
V textech jste v minulosti moc vážných témat neměli, spíše jste jeli na takové té zábavné vlně, na novince je těch těžších záležitostí víc. Nejen generace Z, což je samozřejmě zamyšlení hodné, ale i drogy, nalezení řeči s někým, s kým došlo k přetrhání vztahu, nebo nešťastný život kluka, který překročil čáru a pyká za to. Je to i tím věkem, že vám tyhle myšlenky probíhají hlavami?
Asi je to dáno tím, že postupem času jsou věci, o kterých přemýšlíš víc než dřív a přijdou ti důležitější. Každopádně texty jsou většinou skládány podle nějaký skutečný osoby, nebo příběhu, který se stal nám, nebo našim kamarádům.
Jaký je přínos Radka Šedivého, který pomáhá s texty?
No veliký. (úsměv) Ráďu známe dlouhý léta a dovolím si říct, že je opravdu skvělý a obratný textař. Jednou, když Kečup skládal nějaký song, tak byl zrovna Radek u něj na návštěvě a Kečup mu ten song zahrál s tím, co na něj bude říkat. Neměl úplně doladěný text a Ráďa mu tam nadhodil pár dobrých rýmů. Od té doby se Radek podílí na dokončení textové části každé nové desky.
Pak tam máte text o kapelách, které už působí hodně dlouho a je otázkou, jak dlouho ještě fungovat budou. Pravda, „punks not dead“, ale do kolika let je možné blbnout na pódiích, jezdit nebo létat na turné? Myslíte si, že oslavíte padesát let kapely? Lemmy takhle frčel do sedmdesáti, Charliemu Harperovi je 80, Wattiemu 68, Honzovi Haubertovi 65...
Jak píšeš… nemyslím, že je nějaký věkový omezení a třeba se naší kapele podaří oslavit i tu padesátku. Jediný, co nás může dostat z pódia, je zdraví.
V jakém stavu je podle vás aktuálně tuzemský punk rock? Já jej sleduji jen okrajově prostřednictvím nahrávek, jež se ke mně dostanou, jednou ročně si pak dám Festu ve Vodňanech, ale tam hrají trochu jinak orientované kapely než vy nebo NEŽFALEŠ, HOUBA, N.V.Ú. Kdo je teď nejvíc in a kolik kapel tvoří pomyslné punkrockové jádro modelu 77? Co mladí, zakládají kapely?
Naštěstí pořád vznikají nový, mladý kapely. Je to strašně důležitý a je vidět, že tenhle náš hudební rybníček má pořád co nabídnout. Zrovna teď jsme vymysleli takový „projekt“ na podporu mladých, začínajících kapel, kterým jsme nabídli možnost zahrát si na našich dvou pražských koncertech. Jinak pokud bych měl nějaké „mladší“ kapely vyjmenovat, tak za mě do toho dobře šlapou BEZ ŠANCE, ŠVINDL nebo třeba SPRINGLESS.
Jedním z velkých srdcařů a řekl bych i fundamentů punkové scény je podle mě Pavel Friml, který na PHR Records sype jednu desku za druhou. Vy patříte roky mezi stájové jistoty, vydáváte u PHR nejen vinyly, ale i CD, navíc v poměrně vysokých nákladech. Letošní nosiče vyšly v kolika kusech? Jak dlouho trvalo vyprodání barevných gramo edicí?
Je to tak. S Pavlikem Papagájem spolupracujeme víc než 15 let a on je opravdu takový český Malcolm McLaren. (úsměv) Já už jsem to zmiňoval někde v předchozích otázkách, ale celkový náklad byl 1 000 ks. Z toho dvě barevné dvou kombinace, každá po 150 ks. Těch 300 ks barevných vinylů bylo vyprodáno cca za 20 min., černý jsou ještě pořád k dostání.
PHR nešetří ani na obalech, vám teď vyšlo „jednoalbum“ v gatefold obalu, s textovou přílohou, na níž nechybí ani velká fotka kapely, přes hřbet obalu je nastrčený ještě jakýsi falešný, výprava nadprůměrná. Tyhle věci (gatefold, pěkná příloha nebo ten falešný hřbet) jsou z vašich hlav, nebo to vymýšlí Pavel Friml?
Celý to vymýšlí Kečup, taky se občas divím, kam na to chodí (úsměv), ale samozřejmě to velmi intenzivně konzultuje s Pavlikem Papagájem.
Hrajete velké množství koncertů, stačí pohled na vaše stránky, kde jich máte naplánovaných desítky nejen na letošní, ale i na příští rok. Taky tam máte dny označené „nehrajeme“ na dlouhé měsíce dopředu, to vypovídá o plánování takřka na pětiletky. (úsměv) Za prvé – kolik koncertů ročně považujete za optimum, aby vás to pořád bavilo a zároveň aby tím netrpěly vaše osobní/profesní životy? Za druhé – to plánování to asi opravdu chce, že?
Je super, že ty koncerty jsou. Samozřejmě to má své výhody i nevýhody. Například když plánuješ doma nějakou dovolenou, tak víš přesně, ve kterým termínu můžeš jet… (úsměv) Na druhou stranu zase trochu přicházíš o takový ty náhodný, rychlý akce, kde bys chtěl být, ale nemůžeš, protože máš prostě koncert. Jinak optimum je hrát kolem 60 koncertů ročně… to je takový ideál. A plánování je opravdu potřeba, bez toho bychom dopadli jako před několika lety, kdy jsme měli v pátek koncert v Uherským Hradišti, v sobotu odpoledne v Kamýku nad Vltavou a ten samý den večer v Opavě. (úsměv) Byl to bezva výlet 2x přes celou republiku v jednom víkendu. (úsměv)
Jeden významný koncert jste odehráli nedávno, 1. března jste oslavili 25 let speciálním ne koncertem, ale rovnou festivalem v MeetFactory, velkém klubu s kapacitou 750 lidí. Kolik jich ve finále na vás a vaše tuzemské i zahraniční hosty přišlo? Jak se akce povedla, máte na co vzpomínat?
Jak píšeš, bylo to u nás doma v Praze v MeetFactory. Celkově tam bylo těch kapacitních 750 lidí, takže za nás naprostá spokojenost. Zvuk na pódiu i pod podiem byl skvělej, ale takhle dlouhou zvukovou zkoušku jsme snad nikdy nedělali (úsměv), všude bylo spoustu známých z celý republiky a dokonce dorazili i kamarádi ze Slovenska. Já vždycky na tyhle „výroční“ koncerty zvu i moje rodiče, jako takový malý poděkování, že to s náma takovou dobu vydrželi – máme totiž zkušebnu u nich v garáži. Byl to další krásný milník, ze kterýho si každý odnese asi něco jinýho. Já za sebe to, že ten čas, zážitky, kamarádi, úsilí a rohlíky na tvářích všech návštěvníků za to stály.
