Zajímavé je, že když jsem si poslechl celé album úplně poprvé, prosvištělo to kolem a celkem ve mně nezůstalo nic podstatného, co bych si pamatoval. Zvláštní, říkal jsem si a nemohl jsem tomu uvěřit. U takových kapel, jako je NIGHTWISH, se to alespoň u mě většinou nestává. Musel jsem tedy album poslouchat třeba šestkrát, teprve pak jsem začal cítit a slyšet víc a konečně prožívat jednotlivé části. A skutečně. Po mnoha posleších totiž začínají vylézat z alba jednotlivé skladby, které se mohou stát hitovými. Škodolibé hlasy totiž tvrdí, že NIGHTWISH už notně dlouho nepřišli s žádnou hitovkou (a že to nikdy nebude takové jako s Tarjou či Markem). Úplně nesouhlasím. Myslím, že zatím každé album, počínaje „Oceanborn“, poskytuje pokaždé nějaký hit. Pokud budeme počítat poslední tři desky, které tvoří jakousi ucelenou trilogii, pak hitovkou z roku 2015 je samozřejmě „Endless Form Most Beautiful“ z eponymně nazvaného alba, z „Human. :II: Nature.“ vzpomeňme na „How's The Heart“ a na novince? Song „The Day Of…“ je pozoruhodná hitovka díky dětskému sboru, ale možná i díky popově znějícímu rytmu. Stejně tak hitová je i v podstatě úvodní „An Ocean Of Strange Islands“. Možná jen NIGHTWISH už nezapadají do nějakého mega mainstreamu, ale řekněme stáhli se o úroveň níže, a tak je sledují především fanoušci, kteří si novou desku oblíbí. O tom nepochybuji.
Celé album je provázané a koncepční. Působí na mě jinak. Tedy: není to sbírka jednotlivých skladeb, ale jedná se o určitý celek. „Yesterwynde“ je v pořadí desáté album a první album bez basáka, zpěváka a řekněme osoby strhující na sebe pozornost – Marko Hietaly, jehož mužské vokály převzal pochopitelně multiinstrumentalista Troy Donockley. A myslím, že se jich zhostil vskutku dobře, ale prostě jinak. Stejně tak Troy dostal daleko větší prostor pro svůj zpěv a své speciální nástroje, jako jsou dudy či všemožné strunné nástroje či netradiční flétny. A je to na desce znát (poslechněte si např. „Perfume Of The Timeless“). Navozují atmosféru, často se objevují v intrech, intermezzech. Prostě je zde Troy mnohonásobně více zastoupen než u předchozích děl. Co je ale úplně jiné a o čem jsem se zatím nezmínil, je zpěv Floor Jansen. Jakoby netvořil ústřední roli, ale pouze jakési doplňující postavení. Samozřejmě – její melodické linky jsou nezbytné, ale vcelku působí jako kdyby bylo dílo spíše z říše filmové. Jak už jsem to zmínil. Jako byste všechny jednotlivé skladby spojili do jednoho celku. Jako u opery či klasických děl.
Album je plné skutečných sborů (nikoliv elektronických) a klasických nástrojů pro orchestr (opět nikoliv produkovaných elektronicky pomocí techniky), produkce je monstrózní a určitě ne levná. Samozřejmě si NIGHTWISH pořád uchovávají svůj ksicht. Melodiemi, metalovými kytarami, klávesovými nezaměnitelnými party Tuomase Holopainena a samozřejmě Troyovými party z již zmíněných speciálních nástrojů, které já ani neumím pojmenovat. Zajímavé je, že po vydání desky se kapela uložila ke spánku. Nebude tedy album koncertně podporovat, což je také určitým znamením, že byla ukončena jakási etapa v historii kapely. „Odpadlíci“ z NIGHTWISH, Tarja a Marko, o sobě také dali ne nezajímavě vědět svými sólovými počiny, tak i společnou prací a koncertním turné. Tak uvidíme, co nám přinese budoucnost. Něco mi říká, že NIGHTWISH ještě také opět uvidíme a uslyšíme. Poslední album „Yesterwynde“ je dobré, ne že ne.
Seznam skladeb:
- Yesterwynde
- An Ocean Of Strange Islands
- The Antikythera Mechanism
- The Day of…
- Perfume Of The Timeless
- Sway
- The Children Of 'Ata
- Something Whispered Follow Me
- Spider Silk
- Hiraeth
- The Weave
- Lanternlight
Čas: 71:07
Sestava:
- Tuomas Holopainen – klávesy
- Emppu Vuorinen – kytary
- Floor Jansen – zpěv
- Troy Donockley – kytary, zpěv a speciální nástroje
- Kai Hahto – bicí, perkuse
- Jukka Koskinen – basa
