Kubina:
Na kapelu MECHANIC TYRANTS se těšila spousta mých přátel. Není divu. Bavoři hrají poctivý speed metal. Dva muzikanti dříve hráli ve skupině TÖRPEDO, která kdysi v Písku už vystupovala taky; tuším na Iron River festu. Dorazil jsem sice během rozběhnutého setu, protože mě zdrželo tři čtvrtě kilo hranolek a pálivé kuřecí směsice, ale na některé unavené návštěvníky musela hudba, jež měla feel starých MEGADETH alb, působit jako dobrý nakopávač. Nejhitovější skladbou byla „Sons of Evil“.
Po nich nastoupili Španělové SAVAGED. Další déjà vu. Frontmana a bubeníka publikum Divadla Pod Čarou vidělo rok před tím jako sólového kytaristu a basáka RAPTORE. Nejednalo se o nic převratného, ale neurazilo to. Blonďatý kytarista Jamie Killhead byl hlavním tahounem. Jeho vokály jsou na koncertě o minimálně level výš než u kolegy z RAPTORE. Někteří fanoušci chtěli vědět, co používá za lak na vlasy.
Empire State TOWER vizuálně působili velice exoticky. Ať už se budeme bavit o zpěvaččině odvážném oblečku nebo dredatém basákovi, z kterého visely nějaké veverky. V kombinaci s hudebním nadšením pro tradiční heavy metal, změnami nálad a pronikavými emotivními zpěvy to celé působilo skoro spirituálně. Nedaly se od té show odtrhnout oči. Sice zazněly novinky z připravované desky „Let There Be Dark“ (mimochodem zrovna poslouchám), ale drtivá většina skladeb pocházela ze záznamu „Shock To the System“. Nakažlivá energická hudba byla vítězstvím. Dost možná vrchol HMT.
Johan:
V sobotu se začínalo hrát už v 15.00, na programu bylo osm kapel, což jsem opět vyhodnotil jako příliš a nasměroval příjezd na IRON CURTAIN, o nichž jsem měl mlhavé povědomí díky někdejší Peťanově recenzi. Čekal jsem hodně živou partu a očekávání byla naplněna na 100 %. Španělů bylo plné pódium, jejich heavy metal tradičního ražení obsahoval všechny typické žánrové atributy – silné melodie, sóla, refrény –, vše hezky pasovalo a energie se přelévala mezi jevištěm a hledištěm takřka hmatatelně.
Ještě lepší dojem zanechali NIGHT. Z pohledu dramaturgie akce lehký krok stranou, ale vítaný. NIGHT hrají hard rock, ale hard rock živelný, barevný, skvěle nazvučený – Amák odváděl celý festival dobrou práci, pokud si kapela nevymyslela nějaký nesmysl (viz dále). Ale zpět k NIGHT, Švédové upoutali nejen hudbou, ale i precizními zpěvy – u mikrofonu strávil nejvíce času kytarista Burning Fire, ale zdárně mu sekundoval i kolega Highway Filip a dokonce i bubeník Linus Fritzson. Pozorní a pamětí disponující jedinci si určitě všimli, že polovina kapely se v Písku už objevila, v roce 2023 v řadách AMBUSH, kteří tehdy taky předvedli parádní výkon. NIGHT, ač nejméně metal, byli nejlepší kapelou sobotního matiné.
Po dvou špičkových koncertech přišel sešup. BLAZON STONE mi nesedli a byli jedinou kapelou, kterou jsem po zhruba třech skladbách nechal osudu a šel někam diskutovat o nesmrtelnosti metalu. (úsměv) Prvním důvodem byl debilní zvuk bicích. Kopáky byly nesmyslně vytažené a natrigrované, takže duněly nad vším ostatním, navíc mi přišlo, že bicmen spoléhá hlavně na rychlé nohy a rukama až tak zajímavě nepracuje. Druhým neduhem byl zvuk kytar, které zněly zašmodrchaně, nevýrazně, takže jsem se v muzice nevyznal, což je u heavy metalu problém. Možná mě taky hodně namlsali NIGHT, kteří byli jako z jiného vesmíru, možná… nevím. Někdo říkal, že jsou BLAZON STONE něco jako RUNNING WILD pro chudé, asi na tom něco může být, kdybych jejich hudbě rozuměl. A vlastně nechápu, že tak zkušení muzikanti mající za sebou působení v asi dvaceti kapelách a fungující paralelně asi v deseti vymyslí takovou kravinu, jako je trigrování, myslím, jako jediná kapela z těch, jež jsem za dva dny slyšel.
TYRANN zase zvedli laťku do správné výšky. Švédská kapela se dá považovat za skvostný úlovek, protože koncertuje sporadicky, což je způsobeno tím, že oba kytaristé zároveň působí v populárních TRIBULATION, kteří mají logicky při koncertování přednost. Ostatně TYRANN potvrdili účast na Heavy Metal Thunder jako poslední, až když měli jasno o programu TRIBULATION na začátek jara. TYRANN, stejně jako všechny předešlé kapely, začali přesně na čas (v půl desáté) a během pětačtyřiceti minut rozparádili publikum podobně jako v pátek AMETHYST. Skokani a plavci, ruce fanoušků nad hlavami, nějaké to skandování, prostě parádní atmosféra, kterou samozřejmě způsobila výborná muzika postavená na základech klasického heavy metalu.
Poslední slot připadl PAGAN ALTAR. Legendární anglická kapela opředená pavučinou různých zajímavostí (u zrodu stáli v roce 1978 zpěvák Terry Jones, kterému tehdy bylo 33 let, a jeho syn, kytarista Alan Jones, tomu bylo 16 let, takže si lze snadno spočítat, kolik bylo taťkovi, když se mu kluk narodil; debutové album, nahrané v roce 1982, vyšlo až v roce 1998; kapela měla dlouhatánskou koncertní pauzu mezi roky 1986-2004; kytarista Alan, kterému je nyní 62 let, je v sestavě dodnes) byla dalším vybočením z heavymetalového zaměření HMT – jejich hudba je sice řádně heavy, ale zároveň taky hodně doom. Celkem dlouhé songy ale nepůsobily stereotypním dojmem, naopak, silné klenuté melodie se střídaly s pochodovými rytmy, do toho pěl nejmladší člen Brendan silným hlasem, výrazně se projevoval i basák, jehož nástroj byl pěkně slyšet (což platilo o více kapelách, opět musím vzpomenout na zvuk, který byl s jedinou výjimkou celý festival skvělý), PAGAN ALTAR prostě zanechali výborný dojem a uzavřeli se ctí pátý ročník festivalu, jehož věhlas dávno překročil hranice České republiky – a to nemyslím jen z pohledu fanoušků, ale i kapel, které se pořadatelům samy ozývají s tím, že by si chtěly zahrát.
Nedivím se jim, akce je perfektně zorganizovaná, všechno šlape jako na drátkách, hrací časy jsou dodržovány na minutku, navíc je program postaven s velkou dávkou rozumu, protože se nehraje déle než do půlnoci – poslední kapela začínala v pátek i v sobotu ve 22.30, což je prostě ideál, žádné natahování do ranních hodin. I tak se pár jedinců konce nedočkalo, protože na nich kombinace řízné muziky a řízného piva i nějakých ostřejších tekutin zanechala určité následky. (úsměv) Ale i tak bylo na PAGAN ALTAR ve 23.10, kdy jsem se vydal k domovu, plno, takže vše OK, žádné hraní do poloprázdného sálu.
Letošní HáEmTé se povedl na jedničku, příští rok předpokládám opět plný, jen za dva dny akce se na příští ročník prodalo přes 100 vstupenek, takže počítám, že brzy bude vyprodáno. Na podzimní Thrash Nightmare, který proběhne 10. a 11. října, ještě pár lístků zbývá, takže kdo chce vidět HIRAX, HELLBUTCHER, DARKNESS, NOCTURNAL a další, má ještě šanci.
Fotky: Skalík
