BEHEMOTH, SATYRICON, ROTTING CHRIST

Necelou dvacítku koncertů po Evropě si na duben naplánovaly tři kapely pohybující se tu více, tu méně ve vodách black metalu, nicméně toho, řekněme, mainstreamového. Krátce před vydáním nové desky se na šňůru vydali polští BEHEMOTH, na Unholy Trinity Tour spojili síly s Nory SATYRICON a Řeky ROTTING CHRIST. Bylo zřejmé, že taková sestava přiláká poměrně výrazné množství fanoušků, zvoleny proto byly prostory O2 Universum, kam se několik tisíc lidí vejde. Vyprodáno sice nebylo, ale solidně plno ano. My jsme protentokrát využili možnosti sezení, místa jsme měli super, téměř uprostřed naproti pódiu.

Loni jsem měl možnost vidět BEHEMOTH i SATYRICON hned několikrát na různých festivalech, obě kapely se zdály být ve velké formě. První jmenovaní do setlistu zařadili množství starších skladeb, což vzhledem k podle mého ne tak velké zajímavosti posledních počinů potěšilo. Norové samozřejmě nevynechali osvědčené hitovky, také se ale nebáli zabrousit do minulosti a v Bergenu se navíc vytasili hned se dvěma sety i s některými dlouho nehranými songy. Bylo tedy na co se těšit.

První třičtvrtěhodina ale patřila řeckým ROTTING CHRIST, s nimiž se hudebně už dlouhou dobu míjím. Naposled mě nějak více bavila deska „Aealo“, které už je ale pěkných 15 let. Ani naživo mě čtveřice při minulých setkáních moc nepřesvědčila a ač jsem měl možnost se loni potkat se Sakisem a je to strašně příjemný chlapík, ani v Praze mě hudebně ROTTING CHRIST nezaujali. Sound nebyl ideální, vokál tak trochu nepasoval ke zbytku ansámblu, nicméně to nebyl ten hlavní problém. Hudba Řeků už prostě působí až příliš jako zábavovka – jednoduché riffy, bicí, neustálé vyvolávání davu, ničím nezajímavé kompozice… Některé skladby působily vyloženě blbě, jiné – kupodivu například zástupce poslední desky „Pro Kristou“ „Like Father, Like Son“ – jakžtakž bavily, ale jako celek to prostě působilo tak nějak pubertálně. Kostis na kytaře je sice nesmírně šikovný borec, ale to prostě k nějakému většímu zážitku nedostačuje. Překvapivě výrazná část playlistu patřila desce „Κατά τον δαίμονα εαυτού“ (2013), došlo i na jednu skladbu Sakisovy jiné bandy THOU ART LORD, ale 45 minut bylo až až.

Jen necelých 20 minut stačilo k výměně skvader na stage, aby po krátkém intru nastoupil civilně působící Satyr se svou družinou za tónů hitovky „Now, Diabolical“. Během prvních pár sekund se zvuk ustálil na naprosto vynikající úrovni, všechno bylo slyšitelné dokonale, Frostovy bicí tentokrát zněly sušeji a virbl nebyl tolik nahallovaný, ale výsledku to neuškodilo. Na rozdíl od předcházející bandy, SATYRICON se nezdržovali delšími projevy a sypali jednu skladbu za druhou. Setlist tentokrát založili spíše na novodobější éře, tudíž následovaly „Our World, It Rumbles Tonight“, „Black Crow on a Tombstone“ či šlapavá „The Wolfpack“. Pětici to šlapalo excelentně, podpořena byla i zajímavou a na SATYRICON poměrně neotřelou světelnou show.

Vrchol pro mě přišel v polovině setu se zvoláním „Kampen mot Gud og hvitekrist er igang!“, po němž samozřejmě následoval otvírák z kultovní desky „The Shadowthrone“ „Hvite Krists død“. Tahle skladba sedla neskutečně. Ačkoli následující „Black Wings and Withering Gloom“ pochází z úplně jiného období SATYRICON, atmosférou po kultovce sedla vlastně výborně. A pak už se sázelo na jistotu. „The Pentagram Burns“, „Fuel for Hatred“, „Mother North“ a závěrečná „K.I.N.G.“, čtyři skladby, které tak nějak očekáváte od kapely pokaždé. Nevadila by mi občas určitá obměna, ale je to logické, patří mezi koncertně skvěle fungující songy. Na první dvě zmíněné pecky Satyr na sebe vzal i kytaru. Celkově SATYRICON opět za jedna, skvěle to odsejpalo, Satyr sice působil trochu odtažitěji, ale průběhu setu to prospělo.

Setlist SATYRICON:

1. Now, Diabolical
2. Our World, It Rumbles Tonight
3. Black Crow on a Tombstone
4. The Wolfpack
5. Hvite Krists død
6. Black Wings and Withering Gloom
7. The Pentagram Burns
8. Fuel for Hatred
9. Mother North
10. K.I.N.G.

Show BEHEMOTH dozrála v posledních letech do dokonalosti. Už před nějakou dobu v pražském Foru Karlín to byl zážitek, dokonce i letní festivalové koncerty stály za to, v tomto ohledu se dala tedy očekávat vysoká profesionalita. Stejně jako dříve před začátkem zakrývala stage bílá plachta, tentokrát se ale za ní při intru nekývala Nergalova silueta. Změnou byl také otvírák koncertu, a to „The Shadow Elite“ z nového alba „The Shit ov God“, skladba, která nasvědčuje, že by novinka BEHEMOTH mohla být o něco silnější než její předchůdce.

Zvuk nebyl zpočátku tak excelentní jako u SATYRICON, ale vše se poměrně rychle povedlo sladit, i když se i s odstupem domnívám, že takové dokonalosti jako u Norů dosaženo nebylo. Opět je ale nutné pochválit setlist, v němž se zprvu prolínaly zejména skladby z precizních desek „The Satanist“ a „Demigod“ a z novinky, přičemž titulní „The Shit ov God“ je sice studiově trochu slabší než například „The Shadow Elite“, ale naživo s intrem a se světelně zvýrazněným Infernem za bicími to mělo sílu. Album „Evangelion“ bylo zastoupené klipovkou „Ov Fire and the Void“, z novinky zazněla ještě třetí singlovka „Lvciferaeon“, chybět nemohla ani popovka „Bartzabel“.

Jeden z vrcholů setu ale přišel, alespoň tedy vizuálně, s intrem „Solve“ a návaznou „Wolves ov Siberia“. BEHEMOTH tento song totiž odehráli s na čtveřici namířenými kuželovitými světly za lehce průsvitnou oponou, na které zároveň probíhala jemná projekce. Skvělý, zatraceně skvělý nápad, působilo to svěže, atmosféricky. Přitom taková blbost, hehe. Celkově je nutno se u vizuální a zejména světelné show pozastavit, protože upřímně, v tomto žánru nic lepšího nenajdete. Profesionální, nesmírně přesná práce, světla plně korespondující s jednotlivými údery do bicích, zajímavé prolínání. Do toho Orion se Sethem občas vyběhnou na krajní piedestaly, občas přinesou pochodně, občas celé pódium zahalí ohně, na závěr samozřejmě nechyběly ani konfety. Pořád se něco děje.

A hudebně jsou Poláci i po těch letech také pořád ve formě. Závěr setu byl ve znamení starších skladeb, takže zazněla rubanice „Christians to the Lions“, kde sice první riff vyzněl trochu chaoticky (aspoň se zase potvrdilo, že BEHEMOTH nehrajou na playback, jak někteří znalci tvrdí, haha), následně dnes již tradiční zásah do prvního dema s „Cursed Angel of Doom“ a pak hitovka „Chant of Eschaton 2000“. Samozřejmě přídavek se očekával, „O Father O Satan O Sun“, pódium postupně potemnělo a zhruba 75minutovému koncertu byl konec.

Setlist BEHEMOTH:

1. The Shadow Elite
2. Ora Pro Nobis Lucifer
3. Demigod
4. The Shit ov God
5. Conquer All
6. Blow Your Trumpet, Gabriel
7. Ov Fire and the Void
8. Lvciferaeon
9. Bartzabel
10. Solve
11. Wolves ov Siberia
12. Once Upon a Pale Horse
13. Christians to the Lions
14. Cursed Angel of Doom
15. Chant of Eschaton 2000
16. O Father O Satan O Sun!

BEHEMOTH samozřejmě tím, že mají úspěch, vzbuzují kontroverzi, vyslechnou si spoustu řečí o „šaškárně“, „divadlu“ a tak dále. Divadlo to je, to je fakt, není to už ta neurvalá syrová banda z před 20 let, jejich show jsou prostě profi, každá vteřina je jasně určena. Zážitek je to ale perfektní i opakovaně. Navíc zde se nebavíme o kapele, která by stála jen a pouze na vizuálu. Je to banda skvělých muzikantů, kteří stále za tu hodinu a čtvrt ze sebe dostávají maximum a prostě se jim to vyplácí. Za mě tedy BEHEMOTH opět skvěle, stejně tak SATYRICON. ROTTING CHRIST bohužel, nejsem cílovka. O2 Universum se ukázalo jako vhodný prostor pro takovou akci, cením, že je v něm dostatečný počet hajzlů, takže i při náporu mezi kapelami člověk nestráví ve frontě víc než minuty. Staropramen bohužel, co se dá dělat… jinak ale byla nabídka různých dalších nápojů i nějakého toho jídla v cajku. Kolem a kolem, super gig.