Ahoj. LICHOČAR je netradiční název, jaké je pozadí jeho vzniku? A vzniku kapely vůbec?
Ahoj! Naše kapela vznikla na podzim roku 2018. Slovo „Lichočar“ se mi nějak vkradlo do hlavy potom, co jsem se nějakou dobu přehrabovala věcmi ke slovanské mytologii, mimo jiné i pohádkami a pověstmi o polském Lichu či pozapomenuté české lichoradce neboli Bídě. Řekla jsem o tom svým kamarádkám zpěvačce a flétnistce a chvíli jsme mudrovaly, co by to asi tak mohlo být za bytost, tenhle Lichočar, no a protože se nám to pohádkaření zalíbilo, rozhodly jsme se jednak založit kapelu a jednak zkusit o Lichočarovi napsat knížku. Kapela od té doby urazila kousek cesty a knihu jsme letos konečně dopsaly. Vyjde příští rok.
Když jste kapelu zakládaly, byly jste rozhodnuty, jakým směrem ji budete směřovat? Všiml jsem si, že svou hudbu označujete jako witch folk. Co si pod tím mohou ti, kteří vás neznají, představit? Jaké kapely nebo umělce byste mohly označit jako inspirační zdroje?
Co si představit pod škatulkou „witch folk“? Že jsme banda jezinek, co se schází u ohně a hraje si tam jezinkovské balady a odrhovačky. A občas možná zazní nějaké autentické zaklínadlo doložené v etnografických zdrojích nebo v nějaké literární památce, například zaklínadlo žítkovské bohyně Irmy Gabrhelové, které jsme vetkli do singlu „Cmavá noc“, což je jinak kombinace tří kopaničářských lidovek, které jsme propojili v jeden hudební příběh.
My jsme na začátku věděly, že přinejmenším první album chceme pojmout jako hudební storytelling a soundtrack k chystané knížce. Chtěly jsme, aby písně na něm souvisely s důležitými kapitolami nebo motivy Lichočarova příběhu a dokreslovaly jeho atmosféru. Tohle je důvod, proč si na debutovém albu osaháváme vlastně několik různých příbuzných (pod)žánrů. Některé písničky mají blíž k severskému dark folku, některé ke slovanskému pagan folku, sem tam vykoukne něco šmrncnutého irským tradfolkem, sem tam něco ambientovějšího a tak dále. Jde o snahu navodit představu různých momentů i míst. A přišlo nám, že v důsledku nám vznikla taková naše směska, o které se nedá úplně říct, kam patří. Tak jsme tomu začali říkat witch folk, protože se nám tam čím dál patrněji vkrádalo a promítalo téma nějakého intuitivního hojení se a léčení z traumatu – což je v kontextu pohanských komunit doména vesnických čarodějnic, léčitelů, bab utrejchových. Dneska vidím, že do podobného místa se dostávají i jiné kapely, když tvrdí, že hrají například wyrd folk. Takže: rozhodnutí „dělat soundtrack“ nám co do témat poskytlo hlubokou živnou půdy i více možností, ale taky se nám vpravdě lichočarsky vymstilo, protože připravit knihu o Lichočarovi nám trvalo o několik let déle než složit, nahrát a vydat album připravované k ní. (smích)
Co se týče hudebních idolů, tak samozřejmě nejde nezmínit HEILUNG, Eivør Pálsdóttir, PERCIVAL… Pak jsou tu ale i obskurnější vlivy jako Tanya Tagaq a taky nejrůznější filmové i herní soundtracky a jejich skladatelé, například Jeremy Soule, ale klidně i Rachel Portman. Popřípadě osobité sólistky jako Zoe Keating, Jo Quail, Tori Amos a spousta dalších.
Podle fotek, které lze zhlédnout na internetu, je vás v kapele nemálo, nástrojové obsazení je také celkem pestré. Takže kdo tvoří aktuální sestavu?
Momentálně v kapele kromě mě aktivně působí kytaristka a kytarista, cellistka, flétnistka, bubenice-bodhránistka a druhá bubenice se šamanským bubnem. Ta buben občas vymění za indický shruti box. Kromě cellistky a kytaristy všichni v kapele taky zpíváme, skřehotáme, jekáme, pronášíme recitativy a tak všelijak.
Nedávno vám vyšlo debutové CD, na kterém je poměrně hodně muziky. Kdy a kde proběhlo nahrávání?
Naše fyzické album je dvojtitul. Nachází se na něm naše eponymní debutové album „Lichočar“ i dlouho plánovaný dodatek k němu, EP „Tři matičky“. Digitálně vyšly tyhle nahrávky separátně. Debutové album jsme nahrávaly v létě 2021 v trochu jiné kapelní sestavě a ve veskrze punkových podmínkách – v rohu obýváku naší druhé bubenice jsme postavily nahrávací bunkr, koupily jednu zvukovku, několik univerzálních mikrofonů, sestavily harmonogram pro nahrávání po jednotlivých stopách a věnovaly tomu víceméně celé léto, kdy jsme se v bunkru jedna po druhé střídaly. Nahrávky jsme pak poslaly zvukaři Michalovi Basárovi, který žije v Nizozemsku, a po Skypu jsme s ním ladily mixy. Nebyl to úplně běžný postup a album má řadu různých much, ale chlácholíme se, že na debut dobrý. (úsměv)
Dodatkové EP vznikalo loni a dvě skladby z něj jsme nahrávali s Dušanem Součkem z brněnského Studia Indies u něj ve studiu a Dušan je pak i zmixoval. Jednu skladbu jsme pak zkusili nahrát trochu experimentálně, konkrétně s rekordérem v jeskyni Pekárna v Mariánském údolí, a mixovala ji naše cellistka.
Výsledné fyzické album je limitka, nechali jsme vyrobit 200 kusů, prodáváme jej za 300 Kč/ks. Prodávat jsme jej začali loni koncem října a zatím zmizela cca čtvrtina nákladu. CD se prodává hlavně na koncertech, ale dá se objednat i na Bandcampu.
Album vyšlo vaším vlastním nákladem. Ono najít vydavatele pro takhle neobvyklou produkci asi není snadné… Firmu na vydání jste nehledali, chtěli jste mít vše pod kontrolou?
Ne, nehledali jsme vydavatele. Třeba to bude na pořadu dne později a třeba ne. Slyšeli jsme od jiných hudebníků, že doby, kdy hudební producenti nabírali hudebníky „z ulice“, jsou definitivně pasé, pokud vůbec někdy byly, a že dokud člověk nemá tolik a tolik posluchačů na streamovacích platformách, žádná nahrávací společnost se s ním nebude bavit. Jestli je to pravda, nevím, ale faktem je, že dneska musí být hudebník i markeťák a takřečený „content creator“, nejlépe rovnou asi influencer. Stalo se pro mě smutným standardem, že stále větší porci času trávíte obsluhou sociálních sítí.
Na albu jsou názvy skladeb i texty v různých jazycích. Texty ale v obalu nejsou, takže o čem zpíváte a jaké jazyky používáte?
Zpíváme v různých jazycích. Často v těch vymřelých nebo se jedná o nepříliš známé dialekty či malé evropské jazyky. Na fyzickém albu se nachází starořečtina, vymřelý skandinávsko-skotský jazyk norn, staroseverština, staročeština, čeština, slovenština, rusínština, vymyšlený anglický dialekt, okcitánština, dánština, ukrajinština… Většina našich textů jsou buď úryvky z literárních památek (třeba ze staročeského Tkadlečka) nebo lidovky, ke kterým jsme vytvořili vlastní hudbu. Ale např. text písně „O lichnickej hradnej panne“ napsala naše kytaristka, avšak inspirovaný je pověstí o lichnické panně Miladě.
A proč si vybíráme obskurní evropské jazyky nebo dialekty? Souvisí to s naším zaměřením na pozapomenutou mytologii nebo pohanské zvyky, ze kterých se dodnes dochovaly útržky v současných pokřesťanštěných evropských tradicích a zvycích, ale které přinejmenším našinci často nechápou, protože mnohdy spíš neznají vlastní kulturní kořeny. Texty na fyzickém albu se pak tematicky točí kolem Lichočara, nebožáků, kteří s ním přišli do styku, a Sudiček i jejich všelijakých evropských inkarnací (Moiry, Parky, Norny, …). Tři matičky, jak jim říkáme my, jsou v našem příběhu trojjedinou bytostí, která Lichočara kdysi přivedla na svět. Původně byl jejich drobným pomahačem, ale časem se ten chudák stal – ne tak úplně vlastní vinou – démonem neštěstí a bídy.
Design obalu odpovídá hudební náplni. Je pro vás vizuální prezentace kapely důležitá?
Autorem loga i přebalu fyzického alba je náš kamarád, grafik a autor deskovky Robin Remeš. Důležitost těmto prvkům přisuzujeme velkou, protože jde o další médium pro náš příběh. Naše logo obsahuje kromě stylizovaného nápisu v latince i nápis ve starokeltském klínovém písmu ogam, říká se mu taky „stromové písmo“. Ogam jsme vybrali, protože v Lichočarově příběhu hraje významnou roli i strom života, potažmo keltští Bójové, kteří žili na našem území do 8. roku př.n.l. Robin celé logo ručně vyřezal do špalku, řezbu otiskl na papír a pak ji zdigitalizoval.
Co se týče grafiky na přebalu alba, jde o Robinovu malbu Tří matiček inspirovanou landartem a fotografií tohoto landartu, který před lety v krajině vytvořila experimentální fotografka a pedagožka Lenka Trčková a pojmenovala jej Tři bohyně. S Lenkou naše kapela dlouhodobě spolupracuje, mimo jiné díky i tomuto landartu, který Lenka vytvořila sama ještě předtím, než ji naše kapela oslovila. Na fotky původního Lenčina landartu se dá kouknout na jejím Instagramu tady:.
Vystupujete v kostýmech, v klipech je na sobě samozřejmě máte taky, k tomu nějaké rekvizity… Vycházíte při výrobě kostýmů z historickýc pramenů, dochovaných vzorů, nebo jdete svou cestou a vytváříte originální ošacení? A necháváte si je někde šít, nebo jde o vaši práci?
V kostýmech nejsme nějak historicky věrní. U nich nejde o žádný pokus o reenactment nebo rekonstrukci, v tomhle ohledu jsme spíš fantasy kapela. Ale kostýmy si tvoříme vlastníma rukama. Kdo to umí, ten si něco ušil, něco byly původně staré věci z půdy, z babiččiny skříně nebo z druhé ruky, které jsme přetvořili. Něco je v lese posbírané a doma upravené. Například naše věnce nebo masky. To jsou všechno takové drobné rukodělné projekty a zároveň suvenýry.
Možností koncertování pro kapely vašeho zaměření asi není tolik jako pro ty, které hrají masovější žánry. Kolik koncertů máte za sebou? Kde vás mohou fanoušci živě potkávat? U nás asi nemá tahle hudba takové zázemí nebo publikum jako v zahraničí – chtěli byste si taky zahrát mimo naši republiku?
Koncertujeme od léta 2022 a máme za sebou dohromady kolem třiceti vystoupení. Nejpovedenější bylo asi vystoupení v pražském Futurum Music Baru na letošním minifestivalu Medieval Rock Night nebo na naší vlastní samhainové oslavě v brněnském Music Labu. V domovském Brně a okolí hrajeme často na různých menších akcích, ale loni jsme si zajeli například taky na Slovensko na fORMA fEST a letos máme v plánu například Midsummer Tunes u Máchova jezera. A rádi bychom vyjeli do Polska nebo někam jinam po Evropě na nějaký žánrově blízký festival. V Litvě se bienálně konal Menuo Juodaragis, který ale pořadatelé loni ukončili. My jsme se tam podívat nestihli, což nás hodně mrzí. Na nějakou podobnou akci bychom zajeli moc rádi.
Jak složité je nazvučení vaší kapely na pódiích?
Tohle je rána na solar. (smích) Je to tak složité a přitom zásadní, že letos jsme nejenomže zainvestovali do vlastní ozvučovací techniky a in-earových odposlechů, ale taky jsme začali shánět vlastního zvukaře. Hrajeme raději akusticky, pokud to jde.
Co aktuálně naplňuje vaše dny a co plánujete?
Momentálně pracujeme na druhém albu. Budeme dál rozvíjet Lichočarovo universum, čerpat z evropské mytologie, orientovat se na málo známé evropské jazyky a tak dále, zkrátka pokračovat v tom, k čemu jsme už položili základy. Některé podobné a spřátelené projekty/kapely (NEMUER, JEDEN KMEN) s každým albem razantně mění styl nebo koncept. My podobný obrat neplánujeme. A jak už jsem zmínila, kromě nahrávání druhého alba se taky chystáme vydat u etablovaného pražského nakladatele naši knihu o Lichočarovi, z čehož máme velikou radost. (úsměv)
https://bio.site/lichocar
https://li.sten.to/lichocar
Facebook
Bandcamp
YouTube
