Jak už jsem se zmínil v nedávné recenzi, dělníci HORNDAL a jejich hradecká zastávka skočili do mého zorného pole víceméně náhodou, ale čím víc poslechů jsem dopřával svým sluchovodům, tím míň se okamžitý nákup lístků jevil býti ukvapeným. U jmen předskakujících kapel se hladina natěšenosti rovněž vyhoupla na solidní hodnoty, i když to bylo u každé z nich z trochu jiných příčin. Zatímco DROM mne až donedávna celkem úspěšně míjeli a k seznámení došlo celkem nedávno skrze letmý poslech posledního alba „Pustina“, natěšenost se týkala očekávání neznámého, u THE CORONA LANTERN jsem věděl naprosto přesně, do čeho jdu, a protože předchozí vystoupení rozhodně nezklamala, nebyl jediný důvod si myslet, že by tomu mělo být úterní večer jinak.
Místem konání se stal country club Lucie, kam (ať jsem pátral v paměti sebevíc) jsem s největší pravděpodobností zavítal poprvé. Maximálně jsem jej v daleké minulosti míjel při cestách do dnes již zaniklého klubu U Cikána. Lucie se i přes pro rockera úsměvné country dekorace vyjevila býti pro akci podobného druhu jako vynikající místo.
Večírek odstartovali v 19 hodin THE CORONA LANTERN, kteří do Hradce dorazili ve čtyřech (basa byla tentokrát pouze ke slyšení), což jim ale vůbec nebránilo vytvořit od prvních tónů tu správnou funerální atmosféru. Těžkou pomalou depresivní tmu sem tam prosvěcovaly záblesky svižnějších rytmů, pánové to drželi instrumentálně pevně v rukách a Daniela? Už snad ani nemá cenu komentovat tu dokonale zlou bestii, která se jí zabydlela v hrdle, nebo kouzlo osobnosti, díky kterému ji bez nejmenších pochyb věříte každé slovo či gesto. V DILIGENCE ji pamatuju jako divoké nespoutané zvíře, zde zlomená, trpící, temná… Skvělý set podpořený skvělým zvukem.
Rychle osvěžit hrdlo, naplnit plíce nikotinovým hnusem, zavázat oči a hop do neznáma, tedy premiérově zhlédnout post-metal / hardcoreové DROM. Znovu čtveřice hudebníků (zde nejspíš stabilní stav), s netradičně postavenými mikrofony, kdy dvojici kytaristů a zároveň zpěváků sledujete z profilu. Pokud mne mrcha paměť neplete, set odpálila právě titulní věc „Pustina“ a první co zaujalo, byla intenzita, se kterou se do toho opřeli, a energie, která doslova znásilnila každičký nerv v těle. Monotónní vybrnkávačky přecházely v nervní pasáže, které trhaly na kusy, hrdla obou kytaristů dostávala řádně zabrat, a než se člověk stačil jakž takž vzpamatovat z prvotního šoku navozeného energickým výbuchem, přidělený čas vypršel a DROM se loučí. Tím to však rozhodně neskončilo pro mne. Tahle parta zaslouží další pozornost, ať už skrze poslech řadových alb či návštěvou živých vystoupení. Znovu bezvadný set s vydařeným zvukem. istanbul travestiler
Už teď jsem si připadal v podstatě dokonale uspokojený, a to to nejlepší mělo teprve přijít. Jestli jsem měl nějaké pochybnosti, že by snad po předchozím emocionálním vypětí mohl následovat zážitkový sešup, tak Švédové HORNDAL se jim hned svým nástupem a odpálením titulní skladby z poslední fošny dokonale vysmáli a vrazili mi symbolický probírací políček. Na začátek sice trochu upozaděné kytary na úkor zpěvu a rytmiky, ale tento nedostatek byl brzy vymazán a sound byl stejně dokonalý jako u předchozích kapel. Frontman Henrik Levahn často objasňoval myšlenky ukryté v textech, kdy tak zákonitě v případě „Rossen“ muselo zaznít fucking Google a v případě válů z novinky, kde a v jaké situaci se právě ocitá její hrdina, odborový předák Alrik Andersson. Smečka ze severu měla na svou produkci zhruba hodinku, kterou napěchovala výběrem těch nej skladeb z dosavadní diskografie, s logickým důrazem na poslední desku. Krom výše zmíněných tak zazněly „Calling: Labor“, „Fuck The Scabs“, „Horndal’s Blodbad“ nebo „Exiled“ či „Blacklisted“. Nadšení z pódia se dokonale přenášelo v nadšení pod ním a reakce přítomných postupně gradovaly. Ne nebylo to bez chyb. Zpěvák tu a tam nastoupil moc brzo, nebo se lehce zapomněl, sem tam se ozvalo nepatřičné probrnknutí, úsměvy vzbudila i frontmanova zmatenost, kdy si nemohl vybavit v jakém městě to do čerta zrovna hrajou, ale nic z toho nemohlo pokazit dojem z vydařeného koncertu švédských sympaťáků. Desátá odbíjí, a i když by si rozdováděné osazenstvo i kapela rádi dala nášup a společnou extázi o něco prodloužila, umístění klubu v hustě obydlené části města, všední den a sním spojená hodina nočního klidu žel velí k nekompromisnímu konci.
Tak nějak jsem tušil, že by se mohlo jednat o povedený večírek, přesto jsem až zaskočený, jak dobré to ve finále bylo. Výborné výkony vystupujících, zhruba stovkou přítomných fanoušků vytvořená atmosféra i zázemí klubu, to vše udělalo z úterního večera nezapomenutelný zážitek.
Velký dík pořadatelům z Grindpa Promotion & Booking za jeho zprostředkování.
Fotografie: Myshak
