Existence skupiny LICHOČAR se začala odvíjet v roce 2018, kdy se tři kamarádky dohodly, že spolu začnou hrát a psát. Hrát hudbu inspirovanou evropskými mytologiemi napříč kontinentem, psát k ní texty a zároveň knihu o Lichočarovi, což je „pěkná potvora“, jak hudebnice říkají. Kniha by měla zanedlouho vyjít, CD s dosavadním materiálem vyšlo loni jako hezky vypravený digipack. Podílela se na něm sestava, která se rozrostla na šest dívek, přičemž nástrojové obsazení čítá mandolínu, kytaru, flétnu, cello, různé bubny, většina členek i zpívá. Svůj žánr LICHOČAR označují jako witch folk, což naznačuje, že o tradiční hudební žánr svázaný pravidly se jednat nebude. „Některé písničky mají blíž k severskému dark folku, některé ke slovanskému pagan folku, sem tam vykoukne něco šmrncnutého irským tradfolkem, sem tam něco ambientovějšího a tak dále,“ představuje skupina svou hudbu; hudbu, která se v mém přehrávači objevuje sporadicky, nebo spíše vůbec, určitá paralela se dá možná vysledovat s projektem JEDEN KMEN, jehož nahrávky jsem měl možnost také recenzovat.
Jak je patrné z názvu, na CD jsou umístěny skladby ze dvou nahrávek: eponymního debutu a navazujícího EP „Tři matičky“. Debut se nahrával v roce 2021 v celkem punkových domácích podmínkách, dvě skladby z EP ve studiu Indies a jedna v jeskyni (!). Nicméně na zvuku se různé postupy a přístupy negativně nepodepsaly, mix a mastering asi pomohly, postarali se o ně machři, kteří se zvukařinou zabývají na profi úrovni.
Děvčata taky nejsou hudebním vzděláním nepopsané listy, většina jich absolvovala nějaké umělecké vzdělání, působila ve folklórních souborech nebo dalších hudebních projektech, instrumentální i vokální stránka je zvládnutá kvalitně, nic nepůsobí křečovitě, neumětelsky nebo u zpěvů netrhá uši. Je potom na vkusu posluchačů, jestli se jim podaří na vlnu witch folku naladit, nebo ne.
- „Lichočar“
Ono naladění začíná intrem, v němž je do přírodních zvuků recitováno jazykem, který nejsem schopný rozluštit. (úsměv) Ale překladač nabízí řečtinu, takže asi tak. „Na fyzickém albu se nachází starořečtina, vymřelý skandinávsko-skotský jazyk norn, staroseverština, staročeština, čeština, slovenština, rusínština, vymyšlený anglický dialekt, okcitánština, dánština, ukrajinština…“, vysvětluje mandolinistka Romana, takže celkem rozmanitý výběr. Významu textů, které nejsou v češtině a slovenštině, bude asi rozumět jen kapela a hrstka lingvistických nadšenců, ale pokud by někdo toužil po exkurzi do Lichočarova světa, na Bandcampu texty jsou, některé i v anglických překladech.
Po intru následuje několik pomalých písní, v nichž je kladen důraz na zpěvy a nástroje slouží jako nenápadný doprovod – dívky rozechvívají struny jen zlehka, rytmika se taky drží zkrátka. Zatímco „Obadeea“ působí pozitivně, „Matičky (Urð hétu ęina)“ mají pochmurný ráz, který ještě podtrhuje brumle a hrdelní zpěv a didgeridoo hostujícího Jonáše Onderky. „Pod tisem“ je košatá skladba, ve které se zvuky nástrojů hezky proplétají, více prostoru dostává flétna, opět ji zdrsňuje Jonášovo hrdlo a povznáší ženský bezeslovný zpěv.
S pětkou se přesouváme do pohádky. Na začátku je promluva v češtině, která navozuje tísnivou atmosféru, „Lihopolka...“ ale následně rozkvete do veselé a svižné písničky, jež by se mohla hrát někde u ohně, kolem kterého by tančily čarodějky – tady ten witch folk sedí, stejně jako sedí slovenština do zhudebněné pověsti „O lichnickej hradnej panne“ (O lichniceké panně Miladě) . V „Mezitím v podhradí“ se hodně mluví, trochu pěje a nervně hraje; text vychází ze středověkého rukopisu Tkadleček a lidové písně „Ja počkaj, počkaj, šelmo jakási“. Tahle pasáž alba (6, 7) připomíná Erbenovy balady, alespoň pocitově, nic veselého, naopak. A kapele se podařilo onu tíseň velmi dobře navodit, pohrát si s detaily, použít smutné tóny, což není u cella problém, ale i flétna hraje teskné melodie.
Světlo přináší instrumentální kratší položka, na níž navazuje„O Dimce“ rozdělená do dvou partů; první je těžko uchopitelný, druhý zpočátku taky. Hudební doprovod k lidové „Teče voda, teče“ mi taky do uší neleze, stejně jako polohy zpěvu, které připomínají moravské lidovky, které mi nikdy neděly.
Mnohem lépe na mě působí „Orkneyjar“, další zhudebněný zahraniční text, tentokrát „The Great Silkie of Sule Skerry", což je lidová keltská píseň z Orknejí a Shetland. Pro mě vrchol první části CD, křehká písnička, v níž zvuky moře působí kontrastně vůči éterickým vokálům a minimalistickému vybrnkávání. I „Skerrie“ má co do činění s ostrovy (skerries jsou neobydlené malé skalnaté ostrůvky) a skladba plynule navazuje na předchozí a používají se v ní obdobné výrazové prostředky. Ke slovanské poetice i přírodě se vrací poslední „Věky kráčí loukou, lesem“, trojblok v závěru má až romantický rozměr,
- „Tři matičky“
Cca desetiminutové EP obsahuje dva košatější a aranžérsky bohatější songy a jeden řekl bych experimentální. Nakolik to souvisí se způsobem nahrávání, je otázka, ale možná právě pro jistou neuchopitelnost byla „Záznamka ze svatojiřského skriptoria“ nahrána v jeskyni Pekárna v Mariánském údolí. Polovina songu je šeptána/recitována, hlasy jsou zahaleny v jakémsi mlžném oparu a místy působí vyděšeně, slyšet jsou zvuky kapající vody, šumy, pár tónů, pak se přejde do bezeslovného prozpěvování vysokým hláskem, které doprovází nejspíš bohdrán a nějaké klávesové temné zvuky. Nic pro běžného posluchače… Dvě okolní písně jsou z jiného těsta, „Svědectví (Ai vist lo lop)“ připomíná středověké hrdinské písně, část textu je z okcitánské dobové skladby, část slovensky; podobná hudba se provozuje na různých hradních slavnostech, rytířských kláních apod., LICHOČAR ale nejdou posluchači tak naproti, jako to dělávali/jí trubadúři nebo minnesängři. Poslední „Tohdi nebuło neba“ je další tradicionál, tentokrát z Ukrajiny, ve slovanském duchu jej pojali i LICHOČAR, a drží se zkrátka, žádné rozjuchané party, ale, jak se říká, smutná slovanská duše. Opět převažuje zpěv a jemná muzika, ale nástroje se střídají či prolínají; jak jsem psal v úvodu, aranže jsou propracovanější než na první nahrávce.
CD vyšlo v šestistránkovém digipacku. Titulní stranu zdobí zajímavý motiv tří ženských postav, který je inspirovaný landartem Tři bohyně od Lenky Trčkové, přemaloval jej Robin Remeš. Na dalších stránkách skládačky jsou informace týkající se autorství všech skladeb, sestava s podrobným rozpisem nástrojů, krátké info o kapele v angličtině, chybí fotografie, což mi v případě kapely, která vystupuje v kostýmech, přijde škoda.
Aktuálně LICHOČAR působí v sestavě doplněné o kytaristu, takže se z ryze ženské kapely stala smíšená, hrají koncerty a pracují na novém materiálu. Nedávno oklipovali“ novou písničku „Cmavá noc“ a poté zveřejnili skladbu „Sól valtíva“.
Bez bodového hodnocení.
Seznam skladeb:
- Lichočar
- er (Μοίρες)
- Obadeea
- Matičky (Urð hétu ęina)
- Pod tisem
- Lihopolka aneb Tam, kde lišky dávají dobrou noc
- O lichnickej hradnej panne
- Mezitím v podhradí
- A Shabby Wickman
- O Dimce pt. 1
- O Dimce pt. 2
- Orkneyjar
- Skerrie
- Věky kráčí loukou, lesem
- Tři matičky
- Svědectví (Ai vist lo lop)
- Záznamka ze svatojiřského skriptoria
- Tohdi nebuło neba
Čas: 50:36
Sestava (podrobně v galerii):
- Romana Švachová
- Denisa Kašpar Jesenská
- Veronika Dubská
- Radka Grohová
- Kristýna Hvižďová
- Michaela Osičková
Hosté:
- Jonáš Onderka
- Vladimíra Salášková
https://bio.site/lichocar
https://li.sten.to/lichocar
Facebook
Bandcamp
YouTube
