PHR Records vrhá mezi fanoušky ostré špinavé muziky další reediční kousek, asi nejen podle mého mínění přelomové album slovenské skupiny ADCATA „Tma“. To je to album s TÍM obalem, s tím skvělým obalem, který v roce 2015, kdy LP poprvé vyšlo, sklízel obdiv – a sklízet ho může i dnes. Michal Pisklák tehdy vytvořil parádní obraz, kytarista & vokalista Martin Hades pak vkusný design, takže při letošním druhém vydání nebylo třeba nic moc měnit. Přesto k nějakým drobným úpravám došlo. Poprvé byl obal ve formě gatefoldu, nyní tradiční kapsa. Ale to, co bylo uvnitř gatefoldu, je teď na příloze, takže informace nechybí žádné. Logicky chybí loga kooperujících labelů, které se podílely na prvním vydání (tehdy jich bylo dvanáct). A nejviditelnější je upgrade loga na titulu, na novém vydání je dvoubarevné a orámované. A potom desky, ty jsou letos ve dvou barevných variacích, průhledné s černými cákanci a stříbrné s černými cákanci, vždy 150 kusů.
Hudební náplň „Tmy“ velmi trefně popsal Coornelus v dobové recenzi, ale chápu, že ne každý chce překlikávat na další článek, tak přidám pár postřehů taky.
ADACTU lze řadit do hardcore škatulky, ale druhým dechem je nutno doplnit crust, třetím pak death metal a čtvrtým, tišším, punk. A nahlas dodat, že „Tma“ je velmi dobře udělané album. Vyznavači přímočarého crustu si taky přijdou na své, ale co do temp je deska pestrá a nabízí řadu různých poloh. Začátek je opatrnější, „Z mostov stúpa dym“ se rozjíždí ve středních tempech, kytara kouzlí celkem přívětivé melodie a nechybí ani sborový chytlavý refrén; v kontrastu k tomu je Gargamelův hrubý hlas. V druhé polovině ale song rapidně hrubne, dostává deathmetalový háv a kytary jedou takové to špinavé Švédsko à la ENTOMBED, ale to pořád není všechno, melodie se vrací. Hned v úvodní písni jsou určeny mantinely, mezi kterými se další songy odvíjejí, mění se ale kde co. Ani bicí se nedrží jen typického d-beat rytmu, i když ten převládá; Kubo jej ale dokáže v pravý okamžik opustit a zařadit nějaké přechody, a v momentech, kdy muzika zpomalí, může bubeník logicky vsadit na úspornější hru. A nejen v tomto lze hledat onu pestrost, na straně A se hned dvě věci vymykají žánrovým pravidlům. „Zuby závisti“ dlouho valí a valí, crust jak zákon káže, ale prvním příjemným vkladem je atmosférická kytara a druhým pak zajímavě pojaté bezeslovné sbory. „Vlčia krv“ sice začíná podobně jako předchozí skladba, ale pak se překlápí do HC´n´rollu, nebo jak označit přímočaré rytmy, které v ní hrají prim. Vrcholem první poloviny desky jsou „Katastrofy“, jejichž posmutnělou doomovou náladu krásně dotvářejí housle a v níž opět kytara sází pěknou melodii.
I druhá strana začíná vstřícněji, leč po krátkém rockování se rozjede další HC/crustová smršť – a přesně ve chvíli, kdy si říkám, že je to trochu monotónní, zařadí chalani zpátečku a zopakují rockový motiv. K punku má nejblíž „Sám za seba“, myslím v hudební rovině, protože zpěv je i tady hrubý. Gargamel řve ve všech písních, k němu se ve sborech asi přidává kytarista Martin s hlubším hlasem, případně se oba výrazy střídají, takže i v tomto směru je album variabilní. A tuto tezi potvrzuje i „Zlosť“, což je po předchozí punkovce přeřazení na vyšší stupeň rychlosti i tvrdosti, prostě metalový nářez, v němž se na vyznění hodně podílí i výrazná baskytara, která je obecně dobře čitelná na celé nahrávce, jejíž zvuk se mi líbí. Žádný punkový bordel, ale precizně nasnímané nástroje, které jsou dobře identifikovatelné. Pánové nahrávali ve studiu Shaark pod patronátem Pavla Hlavici a Petra Nejezchleby; Shaark byl (a asi pořád je) studio vyhledávané hlavně metalovými kapelami, ale umí tam i jiné žánry – a ADACTA si může za výběr studia gratulovat.
Předposlední „Cesta“ se nikam nežene, je to hezky složená písnička střídavě vedená ve středních a svižných tempech, s krátkým, leč výrazným refrénem. Refrény jsou součástí všech skladeb, takže není nesnadné si je (ty songy i ty refrény) uložit po několika posleších do hlavy a v albu se následně snadno orientovat. Texty, na rozdíl od předchozích alb, kde se kapela věnovala církevním, politickým a společenským nešvarům, jsou tentokrát jiné, asi by se daly označit jako negativní pocity, které celkem trefně shrnuje jeden úryvek:
Uprostred tela
Obrovská diera
Miesto srdca len prázdnota
Zlý pocit zo života
Špatné pocity, to je možná všeříkající na všechny ty deprese, vzteky, závisti, zlosti apod., jež se songy vinou. Texty jsou napsané tak, aby se dobře přednášely, tudíž žádné dlouhé sloky, spíše takové výkřiky, nikoliv apely, prostě zpověď rozervaných duší.
Za tuto reedici budou určitě vděční hlavně ti, kterým původní vydání uteklo. Můžou si za rozumný peníz pořídit za mě pořád nejlepší desku kapely ve slušivém balení a barvách; na gramci vypadá splatter vinyl parádně.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Z mostov stúpa dym
- Neveriaci v osud
- Zuby závisti
- Vlčia krv
- Katastrofy
- Strana B
- Úzkosť
- Sám za seba
- Zlosť
- Cesty
- Rozlúčka
Čas: cca 36 min.
Sestava:
- Gargamel – voice
- Martin Hades – guitar & vocals
- Špendlík – bass
- Kubo – drums
Host:
- Martin Pelikán – violin on track 5
